37 C 189/2015-264 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou došlou soudu [datum] a doplněnou podáními došlými soudu [datum] a [datum] se původní žalobce [celé jméno původního účastníka], [datum narození], domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s 8,05% úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel smlouvu o právní pomoci, na základě které jej žalovaný zastupoval v řízení vedeném u Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. [spisová značka]. Jednáním žalovaného při zastupování v tomto řízení mu byla způsobena škoda ve výši [částka] představující náklady exekučního řízení, které vedl soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] na základě usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 2. 2008 č.j. [číslo jednací]. Poté, co mu byl doručen exekuční příkaz č.j. [číslo jednací] exekutora Mgr. [ulice] ze dne [datum] a následně i příkaz k úhradě nákladů exekuce č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] z důvodu odvrácení vzniku hrozící více než značné škody na jeho majetku dobrovolně exekutorovi plnil a mimo jiné uhradil náklady exekuce ve výši [částka]. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR č.j. [číslo jednací] byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. listopadu 2005 č.j. [číslo jednací] a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. dubna 2005 č.j. [číslo jednací] zrušen a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Novém Jičíně k dalšímu řízení. Z obsahu rozsudku dovolacího soudu se podává, že toto soudní řízení bylo po celou dobu vedeno proti osobě, která ve věci nebyla pasivně legitimována. Protiprávní jednání nastalo na straně Okresního soudu [obec] ve spojení s následným potvrzujícím rozhodnutím odvolacího Krajského soudu [obec], když bez jakéhokoliv právního důvodu (ve věci nikdy nebyl pasivně legitimován) byl proti němu veden nezákonný soudní spor s exekucí. Žalovaný se dopustil protiprávního jednání, když jako jeho advokát řádně a včas neuplatnil jeho nárok na náhradu škody v žalované výši jak cestou Ministerstva spravedlnosti ČR, tak podáním žaloby na český stát poté, co mu byl dne 30. 6. 2008 doručen rozsudek Nejvyššího soudu ČR [spisová značka] z téhož dne. Aktivitu v tomto směru projevil poté, co marně uplynula promlčecí lhůta k žalovanému nároku, tedy tři roky poté, co se jako jeho advokát o škodě dozvěděl, a ani jej na takovouto skutečnost neupozornil. Jednou ze základních povinností advokáta je vždy najisto postavit, kdy lhůta končí, a je-li to v zájmu klienta, pak měl potřebnou žalobu a nárok u Ministerstva spravedlnosti ČR uplatnit řádně a včas, tedy dříve, než dojde k promlčení nároku, když s takovouto žalobou by byl úspěšný, resp. případný úspěch takové žaloby lze dovodit z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve věci [spisová značka]. Žalovaný mohl poprvé předmětnou částku u soudu uplatnit následující den poté, co se o rozhodné skutečnosti (zrušení rozsudků Okresního soudu [obec] a Krajského soudu [obec]) dozvěděl, tedy v den doručení rozsudku do jeho datové schránky tak, jak je uvedeno ve stanovisku Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne [datum]. Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu ČR je zjevně patrno, že žádný odsuzující rozsudek a na něj navazující usnesení o nařízení exekuce na jeho majetek neměl být nikdy vydán a žádná exekuce neměla být nařízena. Pozdním uplatněním nároku na náhradu škody u Ministerstva spravedlnosti ČR a včasným nepodáním řádné žaloby u soudu došlo k promlčení vzniklé škody. O této skutečnosti se dozvěděl dne [datum] z obsahu stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne [datum], které mu na jeho žádost žalovaný zaslal v plném znění do e-mailové pošty. U žalovaného [datum] uplatnil nárok na náhradu vzniklé škody ve výši [částka] a následně mu zaslal předžalobní výzvu dne [datum]. 2. V podání došlém soudu [datum] žalobce změnil žalobu v části skutkových tvrzení, když další pochybení advokáta spatřuje v tom, že jej neupozornil na nutnost dobrovolného plnění rozsudku i na skutečnost, že dovolání nemá odkladného účinku, stejně jako na následky nezaplacení. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], tato změna žaloby nebyla v souladu s ust. § 95 odst. 1, 2 občanského soudního řádu připuštěna. 3. V podání došlém soudu [datum] žalobce změnil žalobu v části žalovaného příslušenství, když nadále požadoval zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení s tím, že nárok ve výši žalované částky mohl být žalovaným uplatněn cestou soudu poprvé [datum]. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum] byla tato změna žaloby v souladu s ust. § 95 odst. 1, 2 občanského soudního řádu připuštěna. 4. Žalovaný v podání došlém soudu [datum] navrhl zamítnutí žaloby, když nárok uplatněný žalobou neuznává. Má za to, že žalobci za škodu představující náklady exekučního řízení nikdo neodpovídá, neboť to byl žalobce, kdo sám vykonatelné rozhodnutí nesplnil ve lhůtě určené k plnění, a protože samotné podání dovolání nemá odkladného účinku a existovalo zde vykonatelné rozhodnutí, byl soudní exekutor oprávněn vydat exekuční příkaz a provádět exekuci. Žalovaný se domnívá, že i v případě, že by předmětná výzva vůči státu byla podána včas, samotná žaloba by musela být zamítnuta, neboť nedošlo k pochybení soudního exekutora, když exekuci vedl na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí, které bylo až následně zrušeno. Nebylo však zrušeno v době, kdy exekuce byla zahájena, a částka byla žalobcem dobrovolně uhrazena. V podání došlém soudu [datum] žalovaný vznesl námitku promlčení nároku. Žalobce ve svém doplnění žaloby uvádí, že poprvé žalovaný mohl jeho nárok uplatnit den poté, co se o rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR [spisová značka] ze dne 30. 6. 2008 dozvěděl. Tento rozsudek mu byl doručen [datum] a [datum] začala běžet tříletá lhůta pro uplatnění nároku, která skončila [datum]. Žaloba ve věci byla podána [datum], tedy po uplynutí tříleté lhůty, která skončila [datum]. U jednání dne [datum] žalovaný učinil nesporné, že mu byly doručeny maily žalobce [datum] a [datum] a výzva k plnění [datum]. 5. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum] byla žaloba původního žalobce [celé jméno původního účastníka] v celém rozsahu zamítnuta, když soud konstatoval, že je důvodná žalovaným vznesená námitka promlčení a dle ustanovení § 100 odstavec 1 věta třetí občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. nelze promlčené právo žalobci jako věřiteli přiznat. 6. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum] byl rozsudek Okresního soudu potvrzen. 7. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2017, č.j. [číslo jednací] a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2016, č.j. 37 C 189/2015-90 zrušen a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud České republiky vyslovil závazný právní názor, že původní žalobce žalobu vůči advokátovi podal dne [datum] před uplynutím objektivní i subjektivní promlčecí doby. 8. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum] bylo rozhodnuto o tom, že po právní moci tohoto usnesení bude v řízení pokračováno na straně žalobce s [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. 9. V podání došlém soudu [datum] žalobkyně doplnila, že žalovaný porušil povinnost stanovenou v ustanovení § 16 odstavec 1 a 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, když nesplnil povinnost chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta, vykonávat advokacii svědomitě, přičemž pod tuto povinnost advokáta patří i tzv. poučovací povinnost (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR [spisová značka]) a využívat všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Žalovaný pochybil, když oprávněný nárok právního předchůdce žalobkyně uplatnil vzájemným návrhem po společnosti [právnická osoba] Zvolil tedy špatně osobu povinnou škodu nahradit, když odpovědným subjektem byla Česká republika. Přestože tedy žalovaný již nejpozději od konce roku 2011 věděl o tom, že nárok uplatnil chybně, neučinil žádné další právní kroky k tomu, aby nárok uplatnil správně, ačkoliv k tomu měl zmocnění právního předchůdce žalobkyně. Stejně tak právního předchůdce žalobkyně nepoučil o tom, jakým způsobem je potřeba nárok úspěšně uplatňovat. Nárok žalovaný uplatnil až poté, kdy se právní předchůdce žalobkyně na něj obrátil s žádostí (spíše urgencí), aby tak učinil. To bylo dne [datum]. Ke škodě by tedy jednoznačně nedošlo, nebýt pochybení žalovaného při výkonu advokacie v podobě nesplnění povinností, které mu ukládá zákon o advokacii. Mezi vznikem škody a porušením povinností advokáta je zřetelná a nesporná příčinná souvislost. Původní žalobce vznik škody nespoluzavinil tím, když svou povinnost dobrovolně nesplnil. Proti nařízení exekuce původní žalobce uplatnil veškerou právně dostupnou obranu, když podal odvolání proti nařízení exekuce, návrh na odklad exekuce a v rámci podaného dovolání návrh na odklad vykonatelnosti tohoto podkladového rozhodnutí. Učinil tedy všechny dost