40 C 127/2021-23 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 1. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] (původně [anonymizována dvě slova]) uzavřela prostřednictvím svých webových stránek [webová adresa] s žalovaným smlouvu o půjčce č. [anonymizováno], na jejímž základě poskytla žalovanému dne 6. 4. 2014 půjčku ve výši 3 500 Kč na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč nejpozději dne 16. 105. 4. 2014. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. V případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, žalobkyně navrhla, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaný v podání ze dne 11. 5. 2021 nejprve požádal o„ pozastavení dluhu“ s odůvodněním, že je ve výkonu trestu. V podání doručeném soudu dne 1. 9. 2021 následně uvedl, že je pracovně nezařazen a čeká na práci. Jakmile bude zařazen, tak bude moci splácet dluh. V podání ze dne 25. 9. 2021 pak učinil nesporným, že mu byla částka 3 000 Kč převedena na jeho bankovní účet a tyto finanční prostředky nevrátil. Současně žalovaný požádal, aby soud jednal v jeho nepřítomnosti, protože by si musel platit eskortu a po dobu delší než týden by nebyl v pracovním zařazení ve věznici. 3. K jednání konanému dne 2. 11. 2021 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli byli oba řádně a včas předvoláni. Oba účastníci svou neúčast u ústního jednání omluvili a požádali, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené a navržené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze Smlouvy o půjčce č. D3A9 soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou označeni na straně zapůjčitele společnost credit [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a jako klient [celé jméno žalovaného], u nějž je dále uvedena adresa trvalého bydliště, rodné číslo, číslo telefonu, email a číslo účtu. Předmětem smlouvy bylo sjednání podmínek poskytnutí zápůjčky ve výši 3 000 Kč. Listina není podepsána. S ohledem na tato zjištění, soud nečinil z důvodu nadbytečnosti žádná skutková zjištění ze Všeobecných podmínek, která rovněž nejsou podepsány žádným z účastníků. Z výpisu z účtu ve spojení se sdělením m [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne 7. 3. 2014 byla na účet žalovaného připsána částka 3 000 Kč, která byla odeslána z účtu [právnická osoba] ON.cz, s.r.o. s označením půjčka dle sml. D3A9. 5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] (původně CreditON.cz, s.r.o.) za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. Tuto skutečnost vzal soud za prokázanou ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně Přílohy [číslo] ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky spolu s Výzvou k úhradě před podáním žaloby. 6. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovaným elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU [číslo] 2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného. 7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 3 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a podle § [číslo] odst. 1 ve spojení s § 2993 obč. zák. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení kvalifikované výzvy v podobě žaloby (doručena dne 6. 5. 2021). Soud proto žalobě vyhověl ohledně žalované částky 3 000 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 8. 5. 2021, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Soud proto žalobu ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné částky 3 000 Kč za dobu od 6. 4. 2014 do 8. 5. 2021 zamítnul, protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl po tuto dobu v prodlení. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 obč. zák. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl žalobkyní vyzván. V okamžiku zesplatnění, tj. doručením výzvy k plnění - žaloby, byla výše zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky v této výši. 8. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., dle kterého zavázal soud žalovaného zaplatit v řízení úspěšné žalobkyni (procesní neúspěch žalobkyně byl pouze nepatrný) na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč. Soud žalobkyni přiznal odměnu za celkem 3 úkony právní služby, a to za převzetí věci, odeslání předžalobní výzvy a sepis žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a 2 x písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky). Odměna za všechny tři úkony byla stanovena podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal i náhradu hotových výdajů podle ust. § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Dále soud žalobkyni přiznal náhradu za 21 % DPH ve výši 189 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že u něj již byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti ust. § 14b vyhlášky. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky, neboť soud má zato, že tato částka odpovídá účelně vynaloženým nákladům, které žalobkyně musela vynaložit, aby úspěšně hájila své právo u soudu. Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, je žalovaný povinen podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně. 10. Lhůtu k plnění soud stanovil s ohledem na aktuální životní situaci žalovaného ve splátkách po 200 Kč. Uložení splátky ve výši odpovídající finančním možnostem žalovaného současně podstatně zvyšuje pravděpodobnost úplného uspokojení žalobkyně. Vzhledem k celkové výši dluhu v poměru k výši splátky má soud zato, že stanovená výše splátek je přijatelná i pro žalobkyni, která bude uspokojena v období dvou let a jejíž právo na úhradu pohledávky je současně chráněno i uložením plnění pod ztrátou výhody splátek a případně vzniklá úroková škoda i úrokovým příslušenstvím.