40 C 170/2021-20 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 4. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 500 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela prostřednictvím svých webových stránek [webová adresa] s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 16. 8. 2017 úvěr ve výši 3 500 Kč na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč nejpozději dne 16. 10. 2017. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. V případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, žalobkyně navrhla, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaný se nevyjádřil. 3. K jednání konanému dne 31. 8. 2021 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli byli oba řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svou neúčast u ústního jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené a navržené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou označeni na straně zapůjčitele společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a jako klient [celé jméno žalovaného], u nějž je dále uvedena adresa trvalého bydliště, rodné číslo, číslo telefonu a email. Předmětem smlouvy bylo sjednání podmínek poskytnutí zápůjčky ve výši 3 500 Kč. Listina je podepsána pouze zapůjčitelem, soud z ní proto žádná další skutková zjištění nečinil. Rovněž Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru je podepsán pouze zapůjčitelem. S ohledem na tato zjištění, soud nečinil z důvodu nadbytečnosti žádná skutková zjištění ze Všeobecných podmínek. Z výpisu z účtu ve spojení se sdělením [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne 16. 8. 2017 byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] připsána částka 3 500 Kč, která byla odeslána z účtu [právnická osoba] Czech s označením půjčka [číslo]. 5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. Tuto skutečnost vzal soud za prokázanou ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně Přílohy [číslo] ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky spolu s Výzvou k úhradě před podáním žaloby. 6. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovaným elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU [číslo]). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného. 7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 3 500 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a podle § [číslo] odst. 1 ve spojení s § 2993 obč. zák. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení kvalifikované výzvy v podobě žaloby (doručena dne 3. 8. 2021). Soud proto žalobě vyhověl ohledně žalované částky 3 500 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 5. 8. 2021, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Soud proto žalobu ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné částky 3 500 Kč za dobu od 17. 10. 2017 do 4. 8. 2021 zamítnul, protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl po tuto dobu v prodlení. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 obč. zák. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl žalobkyní vyzván. V okamžiku zesplatnění, tj. doručením výzvy k plnění - žaloby dne 3. 8. 2021, byla výše zákonného úroku z prodlení 8,5 % ročně. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky v této výši. 8. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., dle kterého zavázal soud žalovaného zaplatit v řízení úspěšné žalobkyni (procesní neúspěch žalobkyně byl pouze nepatrný) na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč. Soud žalobkyni přiznal odměnu za celkem 3 úkony právní služby, a to za převzetí věci, odeslání předžalobní výzvy a sepis žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a 2 x písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky). Odměna za všechny tři úkony byla stanovena podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal i náhradu hotových výdajů podle ust. § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Dále soud žalobkyni přiznal náhradu za 21 % DPH ve výši 189 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že u něj již byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti ust. § 14b vyhlášky. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky, neboť soud má zato, že tato částka odpovídá účelně vynaloženým nákladům, které žalobkyně musela vynaložit, aby úspěšně hájila své právo u soudu. Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, je žalovaný povinen podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně. 10. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.