57 C 68/2011-193 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou došlou osudu dne 23. 5. 2011 domáhala po žalované zaplacení částky 140 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že Okresní soud v , adresa, zamítl svým usnesením ze dne 4. 9. 2006, č. j. , spisová značka, návrh žalovaného na nařízení předběžného opatření, jímž mělo být žalobci zakázáno na jiného převést či zatížit právem věcné povahy nemovitosti, a to budovu , Anonymizováno, zapsané na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , jméno FO, . Žalobkyně byla vlastníkem předmětných nemovitosti. Proti usnesení okresního soudu podal žalovaná (tehdy pod obchodní firmou , Anonymizováno, .) své odvolání, kterým se domáhal změny napadeného usnesení tak, že bude předběžné opatření nařízeno. Žalovaná tvrdil, že na něj přešla práva a povinnosti nájemce ze smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené dne 12. 5. 1995 mezi pronajímatelem , právnická osoba, . a nájemcem , jméno FO, ., jejímž předmětem byly nebytové prostory v obchodním domě , jméno FO, , zapsané na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , jméno FO, . Smlouva byla uzavřena na dobu od 1. 6. 1995 do 30. 5. 2094, nájemné za celou dobu nájmu ve výši 16 miliónů Kč bylo zaplaceno předem dne 9. 6. 1995 poté, co bylo současně sjednané věcné břemeno užívání dne 6. 6. 1995 vloženo do katastru nemovitostí. Dále žalovaná tvrdila, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí a jako taková měla bránit žalované v jejich užívání tím, že vyměnila zámky. Žalovaná proto odstoupila od nájemní smlouvy dne 24. 7. 2006 a vyzvala žalobkyni k vrácení poměrné části nájemného ve výši 14 204 302 Kč a k poskytnutí přiměřené slevy z nájemného. Žalovaná uvedla, že má obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí o takto vysoké pohledávce, neboť základní kapitál žalobkyně činí pouze 100 000 Kč, její jednatel a současně společník převedl obchodní podíl na svou matku, a nemovitost, v níž se nacházejí prostory, je nabízena k prodeji – pronájmu. Na základě podaného odvolání Krajský soud v , adresa, vydal dne 25. 10. 2006 usnesení č. j. , spisová značka, , kterým nařídil předběžné opatření ve znění: „Odpůrci (žalobci) se ukládá, aby nenakládal se svými věcnými právy k budově , Anonymizováno, v katastrálním území , jméno FO, , obci , jméno FO, , část obce , Anonymizováno, , a k pozemkům , Anonymizováno, v katastrálním území , jméno FO, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro obec pracoviště , jméno FO, . Navrhovateli se ukládá, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení podal u příslušného soudu žalobu, kterou se bude domáhat vůči odpůrci zaplacení částky 14 240 214 Kč jako nároků vzniklých na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 12. 5. 1995. O existenci předběžného opatření a o tom, že vůbec byl podán návrh na nařízení předběžného opatření, se žalobkyně dozvěděla až ze samotného usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 25. 10. 2006, kterému bylo doručeno dne 22. 11. 2006, neboť nikdy dříve nebylo doručeno ani usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Ve stanovené lhůtě 30 dnů podala žalovaná dne 22. 11. 2006 k Okresnímu soudu v , adresa, svou žalobu, kterou se domáhala po žalobci zaplacení částky 14 240 822,20 Kč s příslušenstvím. V průběhu řízení před soudem prvního stupně se žalovaná snažila všemožně prodlužovat dobu do vydání rozsudku tím, že opakovaně navrhovala přerušení řízení, žádala o odročení nařízených jednání. Po celou dobu byla žalobkyně zásadním způsobem omezena s jakoukoliv dispozicí se svým nemovitým majetkem. Dne 11. 1. 2010 vydal Okresní soudu v , adresa, rozsudek č. j. , spisová značka, , kterým zamítl žalobu žalované a zavázal ji k zaplacení nákladů řízení. Proti rozsudku okresního soudu podala žalovaná odvolání, kterému Krajský soudu v , adresa, rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne 30. 9. 2010, nevyhověl a rozsudek Okresního soudu v , adresa, potvrdil. Rozsudek Krajského soudu v , adresa, nabyl právní moci dne 22. 11. 2010. Dnem právní moci rozsudku Krajského soudu v , adresa, zaniklo předběžné opatření Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, , protože žalobě o zaplacení částky 14 240 822,20 Kč s příslušenstvím nebylo vyhověno. Podle ust. § 77a o. s. ř. je navrhovatel předběžného opatření povinen nahradit škodu a jinou újmu každému, komu předběžným opatřením vznikla. Žalobkyni vznikla škoda v souvislosti s vydaným předběžným opatřením, jelikož byla po dobu čtyř let zcela absurdně omezena v jakékoliv dispozici s majetkem, který řádně nabyla. Konkrétní škoda pak vznikla žalobkyni tím, že dne 29. 8. 2008 uzavřela s , jméno FO, , bytem , adresa, , Smlouvu o uzavření budoucí smlouvy o zřízení věcného břemene užívání. Předmětem smlouvy měla být část budovy , Anonymizováno, v obci a katastrálním území , jméno FO, , část obce , Anonymizováno, , konkrétně její nebytové prostory umístěné ve , Anonymizováno, o výměře 360 m2. Ve smlouvě byly dohodnuty podmínky budoucí smlouvy o zřízení věcného břemene, byla sjednána cena za užívání, a to ve výši 396 000 Kč za 1 rok s měsíční splatností do desátého dne každého kalendářního měsíce. Smlouva o zřízení věcného břemene užívání měla být uzavřena na dobu do konce roku 2016, ve smlouvě o uzavření budoucí smlouvy byla sjednána lhůta pro uzavření smlouvy nejpozději do ledna 2007 po provedení potřebných úprav nebytového prostoru. Ve smlouvě o uzavření budoucí smlouvy byla sjednána reciproční smluvní pokuta pro každou smluvní stranu ve výši 140 000 Kč pro případ, že některá ze stran Smlouvu o zřízení věcného břemene neuzavře. Žalobkyně zjistila před uzavřením smlouvy s , jméno FO, , že je v nakládání s nemovitostmi omezena předmětným předběžným opatřením, nemohla tedy Smlouvu uzavřít. Vznikla jí tak škoda spočívající v tom, že nedosáhla zamýšleného a očekávaného zisku za to, že by třetí osobě umožnila na základě smlouvy o zřízení věcného břemene oproti placení sjednané částky 396 000 Kč za rok užívat nebytové prostory ve , Anonymizováno, . Vznikla jí však zejména faktická škoda, která spočívá v tom, že byla nucena , Anonymizováno, . , jméno FO, uhradit sjednanou smluvní pokutu ve výši 140 000 Kč. Tuto částku žalobkyně zaplatila v listopadu 2010, jelikož , Anonymizováno, byl odhodlán podat na zaplacení smluvní pokuty příslušnou žalobu k soudu. Škoda ve výši 140 000 Kč vznikla žalobkyni v přímé souvislosti s tím, že k návrhu žalované vydal soud shora uvedené předběžné opatření, protože jinak by uzavřela Smlouvu o zřízení věcného břemene s , Anonymizováno, . , jméno FO, a nebyla by povinna platit smluvní pokutu. K ústnímu jednání ve věci nařízenému na den 3. 11. 2021 se obecný zmocněnec žalobkyně, i přesto, že byl řádně předvolán, nedostavil, když ve své omluvě neúčasti doručené soudu dne 21. 10. 2021 sdělil, že nedisponuje žádnými originály listinných důkazů, které by mohl soudu u jednání předložit.2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu, když uvedla, že žalovaný nárok neuznává, popírá skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě. K žalobě uvedla, že z tvrzení žalobkyně v žalobě se podává, že žalobkyni měla vzniknout škoda tím, že v listopadu roku 2010 žalobkyně, dobrovolně a o své vůli, zaplatila panu , Anonymizováno, . , jméno FO, smluvní pokutu ve výši 140 000 Kč. Žalovaná s nárokem žalobkyně na náhradu škody zcela nesouhlasí a je přesvědčena, že v daném případě nebyla naplněna žádná právními předpisy předpokládaná podmínka pro vznik odpovědnostního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou. Pro úspěšné uplatnění požadavku na náhradu škody je podle právního názoru žalované nezbytné, aby žalobkyně v žalobě tvrdila (a současně aby prokázala) porušení právní povinnosti žalovanou (přičemž toto porušení nesmí být zapříčiněno okolnostmi vylučujícími odpovědnost), vznik škody na straně žalobkyně, příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti žalovaného a vznikem škody na straně žalobkyně. Ve vztahu k porušení právní povinnosti žalovaná uvádí, že žalovaná ve vztahu k žalobci neporušila žádnou právní povinnost. Žalovaná zejména nikterak neprodlužovala řízení vedené u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, ; délku řízení proto nelze přičítat k tíži žalované, nýbrž jednoznačně soudu, který o věci samé rozhodoval. Délka řízení nebyla žalovanou žádným způsobem negativně ovlivněna, v řízení nedošlo k žádným procesním obstrukcím ze strany žalované, jak tvrdí žalobkyně. Žalovaná měl naopak legitimní a lidsky (a ekonomicky) zcela pochopitelný zájem na tom, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta, když v řízení měla postavení žalobkyně, poukazuje na to a zdůrazňuje, že se po žalobci v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, domáhala zaplacení značně vysoké částky, více jak 14 miliónů korun, a je tedy zcela absurdní, že by žalobkyně, která dala podnět k zahájení a vedení řízení, a která v průběhu celého řízení zaplatila mimořádně vysoké soudní poplatky za podání žaloby, za podání odvolání a za nařízení předběžného opatření, v celkovém souhrnu jen na soudních poplatcích takto vynaložila sumu významně přesahující částku 1,1 miliónu korun, a která též s