62 C 9/2017-45 — Okresní soud v Ostravě

1. Právní předchůdce žalobkyně si dne 23. 11. 2016 podala u soudu žalobu, kterou se po žalované domáhala úhrady částky 4 225 Kč s příslušenstvím. Své podání odůvodnila tím, že [právnická osoba] uzavřela pomocí prostředků komunikace na dálku s žalovanou 1. 2. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru v částce 2 500 Kč na dobu 36 dnů, když k uzavření smlouvy došlo ke dni podpisu potvrzení o převzetí půjčky. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky, když žalovaná se před poskytnutím úvěru seznámila s úplným zněním těchto podmínek a toto stvrdila elektronicky prostřednictvím webového formuláře. Smluvní strany se dohodly na poplatku za poskytnutí úvěru v částce 825 Kč. V obchodních podmínkách i ve smlouvě o spotřebním úvěru si strany dojednaly pro případ, že nebude půjčka splacena včas, smluvní pokutu. Dle názoru žalobkyně je třeba podanou žalobu považovat za kvalifikovanou výzvu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná si sjednaly podle § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, neboť tuto výši strany považovaly za přiměřenou, když podle dosavadní a stále použitelné judikatury hraniční pásmo přípustnosti úrokové sazby je v hladině kolem sazby 0,5 % denně. Žalované byla částka 2 500 Kč vyplacena v hotovosti a žalovaná si tuto vyzvedla, což potvrdila svým podpisem. Dlužnou částku ve výši 3 325 Kč [právnická osoba] do 7. 3. 2016 nevrátila. Z tohoto důvodu [právnická osoba] zaslala žalované postupně výzvy k zaplacení. Dne 8. 4. 2016 došlo k postoupení pohledávky na [právnická osoba] a dne 3. 11. 2016 došlo k postoupení této pohledávky na žalobkyni. 7. 11. 2016 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky s upozorněním, že pokud do 17. 11. 2016 tuto neuhradí, bude podána žaloba o zaplacení dlužné částky. Žalobkyně dále požaduje po žalované částku 900 Kč, když dle smlouvy se žalovaná zavázala v případě nesplacení dlužné částky ve sjednaný den splatnosti, o čemž bude skutečně písemně informovat věřitele, a zároveň i důvod nesplacení, a to do dvou ode dne nesplacení zápůjčky. Při prodlením se splacením celkové dlužné částky a nesplnění informační povinnosti ve stanovené lhůtě si strany sjednaly smluvní pokutu. 2. V daném případě bylo řízení ve věci přerušeno po dobu trvání insolvenčního řízení, které bylo ukončeno dne 15. 7. 2020 zrušením schváleného oddlužení a zastavením insolvenčního řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci 11. 8. 2020. Usnesením ze dne 29. 9. 2020 pak bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, když na straně žalobkyně namísto [právnická osoba] byla [právnická osoba], a to z důvodu zániku této společnosti vnitrostátní fúzí. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 4. Soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) v nepřítomnosti účastníků řízení, když žalobkyně svou neúčast u jednání řádně omluvila a žalovaná se bez omluvy nedostavila. 5. Soud po provedeném dokazování činí skutkový závěr, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 1. 2. 2016 poskytla [právnická osoba] žalované částku 2 500 Kč, kterou se tato zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 825 Kč ve lhůtě 36 dnů od uzavření smlouvy. Žalovaná částku 2 500 Kč převzala poštovní poukázkou dne 5. 2. 2016, což stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala částku 3 325 Kč uhradit původnímu věřiteli do 7. 3. 2016, což však neučinila. Výzvou ze dne 7. 11. 2016 byla žalovaná vyzvána právní předchůdkyní žalobkyně k úhradě dlužné částky. Na tuto však nereagovala a doposud ničeho na dlužné částce žalobkyni, ani jejím právním předchůdcům, nezaplatila. 6. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že z části byla žaloba podána důvodně. Soud posoudil uvedenou smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne 1. 2. 2016 jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na základě které zapůjčitel přenechal žalované, jako vydlužiteli, částku 2 500 Kč a tato se zavázala ve stanovené lhůtě mu zapůjčenou částku vrátit. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku je možno při peněžité zápůjčce si sjednat úroky podle tohoto zákonného ustanovení. Soud posoudil sjednání povinnosti žalované uhradit poplatek ve výši 825 Kč jako fixně stanovený úrok z poskytnuté zápůjčky. V daném případě se nemůže jednat o smlouvu o spotřebitelském úvěru sjednanou podle zákona o spotřebitelském úvěru, neboť v posuzované věci byla žalované poskytnuta částka 2 500 Kč, přičemž dle citovaného zákona se jedná o spotřebitelský úvěr jen tehdy, je-li půjčka, úvěr či jiná obdobná služba v celkové částce vyšší, než 5 000 Kč. Na částky nižší se tento zákon nevztahuje a jedná se proto o zápůjčku dle občanského zákoníku. Na dlužnou částku žalovaná doposud ničeho nezaplatila, ač byla žalobkyní písemně upomínána. Soud proto žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni částku 3 325 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. Soud zamítl nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku ve výši 0,5 % denně z částky 2 500 Kč, když žalobkyně je oprávněna požadovat úrok z prodlení po dlužníku, který řádně a včas svůj dluh nesplní (§ 1970 občanského zákoníku). Jelikož žalovaná svůj dluh řádně a včas nesplnila, když jej do 7. 3. 2016 nezaplatila, pak byla od 8. 3. 2016 v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu. Žalobkyni by tak vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení. Přiložená smlouva však žádné takové ujednání neobsahuje. V článku II bodu 2.9 se hovoří o zákonném úroku z prodlení při prodlení s platbami v jakékoliv výši, ovšem tohoto úroku se žalobkyně nedožaduje. Soud dále zamítl žalobu co do částky 900 Kč, která měla představovat smluvní pokutu pro případ prodlení s plněním závazku dle smlouvy, a to dle článku II bodu 2.6 a ze strany věřitele měly být zasílány výzvy k plnění závazku. Upomínka žalobkyni předložená byla, nikoliv však to, že předmětná výzva byla také žalované zasílána. Toto žalobkyně žádným způsobem nedoložila, žalobkyně se k jednání omluvila, souhlasila s jednáním v nepřítomnosti, proto nemohla být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnila svá neúplná tvrzení a k těmto doložila důkazy. Za této situace soudu nezbylo, než v této části žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 864 Kč. S ohledem na částečný úspěch žalobkyně v řízení soud její náklady poměrně rozdělil, když procesní úspěch žalobkyně činil 79 % a neúspěch 21 %. V této části byly náklady řízení žalobkyni přiznány, přičemž při 100 % úspěchu by představovaly částku 1 489 Kč a sestávaly by se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů na právní zastoupení žalobkyně, který by spočívaly v odměně zástupce ve výši 200 Kč za 1 úkon právní pomoci, to je za 3 úkony právní pomoci 600 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., hotových výdajů stanovených paušální částkou 100 Kč za 1 úkon právní pomoci, to je za 3 úkony právní pomoci 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 téže vyhlášky a 21 % DPH ve výši 189 Kč. Jelikož úspěch žalobkyně v této věci byl v rozsahu 58 %, tak v této části byly náklady řízení žalobkyni přiznány, tj. v částce 864 Kč. V této části pak soud žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni náklady řízení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).