85 C 227/2020-22 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném 1. a žalované 2. zaplacení částky ve výši 9 513 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že s žalovanými uzavřel dne 29. 9. 2016 nájemní smlouvu, na základě které žalobce přenechal žalovaným do užívání byt [číslo] v domě [adresa], na ulici [ulice] č. or. 18, stojící na pozemku [parcelní číslo] nacházející se v katastrálním území Přívoz, obec Ostrava, a jehož je žalobce vlastníkem. Nájemní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Žalovaní byli povinni dle smlouvy hradit měsíční nájemné a služby spojené za užívání předmětného bytu. Dohodou o ukončení nájmu bytu č. OM- 2019 [číslo] ze dne 29. 5. 2019 došlo ke skončení nájemního poměru ke dni 31. 5. 2019. Žalovaní dluží žalobkyni na nájemném částku 6 876 Kč za měsíc duben 2019 a květen 2019. A dále částku ve výši 2 637 Kč za vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 se splatností do 27. 2. 2020. Žalovaný 1. si protokol o vyúčtování osobně převzal dne 25. 5. 2019. Žalovaní ani přes výzvu žalobce neuhradili ničeho. 2. Podáním doručeným soudu dne 18. 8. 2020 vzal žalobce svou žalobu, v části specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku částečně zpět s odůvodněním, že bylo žalobcem provedeno vyúčtování nákladů a záloh za služby spojené s užíváním bytu za zúčtovací období roku 2019, za které vznikl přeplatek ve výši 5 048 Kč splatný dne 31. 7. 2020. Tento přeplatek byl v souladu s § 1982 občanského zákoníku (dále jen o. z.) započten na pohledávku žalobce, a to na úhradu nájemného za užívání bytu za měsíc duben 2019 ve výši 3 438 Kč a na částečnou úhradu nájemného za užívání bytu za měsíc květen 2019 ve výši 1 610 Kč, s čímž byli žalovaní obeznámeni. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce vzal svou žalobu v uvedeném rozsahu částečně zpět ještě před zahájením jednání, soud v souladu ustanovením § 96 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) řízení v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí výrokem I. rozsudku zastavil, aniž bylo potřeba podle § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. zjišťovat souhlas žalovaných s tímto částečným zpětvzetím. 3. Žalovaný 1. ani žalovaná 2. se k žalobě nevyjádřili. 4. Protože byly splněny podmínky § 115a o. s. ř., rozhodoval soud bez jednání. Soud tak učinil skutková zjištění z listinných důkazů předložených žalobkyní. 5. Z těchto listinných důkazů pak vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli dne [datum] nájemní smlouvu, jejímž předmětem bylo užívání zmíněného bytu, který je ve vlastnictví žalobce, a to od 1. 12. 2016 na neurčito. Žalovaní byli povinni platit žalobci dle výpočtového listu částku 4 386 Kč měsíčně. Dohodou ze dne 22. 5. 2019 došlo k ukončení nájemního vztahu dohodou smluvních stran ke dni 31. 5. 2019. V této dohodě rovněž žalovaný 1. Uznal co do důvodu i výše dluh ve výši 12 655 Kč vůči žalobci představující dlužné nájemné za měsíce březen, duben a květen 2019. Žalovaní nezaplatili nájem za měsíc duben a květen 2019 a dále vyúčtované služby za rok 2018 ve výši 2 637 Kč. Žalovaní byli žalobcem následně vyzváni k zaplacení celkové částky ve výši 9 513 Kč představující dlužné nájemné ve výši 6 876 Kč a neuhrazené vyúčtování služeb za rok 2018 ve výši 2 637 Kč, a to do 27. 2. 2020. Žalovaní v řízení netvrdili ani neprokázali, že by na tuto pohledávku žalobce cokoliv zaplatili. 6. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2201 a násl. o. z., zejména § 2235 a násl. o. z., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla uzavřena platná nájemní smlouva na dobu neurčitou, kdy nájemní poměr byl ukončen dohodou ke dni 31. 5. 2019, a žalovaní žalobci nezaplatili nájemné ani vyúčtování za služby za rok 2018, které žalobce žalovaným vyúčtoval a k jejich úhradě je vyzval, resp. ničeho netvrdili ani neprokázali, a proto jim vznikla v souladu s ustanovením § 1968, § 1970 o. z. dále povinnost zaplatit žalobci rovněž zákonný úrok z prodlení, jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. S ohledem výše uvedené tak soud zavázal žalované společně a nerozdílně k zaplacení dlužné částky, s ohledem na částečné zpětvzetí žalobce tak, jak je specifikováno ve výroku II. rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení plně procesně úspěšný a byly mu proto přiznány účelně vynaložené náklady řízení v celkové výši 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 900 Kč za tři úkony (předžalobní výzva, sepis žaloby a podání ze dne 13. 8. 2020) dle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 8. Žalovaní byli zavázáni zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení společně a nerozdílně dle § 1872 o. z., a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro rozhodnutí o jiné lhůtě splatnosti.