140 C 11/2022-62 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 45 788 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 28. 1. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 19 002 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 72,3 % ročně z částky 37 669,20 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 118 540 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 2 744 Kč spolu s úrokem ve výši 101,79 % ročně, počínaje od dubna 2019. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech a prohlášení dlužníka a bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný uhradil do zesplatnění úvěru částku v celkové výši 16 464 Kč. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 26. 1. 2020 a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 44 390,63 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni podle bodu 6.1. smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč a dále dle bodu 6.2. smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč. Dále byla v bodě 6.5. smlouvy sjednána v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a proto žalobkyně požaduje po žalovaném i zaplacení smluvní pokuty ve výši 19 002 Kč. Dle bodu 2.2. smlouvy žalobkyně požaduje i zaplacení úroku ve výši 72,3 % ročně ze zbývající původní jistiny úvěru ve výši 37 669,20 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118 540 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 25. 3. 2019 žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, odlišnou adresou pro doručování, dále zde bylo uvedeno jeho telefonní číslo, email a číslo účtu. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 36 splátkách ve výši 2 744 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 101,79 % ročně. Žalovaný smlouvu podepsal dne 22. 3. 2019 (zjištěno ze Smlouvy o úvěru [číslo]). Žalobkyně oznámila žalovanému akceptaci úvěrové smlouvy dopisem ze dne 26. 3. 2019, který byl doručen žalovanému na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru včetně dodejky). Současně s podpisem smlouvy byly žalovanému poskytnuty základní informace týkající se předmětného spotřebitelského úvěru (zjištěno z Předsmluvního formuláře). Z listiny Hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný je zaměstnaný s čistým měsíčním příjmem 24 500 Kč. Na výdaje byla započtena částka životní minima ve výši 3 410 Kč, částka 1 800 Kč na bydlení, tj. celkové výdaje 5 210 Kč. Dále byla připočtena rezerva 1 000 Kč. V doplňujících údajích byla uvedena adresa zaměstnavatele, informace o rodinném stavu žalovaného, dosaženém vzdělání a formě bydlení (vlastní). Z předložené Pracovní smlouvy soud zjistil, že pracovní poměr žalovaného byl sjednán počínaje od 1. 10. 2018 na dobu neurčitou. Čistá mzda žalovaného v lednu 2019 činila 28 162 Kč a v únoru 2019 pak 21 065 Kč (zjištěno z Výplatní pásky za 1/ 2019 a 2/ 2019). Mzda byla žalovanému zasílána na jeho účet, což soud zjistil Detailu platby zaúčtované dne 11. 2. 2019 a Detailu platby zaúčtované dne 8. 3. 2019. Současně soud z předložených listin zjistil, že k účet vykazuje běžný zůstatek – 5 045,48 Kč, z toho debet 5 000 Kč. Žalovaný poskytl žalobkyni kopii svého občanského průkazu (zjištěno z kopie OP). K datu 21. 3. 2019 18:09:05 nebyly uvedeny k výsledku hledání podle rodného čísla žalovaného v registru SOLUS žádné negativní informace (zjištěno z Výpisu záznamů z registru SOLUS). Z předložené listiny Ověření v registru NRKI soud zjistil, že žalovanému bylo přiděleno skóre 479, tj. kategorie III., maximální počet bodů do interního Score Card, nízké riziko, nejlepší segment klientů. Dne 25. 3. 2019 odeslala žalobkyně žalovanému na jeho běžný účet částku 40 000 Kč (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaný žalobkyni uhradil částku v celkové výši 16 464 Kč (zjištěno z Karty klienta ze dne 25. 3. 2019). Dne 31. 10. 2020 žalovaný požádal žalobkyni o odklad jedné splátky (zjištěno z Žádosti o úpravu splátkového kalendáře), které žalobkyně vyhověla (zjištěno ze Sdělení žalobkyně ze dne 1. 11. 2019 včetně upraveného Splátkového kalendáře). Výzvou k zaplacení ze dne 23. 12. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné 8. a 9. splátky, Výzvou k zaplacení ze dne 22. 1. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné 8., 9. a 10. splátky a dopisem ze dne 26. 1. 2020 oznámila žalovanému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] vyzvala jej k uhrazení částky 45 788 Kč (zjištěno z Oznámení). U žádné z těchto listin nebylo prokázáno odeslání a ani doručení žalovanému. Dne 13. 4. 2022 žalobkyně odeslala žalovanému na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž žalovaného vyzvala k okamžité úhradě částek uplatněných v žalobě (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem). Výzva byla doručována žalovanému dne 14. 4. 2022 (zjištěno ze sledování zásilky - Detailní informace k zásilce [číslo]). Z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od 11. 5. 2018 má povolení ČNB k činnosti podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Soud z důvodu nadbytečnosti nečinil žádná skutková zjištění z listin prohlášení klienta/infomrace pro klienty a vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018. 4. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“). 5. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 6. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v