140 C 16/2022-51 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 6. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 29 977 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku z prodlení z dlužné částky a zaplacení smluvní pokuty ve výši 14 002 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná podepsala dne 12. 12. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 60 měsíčních splátkách ve výši 1 640 Kč spolu s úrokem ve výši 83,87 % ročně, počínaje od ledna 2019. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná uhradila do zesplatnění úvěru částku v celkové výši 4 920 Kč. Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 26. 6. 2019 a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 34 386,47 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaná uhradila celkem 5 807,02 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni podle bodu 6.1. smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč a dále dle bodu 6.2. smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 400 Kč. Dále byla v bodě 6.5. smlouvy sjednána v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a proto žalobkyně požaduje po žalované i zaplacení smluvní pokuty ve výši 14 002 Kč za dobu od 28. 6. 2019 do data vyhotovení žaloby. Dle bodu 2.2. smlouvy žalobkyně požaduje i zaplacení úroku ve výši 62,48 % ročně ze zbývající dlužné jistiny od 28. 6. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118 080 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Žalovaná pouze uvedla, že je v tíživé finanční situaci a po zaplacení všech povinných výdajů jí měsíčně zůstává na živobytí 800 Kč. 3. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 14. 12. 2018 žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, adresou pro doručování shodnou s adresou trvalého bydliště, dále zde bylo uvedeno její telefonní číslo, email a číslo účtu. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 60 splátkách ve výši 1 640 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 83,87 % ročně. Žalovaná smlouvu podepsala dne 12. 12. 2018 (zjištěno ze Smlouvy o úvěru [číslo]). Žalobkyně oznámila žalované akceptaci úvěrové smlouvy dopisem ze dne 17. 12. 2018, který byl doručen žalované na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru včetně dodejky). Současně s podpisem smlouvy byly žalované poskytnuty základní informace týkající se předmětného spotřebitelského úvěru (zjištěno z Předsmluvního formuláře). Z listiny Hodnocení klienta soud zjistil, že se jedná o nový úvěr a současně souběh s číslem smlouvy [číslo]. Pravidelný čistý měsíční příjem klienta – ze zaměstnání – činil 10 030 Kč. Na výdaje byla započtena částka životní minima ve výši 3 410 Kč, částka 1 203 Kč na splátky [právnická osoba], částka 2 500 Kč na bydlení, tj. celkové výdaje 7 113 Kč. Dále byla připočtena rezerva 1 000 Kč. Volné zdroje představovala částka 6 218 Kč. V doplňujících údajích byly uvedeny informace o rodinném stavu žalované (rozvedená) – nežije ve společné domácnosti s manželem/partnerem, dosaženém vzdělání a formě bydlení (pronájem). Z listiny Prohlášení klientů soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by byla s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nadbytečná. Žalovaná poskytla žalobkyni kopii svého občanského průkazu (zjištěno z kopie OP žalované). Z Potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance soud zjistil, že čistá mzda žalované v období od 8/ 2018 do 10/ 2018 činila 10 030 Kč a v měsíci říjnu 2018 pak 9 898 Kč. Pracovní poměr žalované byl sjednán na dobu určitou do 31. 7. 2019 Čistá mzda žalované v říjnu 2018 činila 9 898 Kč (zjištěno z Výplatní pásky). Žalované byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 4 301 Kč (zjištěno ze sdělení ČSSZ). Z Rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb soud zjistil, že žalovaná měla od 10. 4. 2018 zřízen u [právnická osoba] běžný účet č. [bankovní účet]. Z předložené listiny Ověření v registru NRKI bylo zjištěno, že žalované bylo přiděleno skóre 447, tj. smlouva spadá do kategorie III. (vyšší body do interního Score Card, menší riziko, lepší segment klientů). Dne 14. 12. 2019 odeslala žalobkyně žalované na číslo účtu uvedené ve smlouvě částku 30 000 Kč (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaná žalobkyni uhradila částku v celkové výši 10 727,02 Kč (zjištěno z Karty klienta ze dne 6. 6. 2022). Výzvou k zaplacení ze dne 23. 5. 2019 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné 4. a 5. splátky, Výzvou k zaplacení ze dne 24. 6. 2019 pak žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné 4., 5. a 6. splátky a dopisem ze dne 26. 6. 2019 oznámila žalované zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] vyzvala ji k uhrazení částky 29 753,51 Kč (zjištěno z Oznámení). U žádné z těchto listin nebylo prokázáno odeslání a ani doručení žalované. Dne 18. 5. 2020 žalobkyně odeslala žalované na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž žalovanou vyzvala k úhradě žalobou uplatněných částek. Zásilka byla dodána žalované dne 27. 5. 2022 (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem ve spojení se sledováním zásilky). Z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od 11. 5. 2018 má povolení ČNB k činnosti podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Z důvodu nadbytečnosti soud neprovedl důkaz předloženým vyjádřením znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018. 4. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“). 5. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 6. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na