140 C 40/2021-48 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 12. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 48 932 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 24. 9. 2019 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 29 002 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 67,41 % ročně z částky 48 932 Kč od 24. 9. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 209 318 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 634 Kč spolu s úrokem ve výši 92,67 % ročně, počínaje od dubna 2019. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný uhradil do zesplatnění úvěru částku v celkové výši 11 068 Kč. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 22. 9. 2019 a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 68 914,16 Kč. V bodě 6.5. smlouvy byla sjednána v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a proto žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 29 002 Kč. Dle bodu 2.2. smlouvy žalobkyně požaduje i zaplacení úroku ve výši 67,41 % ročně ze zbývající původní jistiny úvěru ve výši 48 932 Kč od 24. 9. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 209 318 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K jednání se žádný z účastníků ani jejich zástupců nedostavil. Zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání písemně omluvil. S ohledem na nepřítomnost účastníků a jejich zástupců soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené a navržené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 21. 3. 2019 žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, shodnou adresou pro doručování, dále zde bylo uvedeno jeho telefonní číslo, email a číslo účtu. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 48 splátkách ve výši 3 634 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 92,67 % ročně. Žalovaný smlouvu podepsal dne 21. 3. 2021 (zjištěno ze Smlouvy o úvěru [číslo]). Žalobkyně oznámila žalovanému akceptaci úvěrové smlouvy dopisem ze dne 22. 3. 2019, který byl doručen žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru včetně dodejky). Současně s podpisem smlouvy byly žalovanému poskytnuty základní informace týkající se předmětného spotřebitelského úvěru (zjištěno z Předsmluvního formuláře). Z listiny Hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný je zaměstnaný s čistým měsíčním příjmem 38 523 Kč. Na výdaje byla započtena částka životní minima ve výši 3 410 Kč, částka 2 400 Kč na bydlení a částka 200 Kč na ostatní, na dvě děti v domácnosti byl započten výdaj 3 500 Kč, tj. celkové výdaje 9 510 Kč. Dále byla připočtena rezerva 1 000 Kč. V doplňujících údajích byla uvedena adresa zaměstnavatele, informace o rodinném stavu žalovaného, dosaženém vzdělání a formě bydlení (družstevní). Čistá mzda žalovaného v únoru 2019 činila 40 227 Kč (zjištěno z Výplatní pásky za 2/ 2019). Z Potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu bylo zjištěné, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou a jeho průměrný měsíční příjem za poslední tři měsíce, tj. od 1. 12. 2018 do 28. 2. 2019 činil 39 953 Kč. K datu 20. 3. 2019 16:03:44 nebyly uvedeny k výsledku hledání podle rodného čísla žalovaného v registru SOLUS žádné negativní informace (zjištěno z Výpisu záznamů z registru SOLUS). Z předložené listiny Ověření v registru NRKI soud zjistil, že žalovanému bylo přiděleno skóre 422, tj. kategorie III., vyšší body do interního Score Card, menší riziko, lepší segment klientů. Dne 6. 9. 2019 odeslala žalobkyně žalovanému na jeho běžný účet částku 60 000 Kč (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaný žalobkyni uhradil částku v celkové výši 11 068 Kč (zjištěno z Karty klienta ze dne 20. 12. 2021). Výzvou k zaplacení ze dne 19. 8. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné 4. a 5. splátky, Výzvou k zaplacení ze dne 17. 9. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné 4., 5. a 6. splátky a dopisem ze dne 22. 9. 2019 oznámila žalovanému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] vyzvala jej k uhrazení částky 70 312 Kč (zjištěno z Oznámení). U žádné z těchto listin nebylo prokázáno odeslání a ani doručení žalovanému. Dne 29. 11. 2021 žalobkyně odeslala žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž žalovaného vyzvala k okamžité úhradě částek uplatněných v žalobě (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem). Výzva byla doručována žalovanému dne 2. 12. 2021 (zjištěno z Detailní informace k zásilce [číslo]). Z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od 11. 5. 2018 má povolení ČNB k činnosti podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Soud z důvodu nadbytečnosti nečinil žádná skutková zjištění z listin prohlášení klienta a vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018. 5. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“). 6. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 7. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy z