19 C 116/2022-59 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Sokolově dne 19. 7. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 22 873,40 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že: 2. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 9. 2019 mezi společností [právnická osoba], [IČO] jako postupitelem a žalobkyní jakožto postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 1. 3. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 14 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 22. 2. 2019. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa]. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru 14 000 Kč a splatností dne 22. 2. 2019. Po odeslání smluvní dokumentace byly žalované zaslány peněžní prostředky dne 1. 3. 2018. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované číslo [bankovní účet]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem tohoto návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 14 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 873,40 Kč. Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou před-žalobní upomínky prostřednictvím zástupce žalobkyně. 3. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 4. K ústnímu jednání konanému dne 12. 7. 2022 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli byli oba řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svou neúčast u ústního jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů. 5. Soud provedl následující důkazy: -) smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 2. 2018 č. [anonymizováno], -) potvrzení o platbě ze dne 1. 3. 2018 (14 000 Kč), -) všeobecné obchodní podmínky, -) smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019, včetně příloh, -) oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 4. 2021, včetně poštovního podacího archu ze dne 6. 4. 2021, -) výzva k plnění před podáním žaloby ze dne 6. 4. 2021, včetně poštovního podacího archu ze dne 6. 4. 2021, -) sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 16. 6. 2022. 6. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o úvěru číslo [anonymizováno] soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny společnost [právnická osoba], [IČO] jako úvěrující nebo věřitel a žalovaný jako úvěrovaný nebo klient. Tato smlouva je opatřena podpisem osoby jednající za věřitele, přičemž u jména a příjmení žalovaného je uveden údaj o datu 28. 2. 2018 a SMS kódu. Předmětem smlouvy je závazek věřitele, že na požádání poskytne klientovi peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč na uvedený bankovní účet s tím, že klient poskytnuté peněžní prostředky vrátí věřiteli nejpozději do 22. 2. 2019. Klient se dále zavázal zaplatit věřiteli poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 873,40 Kč. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že původní věřitel poukázal ze svého bankovního účtu na účet číslo [bankovní účet] dne 1. 3. 2018 částku 14 000 Kč. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 16. 6. 2022 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu číslo [bankovní účet] je žalovaná, která má k tomuto účtu také dispoziční právo, přičemž od předchůdkyně žalobkyně je na tento účet dne 1. 3. 2018 evidována příchozí platba 14 000 Kč. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby soud zjistil, že dne 6. 4. 2021 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši 16 795,90 Kč na bankovní účet žalobkyně do tří dnů. Dle podacího lístku byla výzva odeslána žalované doporučeně poštou dne 6. 4. 2021. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy soud zjistil, že na základě této smlouvy uzavřené dne 6. 9. 2019 mezi společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO] jako postupitelem a společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], jako postupníkem žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku za žalovanou. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že společnost [právnická osoba] oznámila dne 6. 4. 2021 žalované, že pohledávka ve výši 10 116,90 Kč vzniklá z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru byla postoupena na žalobkyni. 7. Podle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci bylo prokázáno, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. 8. Po právní stránce soud shora označenou smlouvu posoudil jako platně uzavřenou smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které předchůdkyně žalobkyně coby úvěrující poskytla žalované coby úvěrovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které žalovaná strana čerpala bezhotovostně dne 1. 3. 2018. Povinností žalované bylo vrátit tyto peněžní prostředky věřiteli spolu s poplatkem ve výši 8 873,40 Kč, který jednoznačně plnil funkci úroku, a to nejpozději do 22. 2. 2019. Soud žalobě vyhověl ohledně částky 14 000 Kč představující nevrácenou jistinu úvěru. Soud přiznal žalobkyni podle ustanovení § 1970 o. z. také úroky z prodlení z dlužné jistiny od 13. 4. 2021, tj. ode dne, kdy se žalovaná dostala do prodlení (výrok II.). Ujednání o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni za poskytnutí úvěru 14 000 Kč po dobu 12 měsíců poplatek ve výši 8 873,40 Kč, soud vyhodnotil v kontextu celé právní věci jako ujednání neplatné, když žalobkyně nikterak soudu nedoložila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Jedná se o ujednání neplatné podle § 580 odst. 1 o. z., přičemž podle § 588 o. z. soud přihlédl k této neplatnosti i bez návrhu žalované. Ohledně tohoto dílčího nároku ve výši 8 873,40 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení proto soud žalobu zamítl (výrok I.). 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně a žalovaná byly (po kapitalizaci všech nároků ke dni rozhodnutí soudu) úspěšné ve zhruba stejném rozsahu (tj. 49% a 51%). Soud tedy žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. 10. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.