21 C 101/2022-17 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se domáhal na žalované uhrazení částky 14 446 Kč s příslušenstvím v souvislosti se smlouvou o nájmu bytu č. [anonymizováno] 2020 [číslo] ze dne 29. 7. 2020 (dále jen„ nájemní smlouva“) na základě které byl žalované přenechán k dočasnému užívání byt [číslo] v domě na adrese [ulice a číslo] (dále jen„ byt“) za nájemné ve výši 2 867 Kč měsíčně. Žalovaná neuhradila za prosinec 2020 nájemné ve výši 777 Kč, kdy na zbývající dlužné nájemné za tento měsíc ve výši 1 595 Kč byl započten přeplatek na službách spojených s užíváním bytu ve výši 818 Kč, splatný ke dni 31. 7. 2021, dále žalovaná neuhradila nájemné ve výši 2 867 Kč za měsíce leden až březen 2021 a za duben 2021 do 29. 4. 2022, kdy byl nájem ukončen výpovědí ve výši 2 772 Kč. Žalovaná dále byt užívala i po ukončení nájmu do 24. 5. 2021, za což neuhradila náhradu za bezesmluvní užívání bytu ve výši 2 316 Kč. Žalovaná přes výzvu žalobce na dlužné pohledávky ničeho neuhradila. 2. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř. 3. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu: Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 23. 7. 2021 soud zjistil, že byt je ve vlastnictví žalobce. Z nájemní smlouvy, pasportu bytu, a výpočtového listu ze dne 1. 8. 2020 má soud za prokázané, že žalobce poskytl žalované do dočasného užívání byt na dobu určitou od 1. 8 2020 do 31. 7. 2021 za nájemné ve výši 2 867 Kč měsíčně, které bylo splatné do posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Výpovědí ze dne 27. 4. 2021 a doručenky ze dne 29. 4. 2021 má soud za prokázané, že žalobce dal žalované výpověď z nájmu předmětného bytu z důvodu, že opakovaně zvlášť závažným způsobem porušovala povinnosti nájemce tím, že neuhradila nájemné za období od prosince 2020 do března 2021 ve výši 13 898 Kč a nájem byl ukončen ke dni převzetí výpovědi, tj. ke dni 29. 4. 2021. Z přehledu předpisů a jejich uhrazení ze dne 27. 4. 2021, přehledu předpisů a jejich uhrazení za rok 2021, přehledu dlužné částky a protokolu o vyúčtování služeb za rok 2020 má soud za prokázané, že žalovaná neuhradila nájemné za prosinec 2020 ve výši 1 595 Kč, na které byl započten přeplatek na službách žalované ve výši 818 Kč se splatností ke dni 31. 7. 2021, žalovaná dále neuhradila nájemné ve výši 2 867 Kč měsíčně za měsíce leden až březen 2021 a nájemné za duben 2021 do 29. 4. 2021, kdy byl nájem ukončen, ve výši 2 772 Kč. Z protokolu o odevzdání bytu ze dne 24. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaná byt předala až dne 24. 5. 2021. Výzvou ze dne 17. 6. 2021, vrácenou obálkou ze dne 7. 7. 2021, výzvou ze dne 15. 9. 2021 a vrácenou obálkou ze dne 30. 9. 2021 má soud za prokázané, že žalovaná byla opakovaně žalobcem vyzvána k úhradě dlužných částek a poprvé do 5. 7. 2021, včetně náhrady za bezesmluvní užívání bytu za období od 30. 4. 2021 do 24. 5. 2021 ve výši 2 316 Kč. 4. Podle § 2201 obč. zák. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 5. Podle § 2295 obč. zák. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. 6. Co se právního posouzení věci týče, dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Žalobce uzavřel s žalovanou nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 obč. zák. na základě které byl žalované poskytnut do dočasného užívání předmětný byt za nájemné ve výši 2 867 Kč. Žalovaná v období od prosince 2020 do 29. 4. 2021 neuhradila nájemné v celkové výši 12 150 Kč, přestože tak byla dle nájemní smlouvy povinna. Žalovaná také neuhradila náhradu za bezesmluvní užívání bytu ve smyslu § 2295 obč. zák. ve výši odpovídající ujednanému nájemnému za období od 30. 4. 2021 do 24. 5. 2021, tj. ve výši 2 316 Kč. Žalovaná tyto částky neuhradila, přestože byla vyzvána, aby je uhradila do 5. 7. 2021. Soud proto rozhodl ve výroku I. tohoto rozsudku o povinnosti žalované dlužné částky uhradit, kdy o příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto podle § 1970 obč. zák. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení byly přiznány od data následujícího po splatnosti jednotlivého měsíčního nájemného dle nájemní smlouvy a v případě náhrady za bezesmluvní užíváním bytu ode dne následujícího po datu splatnosti uvedeného v předžalobní výzvě žalobce, tj. od 6. 7. 2021. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 a §§ 1 a 2 odst. 3 vyhlášky 254/2015 Sb. tak, že plně úspěšnému žalobci přiznal náklady řízení, které představují paušální náhradu nákladů řízení za dva úkony (písemné podání ve věci samé, výzva k plnění) ve výši 600 Kč a soudní poplatek ve výši 800 Kč.