27 C 177/2022-21 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 16 275,75 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o neúčelovém revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala částku ve výši 32 909 Kč včetně poplatků a příslušenství žalobkyni vrátit v minimálních měsíčních splátkách po 760 Kč. Žalovaná se dále zavázala platit měsíční pojistné pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy vycházela z údajů poskytnutých samotnou žalovanou a z předloženého výpisu z účtu. Žalovaná celkem načerpala částku ve výši 21 322 Kč, avšak uhradila toliko 21 322 Kč, pročež žalobkyně požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 12 023,12 Kč, dlužné splátky pojištění 543,42 Kč, dlužné úroky 1 209,21 Kč, dlužné úhrady nákladů v případě ukončení smlouvy ve výši 1 500 Kč a dlužné úhrady nákladů za upomínky ve výši 1 000 Kč. 2. Žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou v plném rozsahu neuznává, když činí nesporným, že na základě smlouvy ze dne [datum] načerpala částku ve výši 21 322 Kč, avšak žalobkyně řádně neprověřovala její příjmy či výdaje, tudíž žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost, v důsledku čehož je smlouva absolutně neplatná. Nedostatek finančních prostředků byl patrný z výpisů z účtu žalované. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyni uhradila 21 322 Kč. Navrhováno bylo zamítnutí žaloby. 3. K ústnímu jednání se dostavila toliko žalovaná, žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně. 4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti: 5. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru cofiflexi [číslo] opatřené datem [datum], že v této je žalovaná označena jménem, příjmením a rodným číslem a že v listině se žalobkyně a žalovaná dohodly tak, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované částku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala částku s dalšími poplatky a úroky v celkové výši 32 909 Kč vrátit, a to v minimálních měsíčních splátkách ve výši 760 Kč. V listině uvedené tyto údaje: způsob bydlení – dům u rodičů; rodinný stav – rozvedená; čistý měsíční příjem klienta – 28 500 Kč; Nájem/hypoté – 1 500 Kč; splátky úvěrů. Leasingů a půjček – 10 000 Kč. Listina je podepsána oběma účastníky řízení. 6. Z listiny označené jako Výpis z běžného účtu za měsíc březen 2019, že na účet bylo připsáno 93 449,68 Kč a odespáno 86 369,55 Kč. Dále jsou z listiny patrné úhrady od společnosti OPR- [právnická osoba], [příjmení] [příjmení], [anonymizována tři slova], [právnická osoba], [právnická osoba], a dále úhrada mzdy [anonymizováno] a [ulice] akademie ve výši 29 278 Kč. 7. Ze shodných tvrzení účastníků řízení vzal soud dále za prokázáno, že žalobkyně i žalovaná připojily k listině vymezené v odst. 5. tohoto rozsudku své podpisy; že žalobkyně vyplatila žalované 21 322 Kč; a že žalovaná doposud uhradila žalobkyni 21 322 Kč. 8. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti (to se týká zejména výpisů z účtů předložených žalovanou – srov. odst. 20. tohoto rozsudku). 9. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] se účastníci řízení dohodli tak, že žalobkyně poskytne žalované částku 20 000 Kč, kterou s dalšími poplatky a úroky v celkové výši 32 909 Kč žalovaná vrátí; žalovaná obdržela od žalobkyně celkem 21 322 Kč, když žalovaná stejnou částku žalobkyni i uhradila; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy mezi účastníky řízení (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy mezi účastníky řízení (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 588 odst. o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci: 17. Soud ujednání mezi účastníky řízení hodnotí jako smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. [příjmení] relevanci přitom v projednávaném sporu mají citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho př