30 C 380/2021-12 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 1. 12. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 305,21 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [část obce], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 3. 1. 2014 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 8 897 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 576 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 5 321 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 615 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 2. 2015. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 26. 2. 2014. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 23 215 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 14. 6. 2018. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby bylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno celkem 13 682 Kč. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 12 305,21 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 12 305,21 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 13 366,17 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 151,75 Kč, úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 305,21 Kč od 5. 8. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 305,21 Kč od 5. 8. 2020 do zaplacení. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena. 2. Žalovaný se vyjádřil tak, že skutkově s žalobkyní shodně tvrdil, že je pravdou, že tu smlouvu tak, jak tvrdí žalobkyně, uzavřel. Tvrdil však, že již nic nedluží, vše uhradil. Dále uváděl, že od [právnická osoba] žalovanému nepřišla žádná výzva ani upomínka. 3. Soud provedl v řízení dokazování a vzal za prokázány následující skutečnosti, které tvoří následující závěr o skutkovém stavu. Předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný spolu dne 3. 1. 2014 uzavřeli písemnou smlouvu o zápůjčce [číslo] žalovanému byly peněžní prostředky ve vši 28 000 Kč poskytnuty. Tato shodná tvrzení účastníků vzal soud za svá skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. Dále soud ze smlouvy o zápůjčce [číslo] zjistil, že žalovaný se zavázal věřiteli vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč a zaplatit dále částku ve výši 8 897 Kč, a to převodem na účet věřitele č. [bankovní účet], a to s variabilním symbolem [číslo] a specifickým symbolem [číslo], vždy v 60 týdenních splátkách po 615 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena na 27. 2. 2015. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem a adresou bydliště [ulice a číslo], [obec]. Nedílnou součástí smlouvy se staly smluvní podmínky. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, vč. přílohy soud zjistil, že předchůdce žalobkyně - společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela smlouvu, kterou se zavázala postoupit pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 16. 12. 2020 ve spojení s poštovním podacím archem soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 31. 12. 2020, a to písemným oznámením odeslaným žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě. Současně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky z předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na svůj závazek zaplatil celkem 36 897 Kč. Žalovaný prokázal útržky poštovních poukázek, že v letech 2014 [číslo] uhradil ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO] celkem částku 36 500 Kč, nicméně na tomto místě soud konstatuje, že z předložených listin nebylo v řízení zjištěno, že žalovaný provedenými úhradami splácel závazek právě z posuzované smlouvy; ve smlouvě se totiž žalovaný zavázel splácet převodem na účet věřitele č. [bankovní účet], a to s variabilním symbolem [číslo] a specifickým symbolem [číslo]; přeloženými útržky poštovních poukázek bylo zjištěno, že číslo účtu, variabilní symbol ani specifický symbol se neshodují se smluvně ujednaným způsobem splácení. S ohledem na dále uvedené právní posouzení věci však tato skutečnost na výsledné rozhodnutí soudu neměla vliv. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé. 4. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti. 5. Vztah mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným založený posuzovanou písemnou smlouvou i zápůjčce soud posoudil podle § 2390 o. z., ve spojení s ust. zákona č. 145/2010 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, tedy tak, že bylo vůlí stran uzavřít smlouvu o zápůjčce. Dle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V řízení soud vzal za prokázáno, že žalovanému byla na základě posuzované smlouvy předchůdcem žalobkyně poskytnuta částka 28 000 Kč. 6. Smlouvu o postoupení pohledávky, která je předmětem žaloby, uzavřenou mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, soud rovněž posoudil jako platnou a účinnou smlouvu ve smyslu § 1879 a násl. o. z., na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni; aktivní věcná legitimace tak byla v řízení prokázána. 7. Smlouva o zápůjčce dle citovaného ust. § 2390 o. z. může být, na rozdíl od smlouvy o úvěru, uzavřena platně i tehdy, pokud není úrok za poskytnutí peněžité půjčky sjednán. Úrok představuje příslušenství pohledávky a ve své podstatě se jedná o civilní plody peněz, tedy sjednané plnění za poskytnutí peněžních prostředků (tzv. cena peněz). Naproti tomu poplatek je sjednaným plněním, které nemá povahu příslušenství, jde o samostatnou pohledávku mající základ ve smluvním ujednání stran. 8. V podmínkách projednávané věci byl úrok sjednán jako součást poplatku, a to ve výši násobně nižší než zbývající části poplatku označené jako„ poplatek za administrativní činnost“ a„ hotovostní režim splátek“. Soud dospěl k závěru, že i zbývající část„ poplatku“ má fakticky funkci úroku z předmětné půjčky a je nutno jej po právní stránce posoudit jako tento nárok, a to bez ohledu na to, že měl zahrnovat náklady na administrativní činnost a hotovostní režim splátek; soud v této souvislosti konstatuje, že skutečné náklady, které věřiteli s tvrzenou administrativní činností a hotovostním režimem splátek skutečně vznikly, tvrzeny ani prokazovány nebyly. Soud má za to, že skutečnost, že tzv. poplatek měl fakticky funkci úroky, musela být zřejmá rovněž žalovanému, pokud smlouvu uzavíral, neboť tuto uzavíral s podnikatelem, jehož předmětem podnikání v době uzavření smlouvy bylo mj. poskytování úvěrů a zá/půjček z vlastních zdrojů, přičemž je zřejmé, že podnikatel byl založen za účelem zisku, který by bez ujednání úroku za přenechání půjčených prostředků z posuzovaného smluvního vztahu generován nebyl. 9. Jak již dovodil Nejvyšší soud ČR například v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků byla závislá