36 C 21/2022-28 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou ze dne 24. 6. 2021 domáhal po žalovaném úhrady částky 1 524 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný dne 20. 4. 2021 cestoval dopravním prostředkem: tramvají - linkou 14 veřejné hromadné dopravy osob a uzavřel tak smlouvu o přepravě osob. Žalovaný se neprokázal na výzvu zaměstnance žalobce při přepravní kontrole platným jízdním dokladem, nezaplatil jízdné ve výši 24 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný dlužnou částku 1 524 Kč neuhradil, ačkoliv byl před podáním žaloby k úhradě vyzván předžalobní výzvou. 2. V dané věci byl Okresním soudem v Ostravě vydán dne 20. 7. 2021 elektronický platební rozkaz. Tento elektronický platební rozkaz byl usnesením ze dne 21. 9. 2021 zrušen, když se jej nepodařilo doručit žalovanému. 3. V souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., (dále o. s. ř.) soud věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. <b>4. Soud učinil tento závěr o zjištěném skutkovém stavu:</b> Žalovaný cestoval dne 20. 4. 2021 v [obec] dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným žalobcem – tramvají linkou 14 bez platného jízdního dokladu, o jízdě byl sepsán Zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] žalovanému vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, ale tento žalobci ničeho nezaplatil, přestože byl před podáním žaloby k úhradě dlužné částky 1 524 Kč vyzván. 5. Toto je prokázáno Zápisem o provedené přepravní kontrole ze dne 20. 4. 2021 a upomínkou ze dne 14. 6. 2021. 6. Žalobou uplatněný nárok je dán podle § 2550 zák. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále o. z.), dle kterého byla mezi účastníky nastoupením žalovaného do dopravního prostředku provozovaného žalobcem uzavřena konkludentně smlouva o přepravě, a ust. § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční přepravě a Smluvními přepravními podmínkami pražské integrované dopravy. Soud tedy zavázal žalovaného zaplatit žalobci jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč spolu s úrokem z prodlení tak, jak žalobce požadoval, když nárok žalobce na úrok z prodlení je dán ust. § 1970 o. z. a výše úroku z prodlení je dána § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je dán ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a o. s. ř., když žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to k rukám jeho právního zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení zahrnují soudní poplatek 400 Kč, tři úkony po 200 Kč, a to 1) výzva k plnění, 2) převzetí věci a příprava, 3) sepis žaloby, dále tři režijní paušály po 100 Kč, vše dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21 % DPH z částky 900 Kč, což činí 189 Kč, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. 8. Dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného plnit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 9. Odůvodnění rozsudku je v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.