40 C 107/2022-50 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 200 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 471,25 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 974,38 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 19,38 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], uzavřela dne 7. 4. 2018 s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Před uzavřením smlouvy věřitel posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu žádného trvání smlouvy výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 300 Kč se splatností poslední splátky dne 1. 6. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně neuhradil, se dlužná jistina 10 000 Kč od 2. 6. 2019 úročí úrokovou sazbou 19,38 % ročně sjednanou ve smlouvě. Žalovaný uhradil na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu do okamžiku jejího postoupení částku v celkové výši 1 800 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 16 200 Kč, sestávající z dlužné jistiny 10 000 Kč a dlužných úhrad za služby 6 200 Kč. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K ústnímu jednání dne 7. 1. 2022 se nedostavil žalovaný, ačkoli byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalovaného. 4. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 7. 4. 2018 žalovaný požádal společnosti [právnická osoba] o zápůjčku ve výši 10 000 Kč. V žádosti vedle svých osobních údajů uvedl, že je svobodný, bydlí jako spolubydlící s jiným rodinným příslušníkem v nájmu a pracuje na částečný úvazek s čistým příjmem 8 000 Kč, dalším vedlejším příjmem 10 000 Kč a dalším příjmem 16 800 Kč Měsíční výdaje žadatele pak činí výdaje na bydlení ve výši 10 500 Kč, osobní výdaje ve výši 13 000 Kč, vyživovací povinnost ve výši 2 500 Kč, splátky úvěru/zápůjček ve výši 2 500 Kč a další výdaje 500 Kč, tj. celkové výdaje 29 000 Kč. K ověření měly být předloženy: výplatní pásky a pracovní smlouva (zjištěno ze Zákaznické karty). Téhož dne uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo]. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, úrok 2 000 Kč, administrativní poplatek 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, tj. celkem 18 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 300 Kč (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti). Žalovaný uhradil celkem 1 800 Kč (zjištěno z Přehledu plateb). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně příslušné strany 307 Seznamu postoupených pohledávek). Původní věřitel [právnická osoba] dopisem ze dne 29. 11. 2019 oznámil žalovanému postoupení pohledávky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek). Toto oznámení odeslala žalobkyně na adresu sdělenou žalovaným jako další kontakt, odlišnou od jeho adresy bydliště i adresy výběru uvedené v kartě zákazníka a nebylo zjištěno jeho doručení do dispozice žalovaného, Česká pošta již zásilku nemá v evidenci (zjištěno z Podacího lístku ze dne 13. 12. 2019 ve spojení se Sledováním zásilky). Dne 7. 5. 2020 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému na stejnou adresu žalovanému předžalobní výzvu. Ani u této zásilky nebylo prokázáno její doručení do dispozice žalovaného (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne 7. 5. 2020 a Sledováním zásilky). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném [název soudu], oddíl C, vložka [číslo] s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně). 5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. 6. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“). 7. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 8. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Ev