40 C 183/2022-41 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 18. 6. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 960 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela s žalovaným dne 16. 11. 2019 Smlouvu [číslo] na základě které poskytla žalovanému bezhotovostní zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Před uzavření smlouvy a poskytnutím úvěru byla s odbornou péčí posouzena schopnost žalovaného splácet úvěr. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce obsažené na stejném listu jako smlouva. Žalovaný se zavázal zaplatit předem vyčíslený a neměnný poplatek ve výši 10 080 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku ve výši 40 080 se žalovaný zavázal zaplatit v 78 týdenních splátkách po 258 Kč a poslední splátkou ve výši 214 Kč. Žalovaný uhradil 520 Kč. Žalovaný své povinnosti řádně a včas nesplnil. Pohledávka z výše uvedené smlouvy byla dne 28. 1. 2022 postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 28 620,22 Kč, která sestává z dlužné jistiny 9 832,84 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 9 727,16 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve vši 660,22 Kč a sankčních poplatků ve výši 3 400 Kč. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K jednání se nedostavil žalovaný, ačkoli byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků. 4. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Žalovaný požádal společnost [právnická osoba] dne 16. 11. 2019 o poskytnutí zápůjčky ve výši 45 000 Kč. V žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 27 000 Kč. Jako další čistý příjem domácnosti byla uvedena částka 25 000 Kč, odhadované měsíční výdaje žadatele byly ve výši 4 900 Kč. K ověření měly být předloženy dokumenty: pracovní smlouva/ŽL (s doplněnou poznámkou„ na neurčito“) a 2 výplatní pásky (s poznámkou„ [číslo]“). Správnost a ověření všech vyplněných údajů potvrdila [jméno] [příjmení], zástupce Providentu (zjištěno ze Zákaznické karty). [jméno] [příjmení] je registrována v živnostenském rejstříku se vznikem oprávnění 18. 5. 1998 doposud (zjištěno z Výpisu z živnostenského rejstříku obchodního zprostředkovatele). Dne 16. 11. 2019 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí částky 10 000 Kč v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 10 080 Kč, tj. celkem 20 080 Kč, a to v 78 týdenních splátkách ve výši 258 Kč a poslední splátku ve výši 214 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ve spojení se Standardními informace o spotřebitelském úvěru). Téhož dne byly žalovanému poskytnuty základní informace týkající se spotřebitelského úvěru (zjištěno z listiny Standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaný uhradil částku v celkové výši 520 Kč (zjištěno z Tabulky výpočtu smluvní pokuty a Tabulky výpočtu zákonného úroku z prodlení). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek). Dne 11. 2. 2022 odeslal právní zástupce žalobkyně žalovanému oznámení společnosti [právnická osoba] o postoupení pohledávky současně s výzvou k okamžitému plnění dluhu ze smlouvy [číslo] ve výši 28 260,22 Kč. Zásilka byla dodána žalovanému dne 16. 2. 2022 (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek a Výzvy k plnění ve spojení s Potvrzení podání ze dne 10. 2. 2022 a Sledováním zásilky RR6792035789F). Dne 13. 3. 2020 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k úhradě dluhu ve spojení s Potvrzení podání ze dne 13. 3. 2020 a Sledováním zásilky RR 6792200446F). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném [název soudu], oddíl C, vložka [číslo] s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně). 5. Žádná skutková zjištění z důvodu nadbytečnosti soud nečinil z Potvrzení o podání ze dne 4. 3. 2022. Rovněž tak z důvodu nadbytečnosti soud zamítl důkazní návrh žalobkyně na výslech vázaného zástupce přítomného při uzavírání smlouvy [jméno] [příjmení]. Tato osoba potvrdila svým podpisem v Zákaznické kartě, že provedla ověření v kartě zaznamenaných listin přeložených k ověření a správnost vyplněných údajů. Jelikož výdaje žalovaného nebyly nijak ověřovány a jejich výše byla pouze odhadována, což vyplývá přímo z karty, výslech této osoby by byl nadbytečný. 6. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. 7. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 8. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Ad