58 C 363/2021-39 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 7 104 Kč a náhrady nákladů uplatnění pohledávky ve výši 2 600 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které dne [datum] žalované poskytla úvěr ve výši 3 000 Kč Smlouva byla uzavřena zaplacením registračního poplatku ze strany žalované ve výši 1 Kč, čímž byla ověřena totožnost žalované. Žalovaná se zavázala poskytnutou jistinu vrátit spolu s poplatkem 3 204 Kč do [datum]. Této povinnosti žalovaná nedostála. S ohledem na neplnění žalované ve smluveném termínu vznikly žalobkyni prokazatelné náklady s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč. Dále vznikla žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 900 Kč. Žalobkyně se proto domáhala žalobou po žalované zaplacení jistiny ve výši 3 000 Kč, poplatku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč, smluvní pokuty ve výši 900 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč a nakonec též zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalobkyně se omluvila z účasti na jednání soudu. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující: 4. Ze Smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil skutečnosti odpovídající žalobním tvrzením co do obsahu smlouvy. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem s uvedením adresy bydliště, aniž by z obsahu smlouvy plynulo, že ji uzavírá v rámci podnikatelské činnosti. Ze smlouvy se nijak nepodává, jakým způsobem ověřovala žalobkyně schopnost žalované splácet úvěr. Z výpisu z účtu žalobkyně z [datum] a [datum] soud zjistil, že žalovaná zaplatila registrační poplatek ve výši 1 Kč z účtu č. [bankovní účet]. Na tento účet jí pak žalobkyně zaslala částku 3 000 Kč. Identita žalované jakožto subjektu uzavírajícího smlouvu plyne jednak z výpisu z účtu, a jednak též z kopie občanského průkazu žalované, který žalobkyně k důkazu předložila. Z upomínek vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovanou k plnění, poprvé výzvou odeslanou k poštovní přepravě dne [datum]. Z dalších provedených důkazů soud nic podstatného nezjistil. 5. Dále z výplatních pásek soud zjistil, že žalovaná doložila žalobkyni své příjmy za květen a červen roku [rok] v celkové výši přibližně 24 000 Kč měsíčně. Z těchto výplatních pásek vyplynulo též to, že žalované je část mzdy postižena exekučně. Ze skóringové karty soud zjistil, že žalobkyně posuzovala výdaje žalované, ovšem zcela nedostatečně, když samotná metodika tohoto skóringu je z pohledu soudu nevhodná k hodnocení schopnosti splácet úvěr. Žalovaná dosáhla 378 bodů s tím, že minimum bylo pro poskytnutí úvěru činilo 355 bodů. Bodově bylo ohodnoceno například hodina přijetí (28 bodů), kvalita fotky OP (0 bodů), doba od podání žádosti (57 bodů za 26 hodin), část měsíce podání žádosti (0 bodů), fotografie na občanském průgazu (35 bodů za kategorii„ slušná“), povaha práce (39 bodů za kategorii„ střed“), úroveň zpracování žádosti (79 bodů) a jméno v e-mailové adrese (58 bodů). Jde o kategorie naprosto mimo rámec podstatného pro ověření schopnosti úvěr splácet, navíc hodnocené naprosto volatilně. Pro soud je obtížně představitelné, kdo a na jakém bodovém rozptylu hodnotil fotku žalované na občanském průkazu patrně z estetických hledisek, a čeho tím mělo být docíleno. Obdobně pro soud není jasné, proč je jméno v e-mailové adrese hodnoceno větším počtem bodů, než povaha práce. Žalovaná naopak v podstatných kategoriích, jako je vlastnictví bytu či domu nebo forma bydlení dosáhla 0 bodů. Každopádně žalovaná nutnou hranici překročila pouze o 23 bodů, které získala evidentně na naprosto náhodných a z pohledu soudu nesmyslných kategorií, jako je uplynulá doba od podání žádosti a hodnocení názvu e-mailové adresy a fotky na občanském průkazu. Za řádné ověření schopnosti úvěr splácet soud takovýto postup nemůže považovat. 6. Po právní stránce soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., dále jen OZ, která však nebyla uzavřena platně ze dvou důvodů. 7. Jednak, jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem svého Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. 8. Další důvod neplatnosti soud shledal v ujednání o zaplacení souhrnného poplatku ve výši 3 204 Kč a naprosto drakonických sankčních ustanovení smlouvy (viz žalobní tvrzení). Důvodem pro shledání neplatnosti smlouvy je skutečnost, že se jedná o ujednání, které se příčí zjevně dobrým mravům ve smyslu § 588 OZ. [jméno] [příjmení] činí nárůst více než o 100 % jistiny za jeden měsíc. Nadto je ve smlouvě sjednáno mnoho sankčních ustanovení s poplatky a pokutami v řádech stokorun (tj. desítek procent jistiny) při sebemenším prodlení žalované. Soud dospěl k závěru, že sjednaný poplatek a značná výše sjednaných sankcí jsou ve svém souhrnu pro svou zcela nepřiměřenou výši ujednáními zjevně se příčícími dobrým mravům a proto dle § 588 OZ ujednáním absolutně neplatnými. Vzhledem k tomu, že ujednání o úroku (poplatku za poskytnutí úvěru) je nedílnou součástí (nutnou náležitostí) smlouvy o úvěru, soud shledal pro jeho neplatnost absolutní neplatnost celé uzavřené smlouvy, když ujednání o úroku není od zbytku smlouvy oddělitelné. 9. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně žalované poskytla částku 3 000 Kč a má tak právo tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení v této výši ve smyslu § 2991 a násl. OZ. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 3 000 Kč a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni tuto částku (vydat bezdůvodné obohacení v této výši), žalobu pak zamítl ve zbytku žalovaných nároků, neboť tyto vyplývají z ujednání smlouvy, která je absolutně neplatná. Dále žalovanou zavázal zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 OZ z této částky od [datum]. První výzva k plnění byla žalované odeslána dne [datum], za doručenou ji lze mít dle § 573 OZ ke dni [datum]. Žalované je nutno ponechat alespoň jednodenní lhůtu k plnění, od [datum] je proto žalovaná v prodlení. Soud při určení výše úroku z prodlení vyšel z účinného znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně v řízení požadovala jednak částku ve výši 7 104 Kč na jistině a 2 600 Kč na nákladech vymáhání a úspěšná byla toliko v rozsahu 3 000 Kč na jistině, tedy v rozsahu 30 %. Lze uzavřít, že žalobkyně byla převážně neúspěšná. Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalované žádné odůvodněné náklady nevznikly. 11. Žalobkyně se svých nároků domáhala prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila proto soudní poplatek ve výši 400 Kč dle přílohy 1 zák. č. 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1 písm. a). Elektronický platební rozkaz nebyl ve věci vydán s ohledem na vysoké sankční nároky žalobkyně. S ohledem na tuto skutečnost se úprava snížených soudních poplatků pro návrhy na vydání elektronických platebních rozkazů neuplatní. Soud žalovanou tedy zavázal k zaplacení zbytku soudního poplatku, a to dle přílohy 1 zák. č. 549/1991 Sb., položky 2 bodu 3 ve spojení s položkou 1 bodu 1 písm. a), dle které činí soudní poplatek z návrhu 1 000 Kč. Soud tedy zavázal žalovanou k zaplacení soudního poplatku ve výši 600 Kč, který tvoří zbytek ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, po započtení již zaplacené částky 400 Kč.