62 C 434/2021-47 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně si dne 19. 5. 2021 podala u soudu žalobu, kterou se po žalované domáhala úhrady částky 4 300,54 Kč s příslušenstvím. Své podání odůvodnila tím, že původní věřitel, společnost [anonymizováno] [právnická osoba], v pozici postupitele, postoupila pohledávku ve smyslu § 1879 a násl. občanského zákoníku na žalobkyni, co by postupníka, s účinností k 16. 7. 2018. Tato skutečnost byla žalované v pozici dlužníka ve smyslu § 1882 odst. 1 občanského zákoníku oznámena písemně dopisem ze dne 9. 12. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely účastnickou smlouvu o poskytování služeb [číslo] v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala zejména poskytnout žalované služby, mimo elektronické komunikace, ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, čímž je i dovozována pravomoc obecných soudů a nikoliv Českého telekomunikačního úřadu. Předmětem služby mezi stranami bylo poskytnutí elektronického zařízení, dále i služby plateb třetím osobám, DMS, parkovací SMS a podobně a služby mimo ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích. Žalovaná nehradila řádně splátky na zařízení, ani vyúčtované služby, jak po ní bylo na základě smlouvy při běžné fakturaci požadováno. Žalovaná porušila své povinnosti ze smlouvy zejména co do povinnosti hradit řádně a včas svůj finanční závazek, když uhradila pouze část svého dluhu a k dnešnímu dni dluží na jistině celkem 4 000,54 Kč spolu s příslušenstvím. [právnická osoba] jednotlivé finanční nároky za služby účtoval tak, že vyúčtoval jistinu ve výši 0,38 Kč fakturou [číslo] částku 0,16 Kč fakturou [číslo] částku 4 000 Kč fakturou [číslo] náklady na vymáhání ve výši 300 Kč. Zástupce žalobkyně ve snaze předejít soudnímu řízení vyhotovil a dne 9. 12. 2020 doporučenou poštou odeslal na poslední známou adresu žalované předžalobní výzvu ve smyslu § 142a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), na účet žalobkyně či jejího právního zástupce však žalovaná doposud ničeho nezaplatila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků řízení, když žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila a žalovaná se bez omluvy nedostavila. 4. Po provedeném dokazování soud činí skutkový závěr, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [anonymizováno] [právnická osoba], a žalovanou byla sjednána účastnická smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytovat služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a služeb s těmito souvisejícími a žalovaná se zavázala hradit vyúčtované ceny uvedené v pravidelných vyúčtováních. Z těchto vyúčtování žalovaná nezaplatila částku 0,54 Kč. Součástí této smlouvy byla i smlouva kupní, na základě které si žalovaná u právní předchůdkyně žalobkyně zakoupila koncové zařízení a na tato zařízení jí byla poskytnuta podmíněná sleva, která byla vázána na dobu trvání předmětné smlouvy. Žalovaná si však své povinnosti neplnila, řádně své platby nehradila, byla proto právní předchůdkyní žalobkyně vyzvána k úhradě těchto dlužných plateb, a protože ani v náhradní lhůtě tyto platby nezaplatila, pak právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k výpovědi uzavřené smlouvy. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva byla ukončena před dobou, na kterou byla sjednána, pak právní předchůdkyně žalobkyně doúčtovala slevu na koncové zařízení, a to ve výši 4 000 Kč, když tato byla splatná ke dni 20. 11. 2018. Žalovaná však ani tyto platby nezaplatila. Právní předchůdkyně žalobkyně tyto splatné pohledávky postoupila na žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalovaná byla taktéž vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, ale bezvýsledně. 5. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána zčásti důvodně. V této věci byly mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena účastnická smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě nichž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a služeb s tímto souvisejících a součástí této smlouvy byla rovněž smlouva kupní, na základě které si žalovaná u žalobkyně zakoupila koncové zařízení specifikované v uzavřené smlouvě, přičemž na zakoupení tohoto zařízení jí byla poskytnuta podmíněná sleva, která byla vázána na existenci smlouvy po dobu stanovenou v této smlouvě. Vzhledem k tomu, že žalovaná si své povinnosti plynoucí z takto uzavřené účastnické smlouvy a smlouvy kupní neplnila, pak byla tato smlouva ukončena výpovědí ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Té vzniklo v souladu s uzavřenou smlouvou právo na vrácení poskytnuté podmíněné slevy. Tato podmíněná sleva byla právní předchůdkyní žalobkyně vyúčtována žalované fakturou [číslo] ve výši 4 000 Kč, která byla splatná dne 20. 11. 2018. Žalovaná rovněž neuhradila vyúčtované částky ve výši 0,54 Kč. Žalovaná si své povinnosti nesplnila a žádnou z těchto částek doposud neuhradila. Předmětná smlouva byla uzavřena podle § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o poskytování elektronických komunikací a ustanovení o kupní smlouvě § 2079 a násl. občanského zákoníku. Žalovaná v řízení netvrdila, ani neprokázala, že by některou z dlužných částek byť jen zčásti uhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [anonymizováno] [právnická osoba], uzavřela jako postupitel s žalobkyní jako postupníkem, ve smyslu § 1789 a násl. občanského zákoníku smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly tyto předmětné pohledávky na postupníka postoupeny. Tato skutečnost byla žalované řádně oznámena jak ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, tak i žalobkyní, spolu s výzvou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Žalovaná přesto ničeho nezaplatila, proto soud žalovanou zavázal uhradit žalobkyni částku 4 000,54 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, byla podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku zavázána zaplatit vedle jistiny také příslušenství, a to úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení je dána ustanovením § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud uložil žalované zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně příslušenství ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. Soud zamítl žalobkyni nárok na úhradu nákladu na vymáhání ve výši 300 Kč, když žaloba v této části neobsahuje žádná skutková tvrzení a není zřejmé, zda se jedná taktéž o součást odkoupené pohledávky, přičemž tato nebyla předmětem postoupení, jak vyplývá z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2020. Pokud by se mělo jednat o nárok žalobkyně, pak v žalobě není toto tvrzení žádným způsobem odůvodněno, ani doloženo. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, svou neúčast omluvila, nemohla být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poučena o povinnosti tvrdit skutečnosti a také navrhovat důkazy k jejich prokázání. Za tohoto stavu žalobkyně neunesla ani břemeno důkazní ohledně tohoto nároku a proto jej soud jako nedůvodný zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, když neúspěch žalobkyně v tomto řízení byl pouze nepatrný. Přiznané náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů na právní zastoupení žalobkyně, spočívající v odměně zástupce ve výši 200 Kč za 1 úkon právní pomoci, to je za 3 úkony právní pomoci 600 Kč dle ustanovení § 14b) odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., hotových výdajů stanovených paušální částkou 100 Kč za 1 úkon právní pomoci, to je za 3 úkony právní pomoci 300 Kč dle ustanovení § 14b) odst. 5 téže vyhlášky a 21 % DPH ve výši 189Kč. Soud uložil žalované, s ohledem na její neúspěch ve věci, zaplatit žalobkyni takto vyčíslené náklady řízení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).