64 C 89/2022-14 — Okresní soud v Ostravě

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím za jízdu žalovaného dne [datum] linkou [číslo] městské hromadné dopravy provozovanou žalobkyní bez platného jízdního dokladu a byl takto zjištěn při přepravě přepravním kontrolorem, když žalovaný neuhradil jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu ve výši 1 500 Kč. 2. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) projednal a rozhodl bez nařízení jednání a současně ho poučil o tom, že pokud se ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení výzvy nevyjádří, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízeného jednání nesouhlasí, bude mít soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Protože žalobkyně s rozhodnutím bez jednání již dříve souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízeného jednání. 3. V řízení byl prokázán následující skutkový stav. Žalovaný cestoval dne [datum] linkou [číslo] městské hromadné dopravy provozovanou žalobkyní a neprokázal se přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] doposud nezaplatil jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ničeho však neuhradil. 4. Po právním zhodnocení skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je zcela důvodná, neboť tím, že žalovaný nastoupil do vozidla linky provozované žalobkyní, uzavřel s tímto subjektem, byť konkludentně, smlouvu o přepravě podle § 2550 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), čímž žalovanému vznikla povinnost zaplatit jízdné za jízdu dopravním prostředkem žalobkyně a dále přirážku k jízdnému za jízdu bez platné jízdenky podle § 18a odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a smluvních přepravních podmínek vydaných žalobkyní. Soud proto vyhověl žalobě a zavázal žalovaného zaplatit žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, když nárok na příslušenství vyplývá z ustanovení § 1968 a § 1970 o. z. a jeho výše je odůvodněna § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Jelikož byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. zavázal žalovaného rovněž k náhradě nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, když tato částka představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu zástupce za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy a sepis žaloby) á 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), náhradu hotových výdajů, tj. 3× režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT spolu s 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud zavázal žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 6. Lhůta k zaplacení žalované částky, jejího příslušenství a nákladů řízení je pak odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.