80 C 127/2021-62 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 8. 2020 domáhala se žalobkyně původně u Obvodního soudu pro Prahu 6 proti žalovanému označenému jako [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], zaplacení částky 1 710 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení ročně z této částky za dobu od 25. 11. 2019 do zaplacení. 2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. EPR 191955/2020-9 ze dne 21. 9. 2020 Obvodní soud pro Prahu 6 vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Ostravě, jako soudu místně příslušnému. 3. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ pojištění odpovědnosti“) v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1350 cm3 do 1850 cm3, [registrační značka], [příjmení] [anonymizováno], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále jen„ vozidlo“), je evidováno v registru silničních vozidel jako provozované. Žalovaný jako provozovatel - vlastník neměl od 18. 5. 2019 do 16. 6. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ustanovením § 1 odst. 2 zákona. Vozidlo tak bylo nepojištěno 30 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Svůj nárok na zaplacení příspěvku žalovaným odvozuje žalobkyně z ustanovení § 4 odst. 1 zákona, podmínkou nároku na zaplacení příspěvku je dle ustanovení § 4 odst. 6 zákona doručení písemné výzvy žalobkyně žalovanému. Splatnost nastala po uplynutí nejméně 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu dne 10. 10. 2019, žalobkyně doručila žalovanému výzvu k úhradě dne 25. 10. 2019. Žalobkyni tak vznikl dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona nárok na příspěvek, dle ustanovení § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. Zároveň dle ustanovení § 4 odst. 4 zákona platí, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 3 zákona zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala 24. 11. 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaný na předmětnou výzvu nereagoval a ničeho neuhradil, žalovanému tak byla dne 26. 6. 2020 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění do 15 dnů od odeslání této upomínky, tj. ve lhůtě prodloužené nad rámec lhůty stanovené v ustanovení § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný po zaslání předžalobní upomínky neuhradil ničeho. Žalobkyně se tak domáhá nároku soudně, požaduje uhradit dlužnou částku 1 710 Kč, která se skládá ze základu příspěvku, jenž je tvořen příslušnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, tj. konkrétně 47 Kč vynásobená počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, tedy 30 dní, celkem ve výši 1 410 Kč a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč a to dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovanému byla dne 26. 6. 2020 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění. 4. Na výzvu k doplnění žaloby žalobkyně doplnila, že osobní automobil [registrační značka] je zapsán v registru silničních vozidel nikoliv jako vyřazený z provozu, od 18. 5. 2019 do 16. 6. 2019 nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně obdržela od předchozího vlastníka vozidla kupní smlouvu ze dne 17. 5. 2019, dle které tato osoba převedla vlastnické právo ohledně vozidla na žalovaného, osobou povinnou k zaplacení příspěvku je tak žalovaný. 5. Na výzvu soudu podáním ze dne 16. 9. 2020 žalobkyně opravila označení žalovaného, kdy původně v žalobě byla osoba žalovaná označena jako [jméno] [příjmení], [datum narození], v upřesnění pak [celé jméno žalovaného], [datum narození]. 6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem. 7. K nařízenému jednání dne 17. března 2022 se zástupkyně žalobkyně nedostavila, omluvila se, souhlasila s jednáním v nepřítomnosti, žalovaný se neomluvil, nepožádal o odročení jednání. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků, na základě předložených listinných důkazů. 8. Provedenými listinnými důkazy vzal soud za prokázáno, že výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 10. 10. 2019 byla adresována osobě jménem [jméno] [příjmení], [adresa], stejně takto byl adresát označen na poštovní doručence, tomuto nemohla být proto doručena, stejně tak byl označen žalovaný jako [jméno] [příjmení] v první i druhé upomínce, zásilky mu nemohly být takto doručeny a nebyly mu doručeny, stejně tak na předžalobní upomínce ze dne 26. června 2020 byl adresát uveden [jméno] [příjmení]. 9. Ze zpráv [stát. instituce], [anonymizována čtyři slova], vyžádaných soudem má soud za prokázáno, že žalovaný nebyl evidován jako vlastník ani provozovatel předmětného vozidla, v žalovaném období byl jako vlastník registrován [jméno] [příjmení] a to od 5. 2. 2018 až do 24. 7. 2019, kdy byl jako vlastník a provozovatel vozidla registrován [jméno] [příjmení]. 10. Žalobkyně předložila kopii smlouvy o koupi a prodeji motorového vozidla ze dne 17. 5. 2019, dle které mělo být předmětné vozidlo převedeno prodávajícím [jméno] [příjmení] na [celé jméno žalovaného]. 11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, kdy žalobkyně v řízení neprokázala pasivní legitimaci žalovaného, nenavrhla řádné důkazy k prokázání tvrzení, že žalovaný v žalovaném období byl vlastníkem resp. provozovatelem předmětného vozidla. Dle ustanovení § 132 o. s. ř. soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. 12. V daném případě žalobkyně navrhla k důkazu, že žalovaný byl v předmětném období vlastníkem vozidla pouze kopii kupní smlouvy, kdy žalovaný sám nepotvrdil, že by koupil předmětné vozidlo, žalobkyně netvrdila ani kdo a kdy následně vozidlo pojistil, kdy mělo být pojištěno od 17. 6. 2019. Z evidence vozidel nevyplývá, že by žalovaný byl registrován jako vlastník či provozovatel vozidla. Žalobkyně nenavrhla žádné další důkazy k prokázání, že osoba označená v kupní smlouvě skutečně vozidlo koupila a stala se jeho vlastníkem, kdy důkazy musí vytvářet logický celek. V daném případě ze shora uvedených zjištění nelze vytvořit jednoznačný závěr o tom, že žalovaný byl v žalovaném období vlastníkem resp. provozovatelem předmětného vozidla. 13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se sama tak možnosti, aby se jí dostalo poučení ze strany soudu ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř., nemohla být poučena ve vztahu k doplnění chybějících důkazních návrhů a tvrzení. S ohledem na úpravu koncentrace řízení v občanském soudním řádu není možno vyhovět žádosti zástupkyně žalobkyně o odročování jednání v případě, že by vyvstala potřeba poučení dle ustanovení § 118a o. s. ř. Za této situace tedy žalobkyně nesplnila důkazní povinnost upravenou v ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 1 o. s. ř., kdy neprokázala, že v žalovaném období byl žalovaný vlastníkem resp. provozovatelem předmětného vozidla a že mu tedy svědčila povinnost daná ve smyslu ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 14. Žalobkyně pak nesplnila ani svou povinnost řádně vyzvat žalovaného k uhrazení příspěvku dle § 6 a § 4 odst. 6 a 7 zákona č. 168/1999 Sb., kdy jak výzva – upomínky 1, 2 i předžalobní výzva byly adresovány osobě, která nebyla řádně označena, byla označena jako [jméno] [příjmení], takto označené osobě žádná z těchto výzev nemohla být a nebyla doručena. Žalobkyně tedy nesplnila podmínku pro to, aby žalovanému vznikla povinnost plnit, zaplatit příspěvek, i kdyby bylo prokázáno, že byla vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla. I z tohoto důvodu musela být žaloba shledána nedůvodnou a byla v celém rozsahu zamítnuta. 15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn skutečností, že žalovanému, který byl ve sporu procesně úspěšný podle § 142 odst. 1 o. s. ř., v řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.