132 C 29/2019-120 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 22. 11. 2019 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 282 985,98 Kč. Svou žalobu odůvodnil skutečností, že je vlastníkem budovy [adresa], stojící na parc. [číslo] (bez pozemku), budovy [adresa], stojící na parc. [číslo] (bez pozemku), budovy [adresa], stojící na parc. [číslo] (bez pozemku), budovy [adresa], stojící na parc. [číslo] (bez pozemku), vše v k. ú. [okres], obec Ostrava, dále budovy [adresa], stojící na parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Ostrava a dále budovy [adresa], stojící na parc. [číslo] pozemků parc. č. st. [anonymizováno], [číslo], budovy bez č. p./č. e stojící na pozemku parc. č. st. [rok] a pozemku parc. č. st. [rok] v k. ú. [obec], obec Ostrava, a to na základě rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne 10. 2. 2016 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací] ze dne 29. 11. 2016, které nabyly právní moci dne 29. 11. 2016, v návaznosti na usnesení Nejvyššího soudu ČR č. j. [číslo jednací] ze dne 29. 8. 2017. Na základě výše uvedených rozhodnutí soudu došlo ke dni 29. 11. 2016 k propadnutí části majetku obžalovaného [jméno] [příjmení] dle ustanovení § 66 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Předmětné nemovité věci, tj. budovy [adresa], [adresa], [adresa], [adresa] vše v k. ú. [okres], obec Ostrava, budovy [adresa], pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Ostrava, budovy [adresa], pozemků parc. č. st. [anonymizováno], [číslo], část budovy bez č. p./č. e. ([anonymizována tři slova] - [anonymizováno]), pozemek parc. č. st. [rok] (resp. jeho poměrnou část tj. ½) v k. ú. [obec], obec Ostrava (dále předmětné nemovitosti), v období od nabytí vlastnického práva státu k těmto nemovitým věcem (tj. od 29. 11. 2016) dosud užívá žalovaná, když se v předmětných budovách nachází restaurace a herny žalované (včetně skladů a nebytových prostor), za užívání nehradí požadovanou částku a dochází tak na straně žalované k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce. Náhrada za bezesmluvní užívání byla vyčíslena žalobcem v souladu s oceňovacími předpisy žalobce od právní moci rozsudku, tj. od 29. 11. 2016 do 31. 12. 2017, v celkové výši 400 585,98 Kč. Z celkové výše náhrady za bezesmluvní užívání ve výši 400 585,98 Kč byla žalobcem odečtena částka ve výši 117 600 Kč, která byla žalovanou uhrazena v minulosti za užívání předmětných nemovitostí. Náhrada za bezdůvodné obohacení byla stanovena žalobcem porovnávací metodou jako nájemné obvyklé v místě a čase, kdy byly porovnány nabídkové ceny pronájmů budov ve srovnatelných lokalitách a nájemné pozemků bylo stanoveno ve výši 6 % z ceny pozemku dle cenového předpisu (cenové mapy) a bylo tak zjištěno obvyklé nájemné předmětných nemovitostí, a to: ve výši 14 736 Kč/rok 2017 za stavbu [adresa] v k. ú. [okres], ve výši 43 452 Kč/rok 2017 za stavbu [adresa] v k. ú. [okres], ve výši 28 968 Kč/rok 2017 za stavbu [adresa] v k. ú. [okres], ve výši 18 348 Kč/rok 2017 za stavbu [adresa] v k. ú. [okres], ve výši 92 220 Kč/rok 2017 za stavbu [adresa] v k. ú. [část obce], ve výši 10 344 Kč/rok 2017 za pozemek parc. č. st. [číslo] v k. ú. [část obce], ve výši 136 080 Kč/rok 2017 za stavbu [adresa] (spolu s částí stavby bez č. p./č. e. na parcele st. [rok] v [anonymizováno] – [anonymizováno], tj. celkem užitná plocha 157m2) v k. ú. [obec], ve výši 18 216 Kč/rok 2017 za pozemek parc. č. st. [číslo] v k. ú. [obec], ve výši 4 392 Kč/rok 2017 za pozemek parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec], ve výši 912 Kč/rok 2017 za poměrnou část (tj. 1/2) pozemku parc. č. [rok] v k. ú. [obec], kdy obvyklé nájemné v roce 2016 bylo vypočteno z obvyklého nájemného roku 2017 s inflací roku 2016 ve výši 0,7 %. Zbývá tak zaplatit částku 282 985,98 Kč. V reakci na tvrzení žalované pak žalobce uvedl, že nájemní smlouvy tvrzené žalovanou, ať už mezi [právnická osoba] [anonymizováno] (resp. žalovanou) a [jméno] [příjmení], byly uzavřeny účelově, jsou antidatovány, žalobce spatřuje absolutní neplatnost všech těchto smluv. Spolu s dlužnou částkou žalobce požaduje úrok z prodlení v zákonné výši od 16. 11. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná v rámci svého procesního stanoviska učinila nesporným, že v období od 29. 11. 2016 do 31. 12. 2017 užívala budovu [adresa], [adresa], [adresa] a [adresa], vše v k. ú. [okres], dále pak budovu [adresa] v k. ú. [část obce] a budovu [adresa] a část budovy bez č. p. a č. e., jež je součástí pozemku parc. č. st. [rok] v k. ú. [obec]. Dále pak žalovaná uvedla, že vlastníkem předmětných budov byl [jméno] [příjmení], žalovaná předmětné budovy pro účely podnikání používala od r. 2016. Před touto dobou užívala budovy [právnická osoba] [anonymizováno], která uzavřela s [jméno] [příjmení] v r. 2012 smlouvu o nájmu všech předmětných budov, a dle žalované předmětné nájemní smlouvy dosud nezanikly. V r. 2016 došlo k faktickému převzetí provozu restauračních zařízení v předmětných budovách žalovanou a následně pro potíže při přihlašování k odběru elektrické energie došlo k uzavření nových nájemních smluv žalované s [jméno] [příjmení] [jméno] skutečnosti, že [jméno] [příjmení] usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 1 To 128/2014-19 ze dne 31. 3. 2014 bylo zakázáno zatěžovat předmětné nemovitosti právy třetích osob, nebylo žalované ničeho známo, stejně jako, zda bylo toto usnesení [jméno] [příjmení] doručeno. Nájemní smlouvy ze dne 10. 11. 2016 žalovaná považuje za platné, dle žalované [jméno] [příjmení] nebyl v souvislosti se zajištěním majetku poučen o tom, že jeho jednání učiněné v rozporu se zákazem zatížení majetku je neplatné. Až do 1. 11. 2019 žalobkyně akceptovala fakt, že nájemní smlouva ze dne 10. 11. 2016 je smlouvou platnou a že tedy práva pronajímatele ze smlouvy přešly na žalobce. Žalovaná v uvedeném vychází také z toho, že ve výzvě k úhradě nájemného za odběr od 1. 1. 2019 do 31. 3. 2019 žalobce potvrdil, že má nájemné za toto období žalovaná uhrazeno. Jedná se o výzvu ze dne 15. 4. 2019 a tuto stejně jako výzvu z 15. 7. 2019 žalovaná vnímá jako kvitanci žalobce, potvrzení úhrady dluhu za předmětné období a dále tím došlo k prominutí dluhu. Dle žalované dluh za užívání předmětných nemovitostí za období od 29. 11. 2016 do 31. 12. 2019 neexistuje. Pokud by předmětné nájemní smlouvy byly pro soud neprokazatelné, dle žalované nájemní smlouva uzavřená mezi [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] [anonymizováno] je platným právním aktem a dosud nezanikla. Případně pak žalovaná namítá výši požadovaného bezdůvodného obohacení, když má za to, že částka dosud zaplacená 117 600 Kč je za předmětné období odpovídající. Žalovaná tak navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. <b>3. Po provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav:</b> 4. Z vyšetřovacího spisu Policie České republiky, KRPT [číslo] [spisová značka] svazek [anonymizováno], a to z [číslo listu] (Usnesení ze dne 14. 2. 2014), [číslo] verte až [číslo] (stížnost ze dne 21. 2. 2014), [číslo], [číslo] (doručenky) ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne 31. 3. 2014 bylo zakázáno [jméno] [příjmení] zatěžovat předmětné nemovitosti právy třetích osob, tyto dokumenty byly tomuto doručeny neprodleně. 5. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka] bylo soudem zjištěno, že byl 10. 2. 2016 č. j. [číslo jednací] vydán rozsudek, kterým byl [jméno] [příjmení] uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobných povinných plateb dle ust. § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu dle ust. § 21 odst. 1 a § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a přečinu zkrácení daně poplatku a podobných povinných plateb podle ust. § 240 odst. 1 tr. zákoníku a přečin porušování práv ochranné známce a jiným označením dle ust. § 268 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž vyjma trestu odnětí svobody mu pak dále byl uložen trest propadnutí majetku, a to vč. nemovitostí, jež jsou předmětem tohoto řízení. 6. Z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. listopadu 2016 č. j. [číslo jednací] bylo soudem zjištěno, že odvolání [jméno] [příjmení] bylo dle ust. § 256 tr. řádu zamítnuto. Rozsudek nabyl právní moci dne 29. 11. 2019. 7. Ze znaleckému posudku [číslo] předloženého soudu 11. 12. 2022, vypracovaného soudní znalkyní [příjmení] [celé jméno znalkyně], bylo soudem zjištěno, že výše nájemného v místě a čase obvyklého za období od 29. 11. 2016 do 31. 12. 2017 u nemovitých věcí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, a to pro k. ú. [okres], budova [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] (bez pozemku), budova [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] (bez pozemku), budova [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] (bez pozemku), budova [adresa] stojící na pozemku [adresa] (bez pozemku), dále pak pro k. ú. [část obce], budova [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pro k. ú. [obec], budova [adresa] stojící