140 C 13/2023-55 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 5. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 15 121 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 121 Kč od 26. 8. 2017 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 4 753 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % ročně z částky 10 953,26 Kč od 26. 8. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 51 955 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná podepsala dne 17. 3. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 11 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 902 Kč spolu s úrokem ve výši 151,7 % ročně, počínaje od dubna 2017. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná uhradila do zesplatnění úvěru částku v celkové výši 1 804 Kč. Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 24. 8. 2017 a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 13 574 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni podle bodu 6.1. smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 747 Kč a dále dle bodu 6.2. smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 800 Kč. Dále byla v bodě 6.5. smlouvy sjednána v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a proto žalobkyně požaduje po žalované i zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 753 Kč za dobu od 26. 8. 2017 do data vyhotovení žaloby. Dle bodu 2.2. smlouvy žalobkyně požaduje i zaplacení úroku ve výši 95,95 % ročně z původní jistiny úvěru ve výši 10 953,26 Kč od 26. 8. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 51 955 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 20. 3. 2017 žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, adresou pro doručování shodnou s adresou trvalého bydliště, dále zde bylo uvedeno její telefonní číslo, email a číslo účtu. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 48 splátkách ve výši 902 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 151,7 % ročně. Žalovaná smlouvu podepsala dne 17. 3. 2017 (zjištěno ze Smlouvy o úvěru [číslo]). Žalobkyně oznámila žalované akceptaci úvěrové smlouvy dopisem ze dne 18. 1. 2019, který byl doručen žalované na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru včetně dodejky). Současně s podpisem smlouvy byly žalované poskytnuty základní informace týkající se předmětného spotřebitelského úvěru (zjištěno z Předsmluvního formuláře). Z listiny Hodnocení klienta soud zjistil, že se jedná o nový úvěr. Pravidelný čistý měsíční příjem klienta činil 12 900 Kč – důchod a částka 1 200 – ostatní příjmy. Na výdaje byla započtena částka životní minima ve výši 3 410 Kč, na dvě děti v domácnosti částka 3 500 Kč, na splátky [právnická osoba] částka 807 Kč, na bydlení částka 2 400, tj. celkové výdaje 10 117 Kč. Dále byla připočtena rezerva 500 Kč. Volné zdroje představovala částka 3 483 Kč. V doplňujících údajích byly uvedeny informace o rodinném stavu žalované (svobodná) – nežije ve společné domácnosti s manželem/partnerem, dosaženém vzdělání a formě bydlení (pronájem). Z listiny Prohlášení klientů soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by byla s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nadbytečná. Z Oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory bylo zjištěno, že žalované byl rozhodnutím úřadu práce ze dne 28. 11. 2013 přiznán s účinností od 19. 10. 2013 přídavek na dítě, a to nezletilou [jméno] ve výši 610 Kč a nezletilou [jméno] ve výši 610 Kč, který jí byl vyplácen i v době podání žádosti o úvěr (zjištěno z Poštovní poukázky). Z Oznámení ČSSZ bylo zjištěno, že od ledna 2017 budou žalované vypláceny důchody v celkové výši 12 942 Kč, z čehož činí vdovský důchod 4 584 Kč a sirotčí důchody 8 358 Kč. Fakticky byla žalované v únoru 2017 vyplacena částka 12 921 Kč (zjištěno z Poštovní poukázky). K datu 17. 3. 2017 11:32:00 byly uvedeny k výsledku hledání podle rodného čísla žalované v registru SOLUS informace vzniku příznaku D k datu 21. 9. 2012 – dlužná splátka po splatnosti 11 913 Kč produkt revolvingový úvěr a karty a tím, že doposud nedošlo k zaplacení; informace vzniku příznaku Z k datu 20. 12. 2016 – dlužná splátka po splatnosti produkt revolvingový úvěr a karty a tím, že dne 23. 1. 2017 byla dlužná částka uhrazena (zjištěno z Výpisu záznamů z registru SOLUS). Z předložené listiny Ověření v registru NRKI bylo zjištěno, že kód příznaku žalované je 305, tj. smlouva spadá do kategorie I. (nízké body do interního Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán). Dne 20. 3. 2017 odeslala žalobkyně žalované na číslo účtu uvedené ve smlouvě částku 11 000 Kč (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru ve spojení s listinami Společné prohlášení o poskytnutí osobního účtu a Rámcovou smlouvou o poskytování platebních služeb). Žalovaná žalobkyni uhradila částku v celkové výši 1 804 Kč (zjištěno z Karty klienta ze dne 15. 5. 2023). Výzvou k zaplacení ze dne 20. 6. 2017 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné 2. a 3. splátky Výzvou k zaplacení ze dne 21. 7. 2017 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné 3. a 4. splátky, Výzvou k zaplacení ze dne 21. 8. 2017 pak žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné 3., 4. a 5. splátky a dopisem ze dne 24. 8. 2017 oznámila žalované zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] vyzvala ji k uhrazení částky 15 121 Kč (zjištěno z Oznámení). U žádné z těchto listin nebylo prokázáno odeslání a ani doručení žalované. Dne 26. 4. 2023 žalobkyně odeslala žalované na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž žalovanou vyzvala k úhradě žalobou uplatněných částek (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem). Dne 27. 4. 2023 byla zásilka dodána (zjištěno ze Sledování zásilky). Z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od 11. 5. 2018 má povolení ČNB k činnosti podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Rovněž tak soud z důvodu nadbytečnosti nečinil žádná skutková zjištění z kopie OP žalované a vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018. 4. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“). 5. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 6. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spo