140 C 6/2023-65 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 3. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 804 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 26. 8. 2019 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 6 502 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 102,34 % ročně z částky 15 000 Kč od 26. 8. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 42 854 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 24 měsíčních splátkách ve výši 1 696 Kč spolu s úrokem ve výši 167,01 % ročně, počínaje od června 2019. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný neuhradil do zesplatnění úvěru ničeho. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 24. 8. 2019 a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 18 782,95 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni podle bodu 6.1. smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč a dále dle bodu 6.2. smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč. Dále byla v bodě 6.5. smlouvy sjednána v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a proto žalobkyně požaduje po žalovaném i zaplacení smluvní pokuty ve výši 6 502 Kč. Dle bodu 2.2. smlouvy žalobkyně požaduje i zaplacení úroku ve výši 102,34 % ročně ze zbývající původní jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč od 26. 8. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 42 854 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 30. 5. 2019 žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, odlišnou adresou pro doručování, dále zde bylo uvedeno jeho telefonní číslo, email a číslo účtu. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 24 měsíčních splátkách ve výši 1 696 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 167,01 % ročně. Žalovaný smlouvu podepsal dne 29. 5. 2019 (zjištěno ze Smlouvy o úvěru [číslo] včetně Přílohy 1). Žalovaný dne 29. 5. 2019 podepsal Příkaz k povolení inkasa na částku 1 700 Kč (zjištěno z Příkazu k povolení inkasa). Téhož dne žalovaný poskytl žalobkyni kopii svého občanského průkazu (zjištěno z kopie OP žalovaného). Žalobkyně oznámila žalovanému akceptaci úvěrové smlouvy dopisem ze dne 31. 5. 2019, který byl doručen žalovanému na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru včetně dodejky). Současně s podpisem smlouvy byly žalovanému poskytnuty základní informace týkající se předmětného spotřebitelského úvěru (zjištěno z Předsmluvního formuláře). Z listiny Hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný je zaměstnaný s čistým měsíčním příjmem 16 200 Kč. Na výdaje byla započtena částka životní minima ve výši 3 410 Kč, částka 1 200 Kč na bydlení, tj. celkové výdaje 4 610 Kč. Dále byla připočtena rezerva 1 000 Kč. V doplňujících údajích byla uvedena adresa zaměstnavatele, informace o rodinném stavu žalovaného, dosaženém vzdělání a formě bydlení (státní/obecní). Z předložené Pracovní smlouvy soud zjistil, že pracovní poměr žalovaného byl sjednán od 1. 7. 2018 na dobu neurčitou. Čistá mzda žalovaného v dubnu 2019 činila 16 200 Kč, což byla i výše průměrné čisté mzdy žalovaného za měsíce únor až duben 2019 (zjištěno z Potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance a Výplatní pásky za 4/ 2019). K datu 30. 5. 2019 09:16:51 nebyly uvedeny k výsledku hledání podle rodného čísla žalovaného v registru SOLUS žádné negativní informace (zjištěno z Výpisu záznamů z registru SOLUS). Z předložené listiny Ověření v registru NRKI soud zjistil, že žalovanému byl přidělen příznak 14, tj. klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti. Dne 30. 5. 2019 odeslala žalobkyně žalovanému na účet uvedený ve Smlouvě úvěru částku 15 000 Kč (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaný žalobkyni uhradil částku v celkové výši 0 Kč (zjištěno z Karty klienta ze dne 30. 5. 2023). Výzvou k zaplacení ze dne 22. 7. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné 1. a 2. splátky, Výzvou k zaplacení ze dne 20. 8. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné 1., 2. a 3. splátky a dopisem ze dne 6. 1. 2020 oznámila žalovanému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] vyzvala jej k uhrazení částky 28 819 Kč (zjištěno z Oznámení). U žádné z těchto listin nebylo prokázáno odeslání a ani doručení žalovanému. Dne 2. 3. 2023 žalobkyně odeslala žalovanému na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž žalovaného vyzvala k okamžité úhradě částek uplatněných v žalobě (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem). Výzva byla doručována žalovanému dne 6. 3. 2023 (zjištěno z Detailní informace k zásilce [číslo]). Z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od 11. 5. 2018 má povolení ČNB k činnosti podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Soud z důvodu nadbytečnosti nečinil žádná skutková zjištění z listin prohlášení klienta, Přihlášení do pojištění, Pojištění schopnosti splácet úvěry, Informace o pojištění a vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018. 4. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“). 5. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 6. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný