140 C 8/2023-59 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 4. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 62 941 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 23. 12. 2018 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 24 002 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % ročně z částky 49 667,91 Kč od 23. 12. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 236 044 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 4 098 Kč spolu s úrokem ve výši 151,58 % ročně, počínaje od dubna 2018. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný uhradil do zesplatnění úvěru částku v celkové výši 12 294 Kč. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 21. 12. 2018 a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 61 543,67 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni podle bodu 6.1. smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč a dále dle bodu 6.2. smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč. Dále byla v bodě 6.5. smlouvy sjednána v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a proto žalobkyně požaduje po žalovaném i zaplacení smluvní pokuty ve výši 24 002 Kč. Dle bodu 2.2. smlouvy žalobkyně požaduje i zaplacení úroku ve výši 98,9 % ročně ze zbývající původní jistiny úvěru ve výši 49 667,91 Kč od 23. 12. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236 044 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 26. 2. 2018 žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, shodnou adresou pro doručování, dále zde bylo uvedeno jeho telefonní číslo, email a číslo účtu. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 48 měsíčních splátkách ve výši 4 098 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 133,18 % ročně. Žalovaný smlouvu podepsal dne 21. 2. 2018 (zjištěno ze Smlouvy o úvěru [číslo]). Dne 21 2. 2018 žalovaný podepsal Příkaz k povolení inkasa na částku 4 100 Kč (zjištěno z Příkazu k povolení inkasa). Téhož dne žalovaný poskytl žalobkyni kopii svého občanského průkazu (zjištěno z kopie OP žalovaného). Žalobkyně oznámila žalovanému akceptaci úvěrové smlouvy dopisem ze dne 27. 2. 2018, který byl doručen žalovanému na adresu bydliště uvedenou ve smlouvě (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru včetně dodejky). Současně s podpisem smlouvy byly žalovanému poskytnuty základní informace týkající se předmětného spotřebitelského úvěru (zjištěno z Předsmluvního formuláře). Z listiny Hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný je zaměstnaný s čistým měsíčním příjmem 14 000 Kč. Na výdaje byla započtena částka životní minima ve výši 3 410 Kč, částka 2 400 Kč na bydlení, tj. celkové výdaje 5 810 Kč. Dále byla připočtena rezerva 1 000 Kč. V doplňujících údajích byla uvedena adresa zaměstnavatele, informace o rodinném stavu žalovaného, dosaženém vzdělání a formě bydlení (pronájem). Z předložené Pracovní smlouvy soud zjistil, že pracovní poměr žalovaného byl sjednán od 1. 1. 2016 na dobu neurčitou. Mzda byla sjednána ve výši 19 000 Kč. Čistý příjem žalovaného v období od listopadu 2017 do ledna 2018 činil 14 229 Kč, čistý měsíční příjem za leden 2018 pak 14 119 Kč a mzda byla žalovanému zasílána na jeho účet (zjištěno z Potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ve spojení s Výpisy z účtu žalovaného a Výplatními páskami za 11/ 2017, 12/ 2017 a 1/ 2018). K datu 21. 2. 2018 12:06:13 nebyly uvedeny k výsledku hledání podle rodného čísla žalovaného v registru SOLUS žádné negativní informace (zjištěno z Výpisu záznamů z registru SOLUS). Z předložené listiny Ověření v registru NRKI soud zjistil, že žalovanému byl přidělen příznak 16, tj. klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak). Dne 26. 2. 2018 odeslala žalobkyně žalovanému na jeho běžný účet částku 50 000 Kč (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaný žalobkyni uhradil částku v celkové výši 12 294 Kč (zjištěno z Karty klienta ze dne 5. 4. 2023). Dne 13. 8. 2018 žalovaný požádal žalobkyni o odklad tří splátek z důvodu ukončení pracovního poměru (zjištěno z Žádosti o úpravu splátkového kalendáře a Dohody o rozvázání pracovního poměru), které žalobkyně vyhověla (zjištěno ze Sdělení žalobkyně ze dne 14. 8. 2018 včetně upraveného Splátkového kalendáře). Výzvou k zaplacení ze dne 19. 11. 2018 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné 7. a 8. splátky. Dne 21. 3. 2023 žalobkyně odeslala žalovanému na adresu bydliště uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž žalovaného vyzvala k okamžité úhradě částek uplatněných v žalobě (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem). Výzva byla doručena žalovanému dne 24. 3. 2023 (zjištěno z Detailní informace k zásilce [číslo]). Z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od 11. 5. 2018 má povolení ČNB k činnosti podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Soud z důvodu nadbytečnosti nečinil žádná skutková zjištění z listin prohlášení klienta a vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018. 4. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“). 5. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 6. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný v