163 C 10/2023-25 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 87 288 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se žalobcem smlouvu o úvěru [číslo]. Žalobce se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem a poplatky ve sjednané výši. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázala poskytnutý úvěr splácet formou 42 měsíčních splátek ve výši 4 266 Kč. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, když nehradil řádně a včas předepsané splátky. Ke dní zesplatnění úvěru uhradil žalovaný dvě splátky ve výši 4 266 Kč. Dle čl. 6 smlouvy žalobce zesplatnil celý úvěr k datu [datum], protože se žalovaný ocitl v prodlení se splácením jedné ze splátek po dobu 65 dnů. Po zesplatnění přirostly k jistině do té doby kapitalizované úroky a smluvní pokuty. Dle čl. 6 smlouvy je žalobce oprávněn po zesplatnění požadovat po žalovaném smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s jejím zaplacením. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Smlouvou o úvěru ze dne [datum], listinou označenou jako předsmluvní formulář ze dne [datum] a oznámením o schválení úvěru ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel dne [datum] se žalobcem smlouvu o úvěru [číslo] žalobce se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem a poplatky ve sjednané výši, k vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum], žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet formou 42 měsíčních splátek ve výši 4 266 Kč. 4. Předžalobní výzvou ze dne [datum] a výzvou k zaplacení ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. 5. Listinou označenou jako hodnocení klienta ze dne [datum], potvrzením o výši příjmů od [právnická osoba] [příjmení] a výpisem z [ulice] banky vzal soud za prokázané, že žalovaný deklaroval příjem ze zaměstnání ve výši 19 600 Kč měsíčně, výdaje toliko ve výši 7 669 Kč měsíčně, z toho 3 410 Kč za stravu, ošatné a jiné běžné výdaje, 2 459 Kč za splátky žalobci a 1 800 Kč nájemné a služby. 6. Dokladem o vyplacení úvěru ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce poukázal žalovanému na bankovní účet uvedený ve smlouvě částku ve výši 50 000 Kč. 7. Ostatními v řízení provedenými důkazy nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti. 8. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péči. Jakkoli žalobce do jisté míry ověřil příjmy žalovaného, neověřil prakticky vůbec jeho pravidelné výdaje, které jsou stejně podstatnou složkou schopnosti úvěr splácet, jako jsou příjmy. Žalovaným odhadnutá částka 7 669 Kč, nebyla žalobcem nijak fakticky ověřena. Žalobce nepředložil soudu např. nájemní smlouvu prokazující výši tvrzeného nájmu či jiné listiny prokazující, že zkoumal výdajovou stránku žalovaného. Žalobce nekontroloval ani výpisy z bankovního účtu žalovaného, byť tento zjevně bankovní účet měl, i když z této kontroly by bylo možno s vysokou mírou přesnosti určit, zda jsou tvrzení žalovaného o jeho výdajích pravdivá. 9. Soud poučil žalobce u ústního jednání dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce na tuto výzvu sdělil, že nedoplňuje žádným způsobem svá skutková tvrzení ani neoznačuje další důkazy. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu. 10. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovaným dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú. 11. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že žalobce poukázal na účet žalovaného částku ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinen vrátit to, oč se obohatil. Dle sdělení žalobce uhradil žalovaný dvě splátky ve výši 4 266 Kč, tj. částku ve výši 8 532 Kč. Zbylá část ve výši 41 468 Kč představuje částku, kterou je žalovaný povinen vrátit. Na žalovaném bylo, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku žalobci uhradil, což však neučinil. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy soud žalobu zamítl. 12. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.