163 C 4/2023-25 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 17 699 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] se žalobcem smlouvu o úvěru [číslo]. Žalobce se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit spolu s úrokem a poplatky ve sjednané výši. K vyplacení úvěru žalované došlo dne [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet formou 36 měsíčních splátek ve výši 832 Kč. Žalovaná porušila své povinnosti ze smlouvy, když nehradila řádně a včas předepsané splátky. Ke dní zesplatnění úvěru neuhradila žalovaná žalobci ničeho. Dle čl. 6 smlouvy žalobce zesplatnil celý úvěr k datu [datum], protože se žalovaná ocitla v prodlení se splácením jedné ze splátek po dobu 65 dnů. Po zesplatnění přirostly k jistině do té doby kapitalizované úroky a smluvní pokuty. Dle čl. 6 smlouvy je žalobce oprávněn po zesplatnění požadovat po žalované smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s jejím zaplacením, což v daném případě činilo 0,1 % denně z částky 12 218,91 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum], oznámením o schválení úvěru ze dne [datum] a přílohou [číslo] k návrhu na uzavření smlouvy vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela dne [datum] se žalobcem smlouvu o úvěru [číslo] žalobce se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit spolu s úrokem a poplatky ve sjednané výši, k vyplacení úvěru žalované došlo dne [datum], žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet formou 36 měsíčních splátek ve výši 832 Kč. 4. Přihláškou do pojištění ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela k úvěru také pojištění schopnosti úvěr splácet. 5. Předžalobní výzvou ze dne [datum], vč. podacího archu vzal soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení žalované částky, tato výzva byla žalované odeslána dne [datum] a obsahovala patnáctidenní lhůtu k plnění. 6. Listinou označenou jako hodnocení klienta ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaná deklarovala příjem ze zaměstnání a jiných blíže nedefinovaných příjmů ve výši 15 900 Kč měsíčně, výdaje toliko ve výši 10 110 Kč měsíčně, z toho 3 410 Kč za stravu, ošatné a jiné běžné výdaje, 2 000 Kč za jedno dítě žijící s žalovanou v domácnosti, 4 200 Kč nájemné a služby a 500 Kč na ostatní výdaje. Žalovaná je svobodná, se základním vzděláním, žije v pronájmu. 7. Přehledem vyplacených dávek za rok 2019 vzal soud za prokázané, že žalovaná pobírá odměnu opatrovníka ve výši 11 602 Kč měsíčně. 8. Dokladem o vyplacení úvěru vzal soud za prokázané, že žalobce poukázal žalované na bankovní účet uvedený ve smlouvě částku ve výši 10 000 Kč. 9. Ostatními v řízení provedenými důkazy nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti. 10. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péči. Jakkoli žalobce do jisté míry ověřil příjmy žalované, neověřil prakticky vůbec její pravidelné výdaje, které jsou stejně podstatnou složkou schopnosti úvěr splácet, jako jsou příjmy. Žalovanou odhadnutá částka 10 110 Kč, nebyla žalobcem nijak fakticky ověřena. Žalobce nepředložil soudu např. nájemní smlouvu prokazující výši tvrzeného nájmu či jiné listiny prokazující, že zkoumal výdajovou stránku žalované. Žalobce nekontroloval ani výpisy z bankovního účtu žalované, byť tato zjevně bankovní účet měla, i když z této kontroly by bylo možno s vysokou mírou přesnosti určit, zda jsou tvrzení žalované o jejich výdajích pravdivá. 11. Soud poučil žalobce u ústního jednání dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce na tuto výzvu sdělil, že nedoplňuje žádným způsobem svá skutková tvrzení ani neoznačuje další důkazy. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu. 12. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovanou dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú. 13. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že žalobce poukázal na účet žalované částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinna vrátit to, oč se obohatila. Na žalované bylo, aby v řízení tvrdila a prokázala, že dlužnou částku žalobci uhradila, což však neučinila. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. z nároků plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy soud žalobu zamítl. 14. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.