22 C 415/2023-14 — Okresní soud v Ostravě

1. Předmětem řízení je zaplacení částky uvedené ve výroku I. rozsudku. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 36 360 Kč (skládající se z půjčené částky 20 000 Kč a souhrnného poplatku 16 360 Kč), podle které měl splácet týdně 606 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 23 920 Kč se započetla na půjčenou jistinu v poměru 56,497 % a v poměru 43,503 % na souhrnný poplatek. Žalobkyně čerpala informace k jeho osobním a majetkovým poměrům z databází (kontrola v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrola RČ dálkovým systémem společnosti [právnická osoba], kontrola náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku), kontrola zaměstnání telefonicky, kontrola platební historie u žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle čestného prohlášení klienta o výši závazků a dle lokality klienta, a to na základě odborných vědomostí z“ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti účastníků. 4. Evidenční kartou klienta bylo prokázáno, že žalovaný uvedl příjem ze zaměstnání 23 420 Kč (ověřen), náklady na nájemní bydlení 8 939 Kč (neověřeno), 2 vyživované osoby v domácnosti, celkem 3 osoby v domácnosti. 5. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 3 960 Kč a poplatek za zpracování úvěru ve výši 6 000 Kč splácet v 60 měsíčních splátkách po 606 Kč. Žalovaný měl celkem zaplatit částku 36 360 Kč. Žalovaný ve smlouvě potvrdil, že hotovost 20 000 Kč převzal při podpisu smlouvy 6. Kartou klienta ke smlouvě [číslo] bylo prokázáno, že žalovaný celkem uhradil 23 920 Kč. 7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, předžalobní výzvy a přehledem odeslané pošty soud neučinil zjištění podstatná pro posouzení věci. 8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: dne [datum] žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil 23 920 Kč. 9. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru („ ZoSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první („ ZoSÚ“) poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Podle ust. § 87 odst. 1 (ZoSÚ), ve znění do [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Po právní stránce byla smlouva posouzena jako smlouva o úvěru (§ 2395 občanského zákoníku). Soud se zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně nesplnila povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr, protože výdaje žalovaného neověřila. Žalobkyně neprokázala ani tvrzení uvedená v žalobě o prověřování osobních a majetkových poměrů žalovaného (registry viz odst. 1). Nad rámec uvedeného závěru soud uvádí, že pokud by náklady na bydlení žalovaného byly 8 939 Kč měsíčně, tak s ohledem na příjem žalovaného, 2 vyživovací povinnosti a splátku 606 Kč měsíčně by existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Smlouva o úvěru je neplatná v důsledku nesplnění povinnosti žalobkyně zkoumat při uzavírání smlouvy schopnost žalovaného úvěr řádně splácet dle § 86 odst. 1 ZoSÚ. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dospěl Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. 11. Plnil-li žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno toto plnění podřadit pod jeho povinnost zakotvenou v ust. § 87 věty třetí ZoSÚ a při posouzení nároku žalobkyně plnění žalovaného zohlednit. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 občanského zákoníku každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku, pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě, č. j. 15 Co 290/2020-42). 12. Zaplatil-li žalovaný z neplatné smlouvy částku 23 920 Kč, je třeba toto plnění i bez námitky žalovaného započíst na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Jelikož žalovaný vrátil poskytnutou částku, soud žalobu zamítl pro nedůvodnost. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. 14. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz. Podle položky 2 bod 2. Sazebníku poplatků, přílohy zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Soudní poplatek podle pol. 1 bod 1 písm. 1 a) činí 1 000 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč.