29 C 142/2023-24 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady částky celkem 11 906,66 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným Smlouvu o osobní kreditní kartě reg. [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalovanému revolvingový úvěr až do limitu 10 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím vydané kreditní karty. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvními úroky ve výši 15 % p. a. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši poměrné části vyčerpané jistiny úvěru. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“), Podmínky osobních kreditních karet (dále jen„ Podmínky“) a Sazebník poplatků. Před uzavřením Smlouvy o úvěru žalovanému byla jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr ze strany žalobkyně posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně vycházela mimo jiné z informací získaných z bankovních registrů, z nebankovních registrů a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingů, úvěrů a dalších služeb ([příjmení]). Dále prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dalších registrů a databází, například insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Rovněž komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného a dospěla k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splatných splátek, žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. O tomto byl informován zesplatňujícím výpisem. Následně žalobkyně odstoupila od Smlouvy. Dlužná částka k [datum] činí 13 857,08 Kč a sestává se z jistiny ve výši 10 344,21 Kč, poplatku 1 562,45 Kč, smluvního úroku ve výši 1 671,53 Kč a úroku z prodlení ve výši 278,89 Kč. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl tento usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2023, [číslo jednací] zrušen. 3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila žalobu podáním z [datum] tak, že ohledně posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr vychází zejména z informací, které sama aktivně zjišťuje, rovněž vychází z historických informací o spotřebiteli za celou skupinu [právnická osoba] a nepostupovala ani v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, ani v rozporu s výkladem zákonných ustanovení ČNB. Posuzovala příjem žalovaného, obrat na běžném účtu žalovaného, výdaje žalovaného, když v rámci provedení řádného posouzení vycházela z výdajů žalovaného v celkové výši 10 418 Kč. Porovnala částku celkových ověřených příjmů žalovaného ve výši 18 000 Kč s celkovou částkou pravidelných mandatorních výdajů a paušálních výdajů ve výši zákonného životního minima ve výši 3 410 Kč a výsledné pravidelné výdaje žalovaného činily tak 10 418 Kč, přičemž rozdíl mezi těmito výdaji a příjmy činí 7 582 Kč, což představuje 42 % pravidelných příjmů žalovaného. Žalobkyně vyhodnotila nejen informace poskytnuté jí žalovaným, ale tyto následně konfrontovala jak s výstupy z celé řady registrů/databází, tak z demografickými a statistickými údaji zanesenými ve scoringovém modelu. Považuje dále za důležité zmínit, že žalovaný na poskytnutý úvěr využíval a hradil řádně a včas bezmála 3,5 roku, čili její vyhodnocení úvěruschopnosti muselo být provedeno řádně. 4. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na [datum], přičemž žalobkyně a její právní zástupkyně se z jednání omluvily. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Bylo tedy jednáno a rozhodnuto bez přítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 až 3 o. s. ř. 5. Po provedeném dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu, jež zcela odpovídá žalobním tvrzením, pročež na ně lze na tomto místě odkázat. Lze ostatně prostřednictvím výkladu § 6 a § 120 odst. 3 o. s. ř. dospět k závěru, že pokud se žalovaný k tvrzením žalobkyně nijak nevyjádřil (jakkoli mu žaloba mu byla doručena) a tedy ani skutková tvrzení žalobkyně neučinil spornými, není třeba dokazování vůbec provádět a lze bez dalšího vyjít ze skutkových přednesů žalobce (srovnání shodně [příjmení], p. [příjmení] břemeno v civilním řízení soudním. [obec]: Leges, 2017, s. 82.). 6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících zákonných ustanovení: 7. Podle § 2390 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Dle ustanovení § 1968 věta prvá Občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 9. Dle ustanovení § 1970 věta prvá Občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 10. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 12. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Po shora zjištěném skutkovém stavu soud dospěl na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci: 14. Na základě výše provedených důkazů soud vyhodnotil Smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne [datum] o osobní kreditní kartě, jako Smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní, jako podnikatelkou, v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným, jako spotřebitelem. V důsledku čehož je nutno na Smlouvu aplikovat jednak ustanovení Občanského zákoníku a jednak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Soud pak dospěl k závěru, že Smlouva byla uzavřena platně, když žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž na základě této Smlouvy poskytla žalovanému revolvingový úvěr až do limitu 10 000 Kč. Jelikož žalovaný své závazky dle Smlouvy neplnil, došlo v rámci smluvních ujednání k zesplatnění úvěru, přičemž žalobkyně požaduje po žalovaném celkem částku 11 906,66 Kč spolu s 15% úrokem z částky 10 344,21 Kč za dobu od [datum] do zaplacení (jistina) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 10 344,21 Kč za dobu od [datum] do zaplacení (smluvní úrok po zesplatnění), s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 673,51 Kč za dobu od [datum] do [datum], (tedy smluvní úrok z dlužné částky do zesplatnění) a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 278,89 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Žalobkyně tedy žalobou požaduje méně, než činila dlužná částka ke dni zesplatnění úvěru. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 15. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. má žalobkyně, jako ve sporu úspěšná účastnice, právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady v celkové výši 2 252 Kč se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta dle § 14b odst. 1 bod 1) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč, celkem 900 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky + 21 % DPH z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, neboť právní zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. 16. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného plnit