40 C 11/2023-29 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 7. 2022 domáhala na žalovaném uhrazení částky ve výši 2 295 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, dne 31. 10. 2018 se přihlásil do evidence poplatníků a stal se tak poplatníkem televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný nezaplatil televizní poplatky za období od [číslo] do [číslo] Televizní poplatek je splatný dle zákona č. 348/2005 Sb. do 15. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Žalovaný dluží žalobkyni 2 295 Kč. Zákonný úrok z prodlení žalobkyně za období od prvního dne prodlení s platbou televizního poplatku do data podání žaloby 19. 7. 2022 kapitalizovala a požaduje po žalovaném zaplacení částky 217,81 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení částky 63 Kč představující náklady na vyhotovení a odeslání výzvy k zaplacení dlužných televizních poplatků žalovanému. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že televizní poplatek za období [číslo] až [číslo] již byl uhrazen. S požadovanými náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč žalovaný nesouhlasil s odůvodněním, že jsou plněním ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], přičemž účastníkem tohoto smluvního vztahu žalovaný nebyl, a proto nevidí důvod k úhradě tohoto plnění. Rovněž tak žalovaný nesouhlasil s úhradou nákladů řízení. K prokázání svého tvrzení, že dlužné poplatky byly uhrazeny, žalovaný doložil soudu doklad banky o zaúčtování platby. 3. Podáním ze dne 17. 8. 2023 ve znění doplnění ze dne 18. 10. 2023 vzala žalobkyně žalobu co do žalovaného částky ve výši 2 295 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 217,81 Kč zpět. Soud proto řízení v uvedeném rozsahu podle ust. § 96 odst. 1, odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zastavil (výrok I.). Předmětem řízení tak nadále zůstalo zaplacení částky 63 Kč. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Z Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků vzal soud za prokázáno, že žalovaný přihlásil televizní přijímač v [číslo]. Dne 8. 4. 2022 byla žalovanému odeslána na adresu jeho trvalého bydliště výzva k zaplacení dlužných poplatků za období [číslo] – [číslo] a nákladů na upomínku ve výši 63 Kč, tj. částky v celkové výši 2 358 Kč. Výzva byla doručena do dispozice žalovaného dne 13. 4. 2022, což vzal soud za prokázáno z Předžalobní upomínky ve spojení s dodejkou a Přehledem předpisů a plateb. Dne 15. 6. 2023 žalovaný uhradil částku 2 295 Kč, což vzal soud za prokázáno z dokladu [obec] spořitelny o zaúčtování platby. Z veřejně dostupného registru smluv soud zjistil, že pod ID [číslo] je evidována Rámcová dohoda o poskytování služeb, kterou uzavřel žalobce a společnost [právnická osoba], a z přehledu neuhrazených předpisů soud zjistil, že náklady na upomínku činí 63 Kč. 6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Právní vztah mezi žalobcem a žalovaným je nutno posuzovat podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Žalovaný tedy byl povinen v souladu s § 3, § 6 a § 12 uvedeného zákona uhradit dlužný poplatek, jehož výše činila v rozhodném období částku 135 Kč měsíčně. Žalovaný ani netvrdil, že by žalobci na žalovanou částku cokoliv hradil (neuplatnil žádnou procesní obranu). Proto soud shledal žalobu důvodnou co do požadované jistiny. Televizní poplatek, jemuž podléhá fyzická osoba, je splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.). Nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které je stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského (§ 10 zákona č. 348/2005 Sb.). Žalovaný se nezaplacením televizních poplatků ve lhůtě jejich splatnosti dostal dnem následujícím po splatnosti do prodlení s placením svého peněžitého dluhu a žalobci tak v souladu s § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vznikl nárok na úhradu úroku z prodlení. Výše úroků z prodlení je dána ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kapitalizovaný úrok z prodlení do 14. 10. 2022 přitom činí v kapitalizované podobě částku 684,52 Kč. Soud rovněž zavázal žalovaného zaplatit částku ve výši 64 Kč, kdy se jedná u příslušenství pohledávky – náklad spojený s uplatněním pohledávky ve smyslu ustanovení § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 7. Po právní stránce soud nárok uplatněný žalobkyní posoudil podle zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaný se v souladu s § 8 odst. 2 citovaného zákona přihlásil jako poplatník televizního poplatku. Žalovanému vznikla v souladu s § 6 a § 7 odst. 1 cit. zák. povinnost tyto poplatky hradit, což ve výše uvedeném období neučinil ani přes výzvu žalobkyně ve smyslu § 10 cit. zák. Žalobkyně proto podala žalobu důvodně. Žalovaný dlužnou částku uhradil až po podání žaloby dne 15. 6. 2023, na což žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby. Soud proto ve výroku II. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 63 Kč, kdy se jedná o příslušenství pohledávky – náklad spojený s uplatněním pohledávky ve smyslu ustanovení § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšné žalobkyni, neboť žalovaný dlužnou částku uhradil až po podání žaloby, přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 500 Kč, která představuje soudní poplatek ve výši 400 Kč, paušální náhradu ve výši 100 Kč za sepis žaloby a 300 Kč za úkon zpětvzetí žaloby podle § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady na zastoupení žalobkyně advokátem nejsou v této věci účelně vynaložené, neboť s ohledem na výši žalované částky, nijak nevýjimečné skutkové okolnosti této věci a postavení žalobkyně srovnatelné s orgánem státní moci, nebylo nutné v této věci přenést výkon práv a povinností žalobkyně na soukromý subjekt (advokáta) (srov. nálezy Ústavního soudu ČR ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 a ze dne 26. 8. 2014 sp. zn. 405/14). Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, je žalovaný povinen podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta. 9. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.