85 C 210/2020-241 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhal určení, že okamžité ukončení pracovního poměru přípisem žalovaného ze dne [datum] a doručené mu téhož dne je neplatné. Svou žalobu odůvodnil tím, že s ním byl okamžitě rozvázán pracovní poměr okamžitým zrušením, což je výjimečný institut, a to z důvodu, které odmítá, resp. je považuje za zástupné, neboť jsou důsledkem osobních sporů mezi žalobcem a žalovaným. K jednotlivým žalovaným tvrzeným porušením právních předpisů sděluje žalobce následující: Žalovaný zaprvé spatřuje porušení povinnosti na straně žalobce v tom, že žalobce dne [datum] požádat žalovanou o úhradu zdravotního pojištění členů své rodiny z účtu žalovaného, neboť žalobce neměl bankovní účet vedený v korunách. Měl tak plněním soukromého úkolu pověřit zaměstnance společnosti a následně měl odvolat souhlas se srážkou ze mzdy této částky a sdělit, aby si tuto částku žalovaný sám vymohl od pojišťovny. K tomuto žalobce uvádí, že úhradu zdravotního pojištění za členy jeho rodiny skutečně žalovaný provedl. Jednalo se o částku 330 zlotých, tj. cca 2 000 Kč a tuto operaci žalobce neprováděl nikterak tajně, ale po předchozí dohodě s vedením žalovaného. Sám žalovaný uvádí, že žalobci vyšel vstříc a částku uhradil, žalobce proto neví, jaké konkrétní právní předpisy měl svou žádostí porušit. Následně se žalobce se žalovaným domluvili, že vrácení uhrazené částky proběhne přímo ze strany zdravotní pojišťovny, z tohoto důvodu byl odvolán souhlas se srážkou této částky ze mzdy. Žalobce je v kontaktu se zdravotní pojišťovnou a urgoval ji k vrácení této částky na účet žalovaného. Pokud však z její strany k vrácení předmětné částky nedošlo, nebrání se žalobce její úhradě formou srážek ze své mzdy. Žalobce je tak přesvědčen, že neporušil žádný právní předpis vztahující se k jemu vykonávané práci, natož zvlášť hrubým způsobem. Druhé porušení právních povinností ze strany žalobce spatřuje žalovaný v neoprávněném používání služebního vozidla k soukromým účelům a nepředkládání vyúčtování cestovních náhrad včetně výkazu uskutečněných soukromých cest. Pokud jde o používání služebního vozidla a vyúčtování cestovních náhrad, pak žalobce sděluje, že jeho pracovní pozice a úkoly, které byl povinen pro žalovaného plnit, zahrnovala řadu jednání v různých místech České republiky i v Polsku. Žalobce tak k realizaci svých pracovních úkolů používal služební vozidlo, které bylo pro tyto účely žalovaným určeno. Žalovaný však nikdy nepožadoval předkládání jakéhokoli vyúčtování cestovních náhrad či předkládání vyúčtování uskutečněných pracovních cest, natož že by žalobce upozornil, že v souvislosti s používáním služebního vozidla porušuje právní předpisy vztahující se k vykonávané práci. Vozidlo, které žalobce používal, bylo vybaveno zařízením GPS, které monitorovalo pohyb vozidla. Žalobce má za to, že na základě těchto záznamů následně žalovaný zaúčtoval pohonné hmoty a další související náklady, ale na způsob účtování těchto nákladů žalobce neměl žádný vliv. Teprve nyní, poté, co žalovaný nejdříve předal žalobci výpověď z pracovního poměru a vyžadoval podpis dokumentů, ve kterých se žalobce měl vzdát svých nároků vůči žalovanému, což žalobce odmítl, žalovaný předal žalobci okamžité zrušení pracovního poměru a vytýká mu mimo jiné nevyúčtování cestovních náhrad. Za situace, kdy žalovaný předkládání vyúčtování pracovních cest po žalobci v minulosti nepožadoval, považuje žalobce výtku žalovaného v tomto směru za ryze účelovou. Žalobce nesouhlasí také s tvrzením žalovaného, že vozidlo používal k soukromým účelům, ačkoliv k tomu nebyl oprávněn. Veškeré cesty, ke kterým žalobce použil uvedené vozidlo, byly, až na jednu výjimku uvedenou níže, pracovními cestami, což je žalovaný připraven prokázat. Vyvozuje-li žalovaný soukromý účel cesty z toho, že byla uskutečněna během víkendu či v pracovním volnu žalobce, pak opomíjí skutečnost, že žalobce s ohledem na svou pozici pověřence představenstva, tedy s ohledem na vysokou manažérskou pozici s širokým záběrem své činnosti, vykonával svou práci často mimo stanovenou týdenní pracovní dobu, tedy i v době pracovního volna. Tomu také odpovídala výše mzdy, kterou žalobce dostával a která byla dohodnuta s přihlédnutím k práci přesčas. Navíc je třeba podotknout, že uvedené služební vozidlo nepoužíval výhradně žalobce, ale od října 2018 jej používali také ostatní členové představenstva žalovaného a pokud je žalobci známo, ani tito žádné vyúčtování svých cest neprováděli. Žalobce použil služební vozidlo k soukromému účelu pouze jednou, a to s vědomím předsedy představenstva žalovaného, a to k cestě z [anonymizováno] do [anonymizováno] dne [datum] a zpět do Varšavy v noci ze dne [datum] na [datum]. Jednalo se jednu cestu, kdy žalobce cestoval dále do Norska a vozidlo ponechal v Gdaňsku a následně se s ním vrátil domů do [anonymizováno]. Pokud tato cesta nebyla zaevidována jako soukromá, tak k tomu žalovaného zřejmě vedly účetní či daňové důvody. O soukromé povaze této cesty však žalovaný věděl, neboť o tomto žalobce informoval předsedu představenstva žalovaného. Pokud by snad žalovaný považoval jednorázové použití služebního vozidla k soukromému účelu (i s vědomím předsedy představenstva žalovaného) za porušení pracovních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, měl tuto skutečnost řešit dle ustanovení § 58 odst. 2 zákoníku práce ve lhůtě 2 měsíců, což se nestalo. Třetí výtku žalovaného, že tento dne [datum] zjistila, že žalobce v pracovní době vykonával činnosti jako místopředseda představenstva společnosti [právnická osoba], tedy vykonával činnosti pro tuto společnost a nemohl fakticky dodržet pracovní dobu u žalovaného, považuje žalobce za absurdní. Žalobce byl do funkce místopředsedy představenstva společnosti [právnická osoba] zvolen dne [datum], kdy členem dozorčí rady této společnosti byl pan [jméno] [příjmení], který je zároveň předsedou představenstva žalovaného. Žalovaný tak o zvolení žalobce do této funkce od začátku věděl. Do funkce místopředsedy společnosti [právnická osoba] byl žalobce zvolen jediným akcionářem společnosti [právnická osoba], kterým byla v té době [právnická osoba] World Transport B.V.. Žalovaný tak po celou dobu věděl, že je žalobce zároveň místopředsedou představenstva [právnická osoba] Navíc je žalovaný již od října 2019 jediným akcionářem společnosti [právnická osoba] Je tedy zarážející, že skutečnost, že žalobce vykonává zároveň funkci místopředsedy představenstva jeho dceřiné společnosti, žalovaný zjistil až v rámci šetření dne [datum]. Jak vyplývá z popisu pracovního místa žalobce, měl tento mimo jiné za úkol„ přímou spolupráci s vedením společnosti a s vedením dceřiných společností“. Za tímto účelem žalobce jezdil také do sídla společnosti [právnická osoba] v [obec]. Plnil tak své pracovní úkoly a nikoli porušoval pracovní kázeň, jak mu žalovaný vytýká. Rovněž i v případě výkonu funkce místopředsedy představenstva [právnická osoba], pokud by snad žalovaný považoval výkon této funkce za porušování pracovněprávních předpisů ve vztahu k ní jakožto zaměstnavateli, což s ohledem na cíle stanovené žalovaným, které měl žalobce za úkol naplňovat mimo jiné i ve vztahu k této společnosti, se jeví jako absurdní, měla tuto situaci případně řešit disciplinárně vůči žalobci ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy se o tomto dozvěděl, a nikoli po cca roce a půl. Žalovaný zřejmě nebere v úvahu, že právě díky činnosti žalobce i v pozici místopředsedy představenstva společnosti [právnická osoba] došlo k významnému zlepšení finanční situace této společnosti, což mělo podstatný vliv na výsledek celé skupiny. Žalobce je tak přesvědčen, že žádná z výhrad, které žalovaný uvedl v okamžitém zrušení pracovního poměru, není důvodná. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Uvedl, že postupoval v souladu se zákoníkem práce, neboť má zato, že byly naplněny podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru, žalovaný si je vědom, že se jedná o výjimečný způsob rozvázání pracovního poměru, nicméně však k tomu přistoupil po zralé úvaze, kdy jednotlivé důvody jsou popsány v tom okamžitém zrušení pracovního poměru. Neudělení souhlasu žalobce se srážkou ze mzdy a odmítnutí úhrady dluhu žalovanému ve výši 7 359 Kč bylo jedním z důvodů okamžitého zrušení pracovnímu poměru. Není pravdou, že se jedná o pouhé 2 000 Kč, jak uvádí žalobce. Dlužná částka činí 7 359 Kč, částka 2 190 Kč představuje pokutu, kterou požadovala pojišťovna po žalobci, a žalobce v květnu opět požádal žalovaného o úhradu i této částky. Celkem se tedy jedná o dlužnou částku 7 359 Kč, kterou žalobce odmítl svému zaměstnavateli uhradit. Dlužnou částku však nelze pouze jako 7 359 Kč, ale i nezbytné náklady na vymožení dlužné částky, když žalobce sdělil, že si žalovaný má vymoct předmětnou sumu od pojišťovny sám (resp. po žalobci). Není pochyb o tom, že náklady na vymožení pohledávky by se pak pohybovaly v řádech desítek až stovek tisíců korun s ohledem na mezinárodní prvek ve sporu a pravděpodobnou místní příslušnost