121 C 6/2023-62 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala na žalované uhrazení částky 56 301 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 1. 2019 (dále jen„ smlouva o úvěru“), na základě níž poskytla žalované úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 279 Kč (zahrnujícími úrok z úvěru ve výši 151,62%) splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2019. K zesplatnění úvěru došlo v souladu s čl. 6 smlouvy o úvěru po dobu prodlení žalované s uhrazením splátky v délce 65 dnů ke dni 28. 4. 2020 a úroky z úvěru přirostlé k původní dlužné jistině do tohoto data, se v souladu s čl. 6 smlouvy o úvěru staly součástí nové jistiny ve výši 47 617,19 Kč. V souladu s čl. 6 smlouvy o úvěru se žalobkyně domáhala na žalované také uhrazení smluvní pokuty ve výši 2 994 Kč za prodlení s 6 splátkami o délce 30 dnů a v souladu s čl. 6 smlouvy o úvěru uhrazení náhrady nákladů na vymáhaní vzniklých v souvislosti s prodlením žalované u devíti splátek ve výši 1 800 Kč. Po zesplatnění úvěru se pak žalovaná v čl. 6 smlouvy zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru, která činí za dobu od 30. 4. 2020 do dne vyhotovení žaloby 17 006 Kč. Žalobkyně také požadovala na žalované uhrazení úroků z úvěru ve výši 95,92 % z původní dlužné listiny a úroků z prodlení ze zbývající částky nové jistiny po zesplatnění, smluvní pokuty vzniklé před zesplatněním v souvislosti s prodlením se splátkami a z nákladů na vymáhání ode dne prodlení po zesplatnění do zaplacení. 2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Označila za nesporné, že obdržela částku úvěru, nicméně uvedla, že při uzavírání úvěrové smlouvy ji nebylo řečeno, že by měla hradit při splácení tak vysoké částky. Do jejího bydliště měla přijít osoba, která ji měla chytnout za ruku a trvat na úhradě vymáhané pohledávky. Podle názoru žalované se jedná o lichvu. Celkem měla žalovaná uhradit na pohledávku 58 000 Kč. Žalobkyně označila za nesporné, že na pohledávku žalovaná uhradila celkem 52 464 Kč. 3. Před zahájením jednání ve věci samé vzala žalobkyně svou žalobu podáními ze dne 9. 11. 2023, 11. 12. 2023 a 12. 12. 2023, co do smluvní pokuty ve výši 17 006 Kč, co do části jistiny ve výši 6 302 Kč s úrokem z prodlení z této částky a co do úroku z úvěru ve výši ve výši 65,92 % z částky 38 448,33 Kč od 30. 4. 2020 do 24. 5. 2020, 85,92 % z částky 38 448,33 Kč od 25. 5. 2020 do 12. 8. 2020, 85,92 % z částky 37 780,19 Kč od 13. 8. 2020 do 14. 9. 2020, 85,92 % z částky 34 501,19 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení zpět, soud proto postupoval podle § 96 odst. 1 a 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a řízení v tomto rozsahu ve výroku I. tohoto rozsudku zastavil. <b>4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:</b> 5. Z listiny hodnocení klienta ze dne 17. 1. 2019 soud zjistil, že žalobkyně ke smlouvě [číslo] hodnotila žalovanou tak, že měla mít pravidelný měsíční příjem ve výši 9 500 Kč, co se výdajů týče, tyto ohodnotila na částku 4 610 Kč, kdy za bydlení měla žalovaná hradit částku 1 200 Kč a na zbylé výdaje měla vynakládat 3 410 Kč (životní minimum). Z listiny nadepsané NRKI soud zjistil, že smlouva žalobkyně byla vyhodnocena příznakem 16 jako špatná. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 17. 1. 2019 vyplývá, že lustrace v tomto systému byla ve vztahu k žalované negativní. Z ústřižku pro příjemce ze dne 21. 12. 2018 soud zjistil, že žalovaná měla obdržet za prosinec 2018 částku 9 552 Kč. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně se nezabývala před poskytnutí úvěru žalované s odbornou péči ani příjmy ani výdaji žalované. Co se týče příjmu žalované, omezila se pouze na zjištění výplaty jednoho nízkého důchodu ve výši 9 555 Kč v prosince 2018, žalobkyně neověřovala, zda se jedná o pravidelnou platbu důchodu. Co se týče výdajů žalované, tyto žalobkyně žádným způsobem neověřovala, kdy vycházela z ničím ověřeného závěru, že by tyto měly představovat pouze životní minimum ve výši 3 410 Kč a náklady na bydlení ve výši pouze 1 200 Kč. V řízení tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splatit. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 1. 2019 a kopie občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, dle které se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč, kteroužto částku se měla žalovaná zavázat uhradit v 48 měsíčních splátkách po 3 279 Kč, počínaje 23. 2. 2019, tj. celkem 157 392 Kč, kdy zápůjční úroková sazba měla činit 151,62% ročně a RPSN 151,62%. Z výpisu z účtu [číslo] [bankovní účet] ze dne 18. 1. 2019, společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu ze dne 17. 1. 2019, printscreenu elektronického bankovnictví na č. l. 31 spisu, ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 1. 2019 a z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalované byla vyplacena žalobkyní dne 18. 1. 2019 částka 40 000 Kč. Z karty klienta a nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalovaná na vymáhanou pohledávku uhradila částku 52 464 Kč. Z výzvy ze dne 28. 4. 2020, dodejky ze dne 22. 1. 2019, výzvy ze dne 8. 2. 2023 a podacího archu ze dne 8. 2. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k úhradě vymáhané pohledávky. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti. 6. Podle § 2393 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Co se právního hodnocení věci týče, je soud toho názoru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Předmětná smlouva o úvěru je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú., která je ovšem absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně totiž neprokázala, že by na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele (žalované) posoudila před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele, či že by tak učinila na základě jiných nezbytných zdrojů. Žalobkyně tedy dostatečně nezjistila příjmy a výdaje spotřebitele, a nesplnila tak svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., jejíž nesplnění má v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru). 13. Vzhledem k tomu, že nebyl v řízení prokázán platný závazek, plnily si smluvní strany na základě smlouvy o úvěru bez právního důvodu a v souladu s § 2993 o. z. mají obě strany právo požadovat, aby jim druhá strana vydala to, co na základě neplatného závazku získala. V řízení bylo prokázáno že žalobkyně žalované poskytla částku ve výši 40 000 Kč a že žalovaná žalované uhradila částku ve výši 52 464 Kč. Je tudíž zjevné, že žalobkyni již bylo vydáno zpět to, co žalovaná na základě smlouvy o úvěru získala a žaloba co do částky 40 000 Kč není důvodná. Zbylá část nároku pak žal