16 C 591/2023-15 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a úroků, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatky a úrokovým příslušenstvím vrátit, a to v 30 měsíčních splátkách ve výši , částka, . Před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však sjednaný úvěr nesplácel řádně a včas (žalovaný uhradil na dlužnou částku celkem , částka, ), a žalobkyně tak úvěr ke dni , datum, zesplatnila, a požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, a náklady spojené s vymáháním ve výši , částka, .2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoliv oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků řízení, a po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázány následující skutečnosti:4. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru pronto půjčka č. , hodnota, , opatřené datem , datum, , že v této je žalovaný označen jako „klient“ jménem, příjmením, datem narození, trvalou adresou, doručovací adresou, číslem OP, číslem bankovního účtu. V listině se účastníci dále dohodli tak, že žalobkyně poskytne žalovanému , částka, a žalovaný tuto částku s úrokovým příslušenstvím žalobkyni vrátí, a to celkem , částka, . Zápůjční úroková sazba byla stanovena na 111,33 %. Listina je podepsána smluvními stranami.5. Z listiny označené jako Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne , datum, , že žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. , č. účtu, částku ve výši , částka, .6. Z listiny označené jako Výplatní lístek, že za měsíc leden 2022 žalovaný obdržel mzdu ve výši , částka, a za měsíc únor 2022 mzdu ve výši , částka, .7. Z potvrzení České správy sociálního zabezpečení ze dne , datum, , že žalovaný pobírá invalidní důchod ve výši , částka, .8. Z listiny označené jako Výzva k plnění před podáním návrhu na zahájení řízení, opatřené datem , datum, , včetně podacího archu ze dne , datum, , že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši , částka, do čtrnácti dnů.9. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:10. Žalovaný se dne , datum, dohodl s žalobkyní tak, že žalobkyně mu poskytne částku ve výši , částka, , kdy finanční prostředky byly vyplaceny žalovanému bezhotovostním převodem na bankovní účet, a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit společně s poplatky a úrokovým příslušenstvím; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit; žalobkyně vyzvala žalovaného dne , datum, k zaplacení žalobou požadované částky.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:18. Soud uzavřenou smlouvu hodnotí jako smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Smlouva byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem, a je proto nutno na ni aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku, jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci pak v projednávaném sporu má citované ust. § 86 ZoSÚ, neboť tento upravuje povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti nutno poukázat na závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.19. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (dále jen „směrnice 2008/48/ES“), a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu)