17 C 457/2023-35 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně, na kterou byla pohledávka s účinností ke dni 16. 12. 2022 postoupena , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), domáhala po žalované, které bylo dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (dále „Smlouva“) po úspěšném posouzení její úvěruschopnosti vyplaceno dne 24. 5. 2020 v hotovosti 13 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měly být kromě jistiny zaplaceny „Poplatky“ 17 908 Kč, složené z kapitalizovaných úroků ze Smlouvy ve výši 10 477 Kč (20,82 % ročně), částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 591 Kč (dále jen „Poplatky“), a to v 78 týdenních (sedmidenních) splátkách po 397 Kč se splatností poslední splátky 21. 11. 2021. Celkem bylo uhrazeno 14 500 Kč a poslední příslušná splátka byla uhrazena dne 4. 10. 2021. K zaplacení zbývá dlužná jistina 8 966,65 Kč, Poplatky ve výši 7 441,35 Kč, kapitalizovaný úrok 2 132,68 Kč (20,82 % ročně z 8 966,65 Kč od 29. 11. 2021 do 14. 12. 2022), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 854,69 Kč (8,5 % ročně z 8 966,65 Kč od 29. 11. 2021 do 14. 12. 2022), úrok ve výši 20,82 % ročně z 8 966,65 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z 8 966,65 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Z celkové částky 16 408 Kč s příslušenstvím shora již žalovaná ničeho, ani přes písemné oznámení o postoupení pohledávky shora a písemné výzvy, nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a to ani poté, co k tomu byla vyzývána usnesením zdejšího soudu ze dne 20. 10. 2023, č. j. , spisová značka, , k nařízenému jednání se nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl o ní v jejich nepřítomnosti; v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 24. 5. 2020 právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 13 000 Kč v hotovosti při uzavření Smlouvy. Žalovaná se zavázala celkem kromě 13 000 Kč zaplatit poplatky 17 908 Kč v 78 týdenních (sedmidenních) splátkách po 397 Kč. Dle Tabulky umoření žalovaná zaplatila celkem 14 500 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 právní předchůdce žalobkyně s účinností od 16. 12. 2022 postoupil pohledávku za žalovanou včetně příslušenství na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky obsahujícím mj. Výzvu k plnění ze dne 16. 12. 2022, které bylo předáno k přepravě dle Podacího lístku k němu dne 13. 1. 2023, byla žalovaná vyzvána k zaplacení „do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu“. Žalovaná dosud, přes písemnou Předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne 1. 6. 2023, odeslanou dle podacího lístku k ní dne 1. 6. 2023, ničeho ze žalovaných částek shora nezaplatila.4. Dle Zákaznické karty – Žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 21. 5. 2020 nebylo prokázáno, a to ani poté, co k tomu byla žalobkyně usnesením zdejšího soud ze dne 20. 10. 2023, č. j. , spisová značka, , a následně též u jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvána, že by poskytovatel úvěru řádně ověřoval schopnost žalované úvěry splácet, zejména nijak dále neověřoval v Zákaznické kartě toliko tvrzené tzv. „další čisté příjmy domácnosti“ v tvrzené výši 39 500 Kč, případné exekuce (např. v Centrální evidenci exekucí) vedené na žalovanou, nepozastavil se ani nad tím, že žalovaná fakticky nebydlela na adrese svého trvalého pobytu, neposuzoval nájemní smlouvu žalované v souvislosti s jejími výdaji a spolehl se toliko na odhad jejich výše na základě tvrzení žalované, nebyly ověřovány výdaje za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpisem nájemného, Evidenčním listem nájemce) ve sdílené domácnosti, když uváděla „žije s rodiči“, nebylo ničeho zjišťováno k udávané vyživovací povinnosti ke 2 vyživovaným osobám, o jaké osoby jde za účelem posouzení rozsahu případné závislosti těchto osob na žalované, či naopak, nebyly vyžádány výpisy z účtu za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, za situace, kdy žalovaná vlastnila bankovní účet na své jméno (viz Karta zákazníka) (k podrobnostem viz citované usnesení a výzva soudu u jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Na předchozím závěru o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalované nemůže ničeho změnit ani neaktuální soudní rozhodnutí Krajského soudu v , právnická osoba, z roku 2020, které se navíc týkalo nároku z jiného právního titulu, než smlouvy o spotřebitelském úvěru jako v nyní projednávané věci.5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno pouze co do části nižší než 50 % (34 350 Kč z žalobou uplatněných 131 673,90 Kč a příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodování), ačkoliv bylo prokázáno, že žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. a Smlouva č. , hodnota, i Smlouva č. , hodnota, dle svého obsahu splňují náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouvy o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) žalované poskytnutá plnění považují za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smluv shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované a ze svých zjištění učinil přiléhavý závěr, že je schopna úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, ). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru neověřoval žalovanou v Zákaznické kartě toliko tvrzené skutečnosti, jak již bylo uvedeno v odstavci 4. tohoto odůvodnění, na které se pro zjednodušení odkazuje, jakož i na poučení a výzvu soudu u jednání v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně řádně nesplnil povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.6. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy shora pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnila-li žalovaná na neplatnou smlouvu, je nutno její dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 občanského zákoníku každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 občanského zákoníku, pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalované (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ). Zaplatila-li tedy žalovaná z neplatné Smlouvy částku 14 500 Kč, je třeba toto plnění i bez námitky žalované započíst na jistinu, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit. Žaloba je proto zcela nedůvodná a jako taková byla zcela zamítnuta, když rozdíl mezi 13 000 Kč v hotovosti předanými žalované a 14 500 Kč již zaplacenými, je záporný a žalovaná tak není povinna žalobkyni ničeho vrátit.7. O nákladech ř