17 C 518/2023-43 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně, na kterou byla pohledávka s účinností ke dni 1. 3. 2023 postoupena , právnická osoba, ., IČO , IČO, , coby nástupnickou společností Equa Bank, a.s., IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), domáhala po žalované, které bylo dle Smlouvy o půjčce na konsolidaci č. , hodnota, (dále „Smlouva“) po úspěšném posouzení její úvěruschopnosti vyplaceno dne 18. 12. 2020 převodem na účet žalované 359 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měly být kromě jistiny zaplaceny „Poplatky dle aktuálního Sazebníku poplatků“ a úrok v pevné výši 12 % ročně, a to ve 120 měsíčních splátkách po 5 151 Kč se splatností první splátky 18. 1. 2021. Celkem bylo uhrazeno 56 657,52 Kč a dne 20. 7. 2022 došlo k zesplatnění zápůjčky. K zaplacení zbývá dlužná jistina 348 139 Kč, Poplatky ve výši 37 204,46 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 22 018,61 Kč ke dni 20. 7. 2022, úrok ve výši 12 % ročně z 348 139 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně jednak z 348 139 Kč a jednak z Poplatků 37 204,46 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení. Z celkové částky 385 343,46 Kč s příslušenstvím shora již žalovaná ničeho, ani přes písemné oznámení o postoupení pohledávky shora a písemné výzvy, nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez jakékoliv omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl o ní v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy shora ze dne 12. 12. 2020, jejíž nedílnou součástí byly též Obchodní podmínky, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžité prostředky ve výši 359 000 Kč při uzavření Smlouvy se splatností nejpozději do 11. 8. 2022. Dle Smlouvy měly být kromě jistiny zaplaceny „Poplatky dle aktuálního Sazebníku poplatků“ a úrok v pevné výši 12 % ročně, a to ve 120 měsíčních splátkách po 5 151 Kč se splatností první splátky 18. 1. 2021. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2023 ve spojení s Přílohou č. , hodnota, k ní se seznamem pohledávek, vzal soud za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s ke dni 1. 3. 2023 pohledávku za žalovanou včetně příslušenství na žalobkyni. Žalovaná dosud, přes písemnou Výzvu k úhradě závazku ze dne 20. 7. 2022 (dále jen „Výzva ze dne 20. 7. 2022“), předanou k doručení dle podacího archu k ní dne 20. 7.2022, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 3. 2023, předané k doručení dle podacího archu k němu dne 10. 3. 2023, ani přes následnou Předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne 29. 5. 2023, odeslanou dle podacího lístku k ní dne 30. 5. 2023, ničeho ze žalovaných částek shora nezaplatila.4. Dle Návrhu na uzavření Smlouvy shora ze dne 18. 12. 2020 nebylo prokázáno, a to ani poté, co k tomu byla žalobkyně vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 12. 2023, č. j. , spisová značka, , a následně též u jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že by poskytovatel úvěru řádně ověřoval schopnost žalované úvěr splácet, toliko bylo „využito standardních schvalovacích postupů s využitím interních a externích datových zdrojů“. Zejména však nijak neověřoval faktické měsíční výdaje žalované na bydlení a energie, dopravu, jídlo, osobní náklady, neověřoval případné exekuce vedené na žalovanou (např. v Centrální evidenci exekucí; není pak podstatné, že až následně nyní soudem vyžádané zprávy z Centrální evidence exekucí ze dne 9. 1. 2024 nebyly ke dni 18. 12. 2020 na žalovanou vedeny žádné exekuce), neprovedl lustraci např. v registrech klientských informací, byť šlo o tzv. zápůjčku na konsolidaci stávajících dluhů (přihlíženo bylo ke třem měsíčním splátkám tří dluhů u téhož poskytovatele dle výpisů z běžného účtu žalované za dobu od 9/2020 do 12/2020, z nichž mimo jiné plyne setrvalý pokles zůstatků bez jakýchkoliv významných příjmů a tedy závěr, že žalovaná nebyla schopna uspořit ničeho při tehdejších splátkách tří dluhů v celkové výši 6 275 Kč měsíčně a je tak zcela zjevné, že i při snížení splátek daného konsolidací na 5 151 Kč měsíčně by nebyla žalovaná za tehdejší situace schopna splácet ani tyto „nové“ „konsolidované“ splátky ani nadále); dle soudem vyžádané zprávy ze dne 10. 1. 2024 dlužila žalovaná kromě , právnická osoba, . nikoliv ze třech, ale čtyřech úvěrů, též společnosti , právnická osoba, . dluh z kontokorentního úvěru z 11. 6. 2019 a Essox z kreditní karty od 15. 9. 2013. Poskytovatel úvěru neposuzoval ani nájemní smlouvu žalované, v souvislosti s jejími výdaji se spolehl toliko na odhad jejich výše, nebyly ověřovány výdaje za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpisem nájemného, Evidenčním listem nájemce). K dalším podrobnostem viz citované usnesení a výzva soudu u jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno pouze co do 65 % z původně žalované jistiny (385 343,46 Kč) a příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodování (211 468,05 Kč), ačkoliv bylo prokázáno, že žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. a Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2390 a násl. o. z. jako smlouva o zápůjčce. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni poskytnutí peněžité částky, (dále jen „ZoSÚ“) žalované poskytnutá plnění považují za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smluv shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované a ze svých zjištění učinil přiléhavý závěr, že je schopna úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, ). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru nevyžádal od žalované jakákoliv tvrzení a neověřoval tak osobní, rodinné, sociální a majetkové poměry žalované (k podrobnostem viz zjištění ve 4. odstavci tohoto odůvodnění, tam citované usnesení a výzva soudu u jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně řádně nesplnil povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.6. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnila-li žalovaná na neplatnou smlouvu, je nutno její dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 občanského zákoníku každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 občanského zákoníku, pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalované (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ). Zaplatila-li tedy žalovaná z neplatné Smlouvy částku 56 657,52 Kč, je třeba toto plnění i bez námitky žalované započíst na jistinu, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit. Žaloba je p