19 C 757/2023-52 — Okresní soud v Ostravě

1. Předmětem tohoto řízení je žalobou (doručenou soudu dne 23. 10. 2023) uplatněný nárok žalobkyně, která se domáhala, aby soud uložil žalované straně povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 92 720 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že žalovaná strana se celkem v 61 případech v době od 15. 10. 2014 do 20. 11. 2017 přepravovala prostředkem městské hromadné dopravy provozované právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) bez platného jízdního dokladu; žalovaná částka představuje nezaplacené jízdné 1 220 Kč (61 x 20 Kč) a přirážku k jízdnému ve výši 91 500 Kč (61 x 1 500 Kč), dále se žalobkyně domáhá zaplacení nákladů řízení. Pohledávky byly na žalobkyni postoupeny Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2021.2. Žalovaná strana se k žalobě vyjádřila v rámci odporu proti platebnímu rozkazu ze dne 16. 11. 2023 a v rámci písemného podání ze dne 22. 2. 2024. Žalovaný navrhnul žalobu v celém rozsahu zamítnout, a to z důvodu promlčení nároku. Konkrétně vznesl námitku promlčení do všech 61 jednotlivých pohledávek žalobkyně, kdy uplynuly 3 roky od splatnosti každé z 61 pohledávek.3. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaná strana nedostavily. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti, stejně tak učinila žalovaná strana. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.4. Po provedeném dokazování soud učinil skutkový závěr, že:žalovaný se přepravoval v celkem 61 případech v období od 15. 10. 2014 do 20. 11. 2017 hromadnou dopravou provozovanou právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) a při přepravní kontrole se na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Se žalovaným byly sepsány tzv. Dohody s cestujícím. Na základě těchto dohod s odkazem na Smluvní přepravní podmínky , právnická osoba, byl povinen zaplatit předchůdkyni žalobkyně dlužné jízdné a přirážku k jízdnému, což však neučinil, ač toto uznal. Smlouvou ze dne 13. 10. 2021 byly pohledávky postupitele , právnická osoba, vůči žalovanému postoupeny žalobkyni jakožto postupníkovi. Žalobkyně žalovaného ohledně zaplacení upomenula Předžalobní výzvou ze dne 19. 2. 2023.5. Žalovaná strana však vznesla námitku promlčení.6. Soud v předmětné právní věci aplikoval níže uvedená zákonná ustanovení:Podle věty první § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odstavec 1 OZ K promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 619 odst. 1 OZ jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 OZ právo může být vyvoláno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 629 OZ trvá promlčecí lhůta tři roky. Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu. Podle § 639 OZ uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby. Podle § 2053 OZ platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.7. Pokud tedy jde o nároky, které žalobkyně odvozovala od jednotlivých dohod s cestujícím, za období od 15. 10. 2014 do 10. 11. 2017, kterými měl žalovaný dluh co do právního důvodu i výše uznat, uplatněných žalobou ze dne 23. 10. 2023, pak tyto žalobkyni nelze přiznat ani zčásti, kdy žalovaná strana namítla promlčení nároků a soud posoudil tuto námitku jako důvodně vznesenou.8. V jednotlivých dohodách s cestujícím je výslovně uvedeno, že „cestující uznává podpisem této listiny svůj dluh skládající se z jízdného ve výši 20 Kč a přirážky ve výši 1 500 Kč co do důvodu a výše a zavazuje se jej zaplatit.“9. Nastanou-li účinky uznání dluhu, je otázkou, zda uznáním dluhu dochází automaticky též k uznání příslušenství. Dlužník nepochybně může uznat jen část jistiny, jen část příslušenství, jen příslušenství nebo jen jistinu. Úroky lze například samostatně uznat, aniž by zároveň musela být uznána jistina (srov. analogicky rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. značky 32 Cdo 2421/2009).Uzná-li dlužník dluh jen co do jistiny, nemá to bez dalšího za následek uznání příslušenství, tvořeného úroky z prodlení (srov. NS 29 Odo 1663/2006). Byť jsou úroky z prodlení příslušenstvím dluhu, neznamená to, že jsou neoddělitelně spjaty s dluhem. Jsou samostatným hmotněprávním nárokem, samostatně uplatnitelným a disponovatelným, ve vztahu k pohledávce jsou nárokem akcesorickým.Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný v jednotlivých dohodách s cestujícím výslovně neuvedl, že uznává dluh spočívající v úrocích z prodlení, posoudil soud námitku promlčení jako naprosto důvodně vznesenou, žalobu co do příslušenství jako zcela nedůvodnou.10. Soud však shledal žalobu jako zcela nedůvodnou i co do jistiny (tj. jednotlivé jízdné a přirážky k jízdnému). Pokutu je možné vymáhat v tříleté promlčecí lhůtě. Soud se ztotožňuje i s argumentací žalobkyně, že tato lhůta se může prodloužit v případě, že „černý pasažér“ podepíše při uložení pokuty rovněž uznání dluhu. V takovém případě by byla promlčecí lhůta desetiletá.11. Soud však má zato, že je povinností revizora cestujícího na podpis na uznání dluhu upozornit, byť by tato informace měla být napsána takzvaně pod čarou, kupř. v Poučení.12. Z listinných důkazů (jednotlivých Dohod s cestujícím) soud zjistil, že v rámci Poučení je cestující poučen toliko o způsobu úhrady pohledávky, o institutu uznání dluhu toto Poučení neuvádí absolutně ničeho. Soud byl připraven poučit žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ke skutečnosti, že žalovaný byl revizorem upozorněn, že nepodepisuje toliko doklad (zápis) o uložené pokutě, ale dohodu o uznání dluhu, žalobkyně se však svou neúčastí u jednání o toto poučení připravila.13. S ohledem na právní subsumpci na zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná, soud žalobu v celém rozsahu zamítnul.14. Výrokem II. o náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., které stanoví, účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud tedy žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, žádné náklady neuplatnil.