23 C 479/2024-13 — Okresní soud v Ostravě

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 19 435 Kč s příslušenstvím. Pohledávka vznikla na základě Smlouvy o úvěru č. , hodnota, mezi žalobkyní a žalovaným uzavřené dne 12. 2. 2023 distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 15 200 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím. Úvěr byl vyplacen prostřednictvím bankovního převodu ve výši 15 200 Kč dne 12. 2. 2023. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil následující volitelné služby: “Klidné spaní” za poplatek ve výši 110 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 960 Kč a službu „Presto“ ve výši 165 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho a dostal se do prodlení s úhradou dne 14. 3. 2023. Žalobkyně původně požadovala uhrazení jistiny 15 200 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 960 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ 110 Kč, poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 748,70 Kč.2. Ve věci bylo nařízeno jednání, ke kterému se žalobkyně omluvila, žalovaný se nedostavil. Soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: dne 12. 2. 2023 žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 200 Kč. Žalovaný ničeho nezaplatil.4. Soud se zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ). Výdaje žalovaného byly pouze odhadnuty, nebyly tedy zjištěny ani základní výdaje např. náklady na bydlení a náklady na obstarání základních životních potřeb. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného řádně. Smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor se zákonem (§ 86 ZoSÚ, § 588 občanského zákoníku). Jedná se o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ). K závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dospěl Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, .5. Žaloba je proto částečně důvodná ve výši 15 200 Kč, představující jistinu, která byla žalovanému poskytnuta. Žalovaný dosud jistinu neuhradil. Do prodlení se žalovaný dostal uplynutím lhůty splatnosti dne 14. 3. 2023, tedy od 15. 3. 2023. Soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 15 200 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne 15. 3. 2023. V důsledku neplatnosti smlouvy jsou neplatná i vedlejší ujednání. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení poplatků, dalších nákladů a smluvního úroku z prodlení (II. rozsudku).6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyně byla úspěšná ze 72 % (přiznání jistiny ve výši 15 200 Kč) a neúspěšná z 28 % (zamítnutá částka 5 983,70 Kč z celkové částky 21 183,70 Kč, proto jí náleží náklady řízení ve výši 44 % z celkové částky. Celková částka činí 9 124,40 Kč, zahrnující sodní poplatek ve výši 848 Kč, 3 úkony po 1 980 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč, vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 21 % z částky 6 840 Kč, což činí 1 436,40 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Z celkové částky 9 124,40 Kč činí 44 % 4 014,70 Kč.7. Lhůta k plnění je dle § 160 odst. 1 o. s. ř.