27 C 175/2024-13 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 12 019 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku (kapitalizovány byly v částce 79,03 Kč za dobu od , datum, do , datum, ) s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, prostřednictvím internetu smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit společně s poplatek za poskytnutí ve výši 330 Kč do , datum, , avšak tak v dohodnuté době neučinil. Žalovaný si následně prodloužil splatnost úvěru o 30 dní za poplatek ve výši 990 Kč. Žalovaný na dluh uhradil toliko 1 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splatit. Žalobkyně tak požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 9 999 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 990 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 300 Kč (3 % z nezaplacené jistiny úvěru). Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků.4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:5. Z listiny označené jako Úvěrová smlouva opatřené datem , datum, , že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný vrátit poskytnutou částku včetně dalších plateb. Žalovaný je v listině označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, číslem občanského průkazu a telefonním číslem. Na konci listiny je u jména žalovaného uvedeno: „IP adresa zařízení, na kterém byla smlouva podepsána: , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , podepsáno kódem: , Anonymizováno, , SMS zpráva s podpisovým kódem byla odeslána na telefonní číslo: , tel. číslo, , SMS zpráva s podpisovým kódem byla odeslána dne: , datum, 9:24, Smlouva byla úspěšně podepsána podpisovým kódem dne: , datum, 9:24.“6. Z listiny označené jako opis výpisu proplacení smlouvy ze dne , datum, , že stejného dne byla žalobkyní zaslána žalovanému na účet částka 10 000 Kč. Stejnou skutečnost soud zjistil i z listiny označené jako bankovní výpis č. , hodnota, ze dne , datum, .7. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne , datum, včetně poštovního podacího archu ze dne , datum, , že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě žalobou požadované částky nejpozději do 30 dnů ode dne sepsání výzvy. Dopis byl žalovanému odeslán na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru dne , datum, .8. Z ostatních u jednání provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.9. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:10. Žalovaný se dne , datum, dohodl s žalobkyní tak, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni spolu s dalšími úhradami vrátit; žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky žalobkyni vrátit; žalovaný obdržel od žalobkyně právě částku 10 000 Kč a doposud uhradil 1 Kč; žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu výzvou ze dne , datum, do 30 dnů od sepsání této výzvy, která byla žalovanému odeslána na adresu uvedenou ve smlouvě dne , datum, .11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:18. Soud nejprve uvádí, že smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ust. § 562 odst. 1 o. z. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.19. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě a