28 C 292/2024-23 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 4. 4. 2024 domáhal po žalovaném zaplacení částky 17 500,86 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , , Anonymizováno, , uzavřela s žalovaným Smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, který doložil pracovní smlouvu, nájemné smlouvu a výplatní pásky. Žalovaný se zavázal vrátit v 45 týdenních splátkách po 431 Kč jistinu, úroky za půjčené prostředky ve výši 9 355 Kč, úrokovou sazbu 18,17 %, částku 1 500 Kč za zpracování zápůjčky a 2 151 Kč za službu komfortního splácení. Žalovaný uhradil pouze 500 Kč, dále již splátky nehradil, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na dlužnou částku již neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní upomínku. Dostal se tak do prodlení, a proto žalobce požadoval také zákonné úroky z prodlení a smluvní úroky ve výši 18,17 % z dlužné jistiny 9 500 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizované úroky ve výši 1 440,04 Kč a 1 625,46 Kč a poplatek ve výši 8 000,86 Kč.2. Platební rozkaz ve věci vydán nebyl.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. K jednání nařízenému na den 17. 9. 2024 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni, přičemž žalobce svou neúčast omluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.5. Na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , poskytla žalovanému dne 12. 12. 2021 v hotovosti částku 10 000 Kč. Předmětná pohledávka pak byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 1. 3. 2024, kterou ani přes předžalobní výzvu ze dne 15. 2. 2024 dosud nevrátil.6. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Bylo zjištěno, že dne 12. 12. 2021 byla ze strany právního předchůdce žalobce žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč na základě smlouvy o úvěru, když však soud posoudil jako neplatnou s tím, že žalobce nedostatečně zkoumal a ověřoval úvěruschopnost žalovaného a vyhodnotil tak uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Částka však žalovanému poskytnuta byla, proto je žalovaný povinen žalobci částku 10 000 Kč vrátit z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 2993 o. z. Žalovaný uhradil pouze 500 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobci zbývající dlužnou částku vrátil, soud jej proto zavázal k zaplacení částky 9 500 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Předmětná pohledávka pak byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému dne 29.9.2023 oznámeno v souladu s § 1879 o. z. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, proto soud žalobci přiznal v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení od 2.3.2024, jehož výše je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když v předžalobní výzvě ze dne 15.2.2023 byla stanovena lhůta k plnění do 1.3.2024. Ve zbývající části byl nárok žalobce pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru shledán nedůvodným, a soud jej proto ve zbývající části zamítl (výrok II).7. Protože byl žalobce v řízení převážně neúspěšný a procesně úspěšnému žalovanému, podle obsahu spisu, žádné náklady řízení nevznikly, soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.8. Dlužnou částku včetně příslušenství byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.