28 C 357/2024-28 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 14. 8. 2023 domáhal po žalovaném zaplacení částky 32 932 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný cestoval v prostředku MHD , adresa, (právního předchůdce žalobce) bez platného jízdního dokladu a byl takto zjištěn při kontrole přepravním kontrolorem, a to ve dnech 3. 4. 2012, 1. 8. 2012, 8. 8. 2012, 14. 12. 2012, 14. 8. 2013, 2. 10. 2013, 7. 1. 2014 (2x), 28. 1. 2014 (2x), 7. 4. 2014, 24. 9. 2014, 1. 12. 2014, 24. 3. 2015, 4. 6. 2015, 17. 9. 2015, 9. 10. 2015, 21. 1. 2016, 10. 6. 2016, 21. 7. 2016, 29. 7. 2016, 3. 8. 2016, 5. 5. 2017, přičemž žalovaný vždy uzavřel s žalobcem dohodu s cestujícím, ve které se zavázal k úhradě jízdného a přirážky v dojednané lhůtě. Svou povinnost však žalovaný vůči žalobci v dojednané lhůtě nesplnil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 13. 10. 2021 pohledávka přešla na žalobce. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobci jak jízdné, tak přirážku k jízdnému dle platných právních předpisů. Protože se žalovaný dostal do prodlení, požadoval žalobce také úroky z prodlení od splatnosti každého přestupku do zaplacení.2. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 18. 4. 2024 zrušen, neboť se ho žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.4. Vzhledem k tomu, že nastaly podmínky ve smyslu § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval ve věci ústní jednání, když vycházel z žalobních tvrzení a žalobcem doložených listinných důkazů.5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce je zcela důvodná; v řízení bylo prokázáno obsahem listin - dohod s cestujícím vztahujícím se ke každému jednotlivému přestupku výše uvedených dnů, že žalovaný cestoval v dopravním prostředku právního předchůdce žalobce bez platného jízdního dokladu, když tyto okolnosti byly zjištěny při kontrole přepravním kontrolorem; žalovaný se zavázal ve výše uvedené dohodě s cestujícím zaplatit žalobci jak odpovídající jízdné – 15 Kč, 16 Kč a 20 Kč, tak přirážku k jízdnému – 1 000 Kč a 1 500 Kč, což však poté v dohodnuté lhůtě neučinil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobce ze dne 19. 2. 2023. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 13. 10. 2021, včetně přílohy, byla prokázána aktivní legitimace žalobce, když podáním ze dne 19. 2. 2023 bylo žalovanému postoupení pohledávky oznámeno. Povinnost žalovaného zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému je v souladu s ust. § 760 obč. zák., § 18 a/ zák.č. 111/94 Sb., o silniční dopravě v platném znění a v souladu s přepravními podmínkami žalobce a povinnost zaplatit i úrok z prodlení je v souladu s ust. § 517 odst. 2 obč. zák. a výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 142/94 Sb. – u jízd uskutečněných v roce 2012. Nárok žalobce za jízdy od roku 2013 plyne z ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník /dále jen o. z./, z ustanovení § 18a zákona č. 111/1994 Sb., ustanovení § 37 zákona č. 266/1994 Sb. a článku IX. smluvních přepravních podmínek, když k uhrazení této peněžní povinnosti se žalovaný rovněž zavázal výše uvedenou dohodou s cestujícím. Vzhledem k výše uvedenému soud zcela vyhověl žalobě a zavázal žalovaného zaplatit žalobci žalovanou částku v plné výši tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, a to včetně příslušenství v souladu s ustanovením § 1968 a 1970 o. z., když výše příslušenství je dána dobou prodlení a ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. V daném případě soud přiznal procesně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 718 Kč, která se skládá z částky 1 318 Kč za zaplacený soudní poplatek, dále náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby á 500 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí právního zastoupení, sepis předžalobní upomínky a sepis žaloby), dále náhrady hotových výdajů, tj. 3× režijní paušál á 300 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Pokud žalobce požadoval odměnu advokáta ve smyslu § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., soud se s tímto názorem žalobce neztotožňuje, neboť v daném případě se jedná o typický příklad žalobního nároku opakovaně uplatňovaného na ustáleném vzoru týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, což je soudu známo z úřední činnosti, když předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč a v němž byla přiznána žalobci náhrada nákladů řízení, tedy popsaná situace zcela koresponduje s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Soud zavázal žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.7. Soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. zavázal žalovaného uhradit žalobci náklady řízení spolu s žalovanou částkou a jejím příslušenstvím ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.