34 C 531/2023-35 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svým návrhem podaným u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhal určení, že má pohledávku za zůstavitelem , jméno FO, v celkové výši , částka, a že má právo na uspokojení této pohledávky ze zajištění, a to ideální ½ nemovitých věcí a to: pozemku , hodnota, , zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, , vše katastrální území , adresa, , kdy zástavní právo bylo zapsáno v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, , katastrální území , adresa, pod čj. , Anonymizováno, . K odůvodnění svého nároku žalobce uvedl, že u Okresního soudu v , adresa, je vedeno řízení o pozůstalosti , jméno FO, pod sp. zn , spisová značka, ; usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, , byla nařízena likvidace pozůstalosti po zůstaviteli , jméno FO, , zemřelém dne , datum, a likvidačním správcem pozůstalosti byla ustanovena společnost , Anonymizováno, , tj. žalovaná. Žalobce jakožto věřitel přihlásil pohledávku do likvidace pozůstalosti v celkové výši , částka, , tj. dluh vzniklý ze smlouvy o zápůjčce, který se skládá z jistiny ve výši , částka, a úroku ve výši , částka, . Okresní soud usnesením ze dne , datum, nařídil přezkumné jednání na , datum, , kde byla mj. část pohledávky žalobce co by věřitele ve výši , částka, vyhodnocena za neprokázanou, jelikož částka představující úroky ze zapůjčené částky byla počítána i po úmrtí zůstavitele. Rovněž bylo rozhodnuto, že za neprokázané je považováno právo žalobce na uspokojení jeho pohledávky ze zajištění, neboť o toto právo nebylo požádáno v souladu s ustanovením § 242 zákona 292/2013 Sb. o zvláštním řízení soudním ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. ř. s.), které stanoví, že věřitel musí přímo požádat o uspokojení ze zajištění, jinak se k zajištění pohledávky nepřihlíží; žalobce totiž co by věřitel požádal u uspokojení v rámci dědického řízení z majetku zůstavitele, nikoli o uspokojení ze zajištění. Žalobce byl usnesením ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, vyzván, aby se žalobou domáhal určení, že mu pohledávka náleží a v jaké výši, popř. že má právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, protože při přezkoumání pohledávek při jednání soud uzavřel, že jeho pohledávku nebo jeho uplatněné právo ze zajištění nelze mít za prokázané, s tím, že je povinen podat tuto žalobu do 1 měsíce ode dne doručení tohoto usnesení. Žalobce má za to, že přihlášená pohledávka , částka, je po právu v celé výši, neboť vychází z obsahu uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, , v níž byl sjednán úrok v článku 1 odst. 1 a v článku 2 jako paušální jednorázová částka , částka, , proto není možné přepočítávat tento úrok do smrti zůstavitele, a proto byla pohledávka uplatněná správně. Žalobce má právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, neboť má za to, že postup likvidačního správce pozůstalosti je příliš formální až v podstatě byrokratický, když bazíruje na slovíčkaření a nerespektuje obsah právního jednání, které žalobce popsal a doložil v rámci doplnění a upřesnění přihlášky do dědického řízení ze dne , datum, . Ve výzvě soudu nebylo výslovně uvedeno, že věřitel musí požádat o uspokojení ze zajištění, ačkoliv to uvedeno býti mohlo, naopak je zdůrazněno, že mají být doloženy příslušné listiny. Žalobce na předmětnou výzvu reagoval podáním ze dne , datum, , kdy přesně uvedl právní titul své pohledávky, popsal a doložil poskytnutí finančních prostředků, označil předmět zajištění, přesně uvedl nemovité věci, které pohledávku prostřednictvím zřízeného zástavního práva zajišťují a rovněž doložil relevantní smlouvu o zřízení zástavního práva. Rovněž z textu doplnění přihlášení pohledávky vyplývá, že je to pohledávka přihlášena jako zajištěná, když žalobce rovněž požádal o uspokojení z majetku zůstavitele, kdy je evidentní a jasné, že se jedná o majetek, který právě představuje ono zajištění. V dané věci je tedy zcela zřejmé, že žalobce jako věřitel se domáhal toho, aby byla jeho pohledávka v řízení o pozůstalosti a při likvidaci pozůstalosti uplatněná jako pohledávka zajištěná, i když v přihlášce není výslovně uvedeno, že požaduje uspokojení pohledávky ze zajištění, ale z majetku zůstavitele.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, když uváděla, že žalobce přihlásil do pozůstalostního řízení po zůstaviteli svou pohledávku v celkové výši , částka, z titulu smlouvy o zápůjčce, když na základě této smlouvy poskytl zemřelému , jméno FO, částku , částka, a byl sjednán úrok ze zápůjčky ve výši , částka, , přičemž cela zápůjčka byla splatná dne , datum, . Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a rovněž smluvní úrok z prodlení ve výši 5 % ročně z dlužné jistiny do zaplacení. Kromě toho byla k zajištění závazků mezi žalobcem a zůstavitelem uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva, týkající se nemovitostí, a to pozemků zapsaných v katastru nemovitostí u KÚ pro , Anonymizováno, kraj, kat. prac. , adresa, na LV , Anonymizováno, pro k. ú. , adresa, , kdy k tomu byl ještě sepsán notářský zápis s přímou vykonatelností. Dne , datum, proběhlo přezkumné jednání v sídle soudního komisaře, přičemž žalovaná, jakožto likvidační správce pozůstalosti, popřela pohledávku žalobce jako neprokázanou co do části úroku ze zápůjčky ve výši , částka, s odůvodněním, že tyto úroky byly počítány i po úmrtí zůstavitele a dále, co do práva na uspokojení pohledávky ze zajištění z toho důvodu, že o toto právo nebylo požádáno v souladu s ustanovením § 242 z. ř. s. Tvrzení žalobce, že pohledávka byla přihlášena po právu v celé výši, když ve smlouvě o zápůjčce byla sjednána v článku 1 a v článku 2 paušální jednorázová odměna, a že tento úrok nelze přepočítat ke dni úmrtí zůstavitele, žalovaná neakceptuje, neboť zůstavitel zemřel ještě před splatností zápůjčky, která měla nastat , datum, . Byť smrtí dlužníka jeho povinnost splnit závazek v souladu s ustanovením § 2009 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen o. z.) nezaniká, je zapotřebí uvést, že smluvené úroky představují úplatu za užívání zapůjčené jistiny. Jde tedy o jakousi odměnu věřitele v tom smyslu, že dlužníkovi poskytl finanční prostředky, se kterými může naložit dle vlastní potřeby. V článku 1 odst. 3 smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, se podává, že úrok ve výši , částka, smluvní strany vyčíslily po vzájemné dohodě tak, že tento bude představovat odměnu žalobce za poskytnutí peněžních prostředků po celou dobu trvání zápůjčky. Zůstavitel však neměl možnost finanční prostředky užívat po celou dobu trvání smlouvy o zápůjčce, neboť dne , datum, zemřel. Žalovaná má tak za to, že i když se jedná o úroky kumulované do jedné paušální částky, je zjevné, že smluvní úrok , částka, měl být odměnou žalobce v případě trvání smlouvy o zápůjčce mezi smluvními stranami po celou sjednanou dobu. Žalovaná tak vnímá dělitelnost smluvního úroku podle počtu dní v souladu s principy spravedlnosti a dobrých mravů, když postavení dlužníka zůstavitel ztratil vlivem své smrti a v té době již nemohl zapůjčené peněžní prostředky užívat. Argumentaci žalobce ohledně neprokázaného práva na uspokojení pohledávky ze zajištění, tj. že postup likvidačního správce pozůstalosti je příliš formální a byrokratický, když věřitel doložil oprávněnost svého požadavku v rámci doplnění své přihlášky ze dne , datum, , žalovaná považuje za lichou, neboť z dikce ustanovení § 242 z. ř. s. je zjevné, že věřitelé musí požádat o uspokojení ze zajištění nejpozději v poslední den lhůty stanovené pro podání přihlášky, jinak se k zajištění nepřihlíží. Žalobce tak měl v přihlášce své pohledávky jednoznačně uvést, že si tuto přeje uspokojit ze svého zajištění, nikoli jen z majetku zůstavitele náležejícího do majetkové podstaty. Namísto toho žalobce požádal, aby jeho pohledávka byla uspokojena v rámci dědického řízení z majetku zůstavitele; popěrný úkon žalované nebyl formalistický ani byrokratický, žalovaná toliko postupovala tak, jak jí zákon ukládá. Není úlohou soudního komisaře ani likvidačního správce pozůstalosti dovozovat skutečnou vůli žalobce, když dle § 556 odst. 1 o. z. platí, že co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se takovému projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Je totiž zcela na volné úvaze věřitele, zda bude požadovat uspokojení své pohledávky z celkového majetku dlužníka nebo výlučně z toho, jak je ve prospěch věřitele zástavním právem zajištěna. Oporu pro tento názor má žalovaná v ustálené judikaturní praxi například v rozhodnutí NS ČR ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2496/2021. Pokud věřitel ve lhůtě stanovené pro podání přihlášky nepožádá o uspokojení ze zajištění pohledávky, není pak ani povinnost jej ohledně zajištění