35 C 103/2024-17 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 10 351,29 Kč s úrokem z prodlení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 10. 2022, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 900 Kč formou výběru u čerpacích stanic , Anonymizováno, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 23. 11. 2022 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 451,29 Kč, což neučinil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný však žalobkyni nic nezaplatil ani přes výzvu, kterou mu žalobkyně odeslala dne 21. 12. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil, přičemž žalobkyně se omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a na základě předložených listinných důkazů dospěl k následujícímu skutkovému stavu. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. C0004011231591893 ze dne 24. 10. 2022 se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému prostředky ve výši 4 900 Kč převodem na účet/výběrem hotovosti u čerpací stanice EuroOil a žalovaný se zavázal do 23. 11. 2022 tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 451,29 Kč.4. Soud nevzal za prokázané, že by předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky skutečně poskytla. Předložená listina označená jako detail poukázky neprokazuje vyplacení částky 4 990 Kč žalovanému, nevyplývá z ní, že by určitá osoba jiné osobě poskytla částku 4 900 Kč převodem na účet či jiným způsobem.5. Z ostatních provedených důkazů soud s ohledem na níže odůvodněný právní závěr nezjistil žádnou skutečnost podstatnou pro rozhodnutí.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Po právním posouzení věci soud dospěl k následujícím závěrům. Soud posuzoval, zda předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., a dospěl k závěru, že nikoli. Žalovaný je ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně, jakožto poskytovatelce spotřebitelského úvěru, v postavení spotřebitele, a proto se dle § 2 ZSÚ na jejich vztah použije také tento zákon. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru jakkoli zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného a jeho případné další dluhy, jak jí ukládá § 86 ZSÚ, aby vyhodnotila, zda žalovanému jeho majetková situace umožňuje splnit dluh ve lhůtě splatnosti. Smlouva o úvěru ze dne 24. 10. 2022 je proto absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 o. z., přičemž k neplatnosti je nutno přihlédnout i bez námitky žalovaného. V řízení současně nebylo prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně žalovanému jakékoli peněžní prostředky poskytla, čehož si zjevně je vědoma i žalobkyně, která v doplnění žaloby uvádí, že potvrzením o vyplacení úvěru nedisponuje. Soud byl přesto připraven u ústního jednání žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ale žalobkyně se k jednání nedostavila a o možnost být poučena se tak připravila. Soud tedy žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu, ani že předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla nějaké plnění.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť úspěšnému žalovanému, který by měl právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.