62 C 385/2022-90 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobci a), b) si dne 3. 9. 2022 podali u soudu žalobu o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem tak, že se žalobce a) domáhal zaplacení částky 412 000 Kč s příslušenstvím a žalobce b) zaplacení částky 436 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnili tím, že dne 7. 2. 1997 byla vůči žalobcům podala podána žaloba, která byla rozšířená podáním ze dne 12. 11. 1997, touto žalobou byly vůči žalobcům uplatňovány nároky v celkové výši 5 351 938 Kč s příslušenstvím. Dle pravomocného rozhodnutí soudu v této věci byly tyto nároky vůči žalobcům uplatňovány zcela bezdůvodně. Předmětné řízení skončilo pravomocným rozhodnutím Krajského soudu v , adresa, ze dne 8. 2. 2022 č. j. , spisová značka, . Tento rozsudek byl žalobcům doručen ve dnech 31. 3. 2022 a 1. 4. 2022. Spor proto trval 25 let 1 měsíc a 24 dní. Výzvou ze dne 3. 6. 2022 žalobci uplatnili své nároky vůči žalované, kdy vzhledem k tomu, že jim nebylo vyhověno, pak podali žalobu. V této výzvě uplatnili žalobci částku 736 307,80 Kč za každého z žalobců. Při výpočtu této částky vycházeli z judikatury Evropského soudního dvora, který konstantně ohodnocuje takto způsobenou újmu na částku v rozmezí 1 000 až 1 500 EUR za každý rok trvání sporu. Pokud jde o rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky, která se má toliko odvíjet od judikatury evropské, pak Nejvyšší soud v roce 2010 konstatoval, že adekvátní je částka 600 až 800 EUR. K posouzení adekvátnosti náhrady újmy je nutno poměřovat vztah této náhrady ve vztahu k cenové hladině. V době, kdy rozhodoval Nejvyšší soud, činila průměrná mzda částku 23 344 Kč. V roce 2021 činila hrubá průměrná mzda 37 839 Kč. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že faktická cenová hladina je poměrově ještě vyšší poměrově ještě vyšší. Nicméně poměrově je průměrná mzda od doby rozhodnutí Nejvyššího soudu 1,621krát vyšší. Z tohoto pohledu by se pak měla v poměrovém přepočtu adekvátní náhrada pohybovat v rozmezí 972,56 až 1 296,74 EUR. Adekvátní odškodnění újmy při zohlednění judikatury Nejvyššího soudu při zohlednění jejího stáří a judikatury Evropského soudního dvora je v každém případě nutno vycházet z rozmezí 972,56 až 1 500 EUR. Dle kurzovního lístku ČNB činil kurz eura k rozhodnému dni 24,375 Kč za euro. Adekvátní náhrada by se měla pohybovat v rozmezí 23 706,11 Kč až 36 562,50 Kč za rok trvání sporu. Při výpočtu celkového odškodnění se vychází z toho, že za první 2 roky činí náhrada ½ roční náhrady, za dalších 23 let náleží plná náhrada a je nutno zohlednit také poměrově vypočtenou náhradu za poslední necelý rok. Za této situace by adekvátní náhrada újmy se měla pohybovat v rozmezí 572 480,91 Kč až 882 950,98 Kč pro jednoho žalobce. Při určování této výši je vycházeno zejména ze skutečnosti, jak daný spor zasahoval do soukromého života daného jednotlivce. V tomto případě je nutno zohlednit, jak stresující byl daný spor pro oba žalobce. Předmětem tak dlouhotrvajícího řízení byla žaloba na zaplacení částky ve výši 5 351 938 Kč s příslušenstvím, kdy toto příslušenství bylo tvořeno zejména zákonným úrokem z prodlení ve výši 21 % ročně, kdy vzhledem k tomu, že vůči každému z žalobců byla uplatňována 1/5 z této částky, tak vůči každému z žalobců bylo uplatňováno 1 070 387,60 Kč s úrokem, který z této částky činil 224 781,40 Kč ročně. Je evidentní, že takováto částka je pro jednotlivce prakticky likvidační, a to v jakékoliv fázi soudního řízení. Je zřejmé, že stres, který žalobci podstupovali, byl enormní, neboť jim reálně hrozilo, že v případě neúspěchu ve sporu přijdou o veškerý majetek. Z tohoto důvodu je evidentní, že předmětná náhrada by se měla pohybovat spíše při horní hranici vyčíslení. V předžalobní výzvě byla vůči žalované uplatňována náhrada ve výši 763 307,80 Kč pro každého z žalobců, tedy mírně nad polovinou adekvátní náhrady. Žalovaná se k předžalobní výzvě vyjádřila tak, že vycházela ze základní náhrady nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč za 1 rok, tedy z výchozí hodnoty 480 000 Kč pro každého z žalobců. Přitom se žalovaná nikterak nezabývala argumentací žalobců týkající se výše nemajetkové újmy, ani nijak neodůvodnila svůj závěr, z čeho má tato částka vycházet. Žalobci se tak domnívají, že částka vychází z judikatury Nejvyššího soudu, přičemž tato judikatura je značně zastaralá zejména v kontextu nárůstu cenové hladiny ve společnosti. Přestože žalovaná vycházela z neúměrně nízké částky, tak tuto ještě se rozhodla ponížit, A to o 20 % z důvodu skutkové složitosti sporu. Žalobci předně uvádějí, že vzhledem k tomu, že v konečném důsledku byla rozhodující námitkou námitka promlčení, pak se lze jen stěží ztotožňovat s argumentací složitosti. Nicméně předmětný spor nebyl o nic složitější než spory na základě, kterých byla poškozeným přiznána nemajetková újma. Samotnou složitost by bylo možné zohlednit, pokud by spor trval například na místo dvou let roky čtyři. Složitostí však nelze argumentovat, když spor trval přes 25 let. Žalobci mají za to, že celý spor byl zejména s odkazem na námitku promlčení v zásadě jednoduchý, a tedy pokud by měla být zohledněna složitost sporu ve vztahu k jeho délce, pak by naopak na základě tohoto kritéria měla být náhrada ještě navýšena, neboť předmětný spor bylo možné v zásadě rozhodnout bez dalšího na prvního jednání. Žalobci poukazují na skutečnost, že v řízení se neprovádělo nijak zásadní dokazování a celý spor byl v zásadě pouze o právním posouzení. Řízení trvalo bezdůvodně v podstatě o 23 až 24 let déle, než by vzhledem k námitce promlčení důvodně mělo. Jelikož veškeré další případné průtahy, za které by snad soud nemohl, vznikly až poté, co se dostal do pomyslného prodlení, pak i tyto „nezaviněné“ důvody jdou k tíži soudu, nikoliv k tíži žalobců. Kdyby totiž soud postupoval řádně, pak by věc byla pravomocně vyřešena už koncem 90. let. Druhým korektivem žalovanou uváděným je snížení o 20 % z důvodu, že se řízení projednávalo na několika stupních soudní soustavy. Tento argument však nemá oporu ani v zákoně, ani v komentované literatuře. Tyto zohledňují délku řízení, avšak se nezaobírají tím, zda byl případ řešen toliko soudem prvého stupně či i dalšími soudy v soudní soustavě. Poškozené nezajímá to, zda věc posuzuje ten či onen soud, avšak toliko výsledek. Pokud je žalovanou argumentováno, že se věc řešila před Nejvyšším soudem a Ústavním soudem, pak tato informace není zcela pravdivá. V řízení o zaplacení žalované částky nebyla podána ústavní stížnost a první dovolání bylo podáno až proti rozsudku Krajského soudu z letošního roku. Řízení o zaplacení uvedené částky bylo vedeno výhradně před Okresním soudem v , adresa, , přičemž u Krajského soudu v , adresa, proběhlo v této věci toliko jedno jednání. I to svědčí o faktické skutkové jednoduchosti předmětného sporu. Dalším korektivem byla sdílena újma žalobců, kdy na základě tohoto kritéria byla náhrada ponížena o dalších 5 %, což však evidentně svědčí absolutní lhostejnosti žalované o životech jedinců. Žalovaná se nikterak nezabývala skutečností, že riziko finanční likvidace žalobců hrozilo žalobcům po tak dlouhou dobu. Vůbec nezohlednila stres, který měli žalobci s každým blížícím se jednáním, s každým obdrženým vyjádřením protistrany či vůbec při každé zmínce o předmětném sporu. Žalobci nebyli schopni se sami v předmětných jednáních účastnit, kdy v některých případech tento stres vyústil v několikadenní návaly zvracení. Předmětný spor oba žalobce doslova trýznil. Přestože i toto bylo žalované podrobně vysvětleno, tak se touto argumentací, nezaobírala. Závěrem pak žalovaná zohlednila vysoký věk žalobce a) a tomuto přiřkla 5 % navíc oproti žalobci b). Ačkoliv žalobci a priori nebrojí proti navyšování kompenzace, tak ani v tomto případě se nejedná o zákonné kritérium. Žalovaná vycházela ze vstupního odškodnění 480 000 Kč pro každého z žalobců, když žalobci a) ponížila toto zadostiučiní o 40 % na částku 288 000 Kč a žalobci b) ponížila toto zadostiučinění o 40 % na částku 264 000 Kč. Tyto částky byly také žalobcům vyplaceny dne 22. 9. 2022. Žalobci jsou přesvědčeni, že vzhledem ke skutkovým okolnostem a stáří judikatury je náhrada, kterou požadují zcela adekvátní a ta, která jim byla vyplacena, je nedostatečná. Za vzniklou újmu proto podávají tuto žalobu, a proto žalobce a) uplatňuje částku 412 000 Kč a žalobce b) částku 438 000 Kč. Žalovaná byla k úhradě tohoto zadostiučinění vyzvána dopisem zástupce žalobců ze dne 3. 6. 2022. Žalobci u jednání na své žalobě setrvali.Anonymizovaný odstavec3. V průběhu řízení vzali žalobci svou žalobu co do úroku z prodlení (výrok V.) částečně zpět a žalovaná s tímto zpětvzetím souhlasila, proto soud řízení v této části dle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu zastavil.Anonymizovaný odstavec5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu. V posuzované věci se jednalo se o občanskoprávní řízení, které trvalo od podání žaloby dne 7. 2. 1997 do jeho pravomocného skončení dne právní moci posledního rozhodnutí ve věci, tj. 20. 12. 2022, celkem 25 let 10 měsíců a 13