64 C 309/2024-16 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 045 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 24. 4. 2020 uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako právní předchůdkyní žalobkyně, smlouvu č. , tel. číslo, , jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky (dále jen „smlouva“), na základě níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 18 000 Kč v hotovosti, což stvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 3 055 Kč. Dne 28. 1. 2022 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kdy s účinností ke dni 1. 2. 2022 došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022 s výzvou k její úhradě. Žalovaný po zaslání výzvy uhradil částku 1 100 Kč. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném vedle zákonného úroku z prodlení zaplacení zbývající části jistiny ve výši 16 045 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , že jako smluvní strany jsou zde uvedeny společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaný jako zákazník s tím, že ke dni 24. 4. 2020 byly po dohodě stran žalovanému předány peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč v hotovosti, což stvrdil svým podpisem.- z listiny označené smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně přílohy č. , hodnota, - seznam postupovaných pohledávek, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako postupitel a žalobkyně jako postupník se uvedeného dne písemně dohodly na postoupení pohledávek specifikovaných v příloze č. , hodnota, .- z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 včetně potvrzení podání, že k uvedenému dni bylo právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému oznámeno, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 se žalobkyně stala věřitelem pohledávky, která vznikla z titulu smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, , oznámení bylo zasláno žalovanému (spolu s výzvou ze dne 10. 2. 2022).- z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 včetně potvrzení podání, že uvedeného dne žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu v celkové částce 40 358,94 Kč na označený účet ve lhůtě do 17. 3. 2022, výzva byla dne 11. 2. 2022 zaslána žalovanému.- z předžalobní výzvy ze dne 25. 7. 2023 včetně potvrzení podání, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky zástupcem žalobkyně ve lhůtě do 7 dnů na označený bankovní účet, výzva byla dne 26. 7. 2023 zaslána žalovanému.5. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Společnost , právnická osoba, jako právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 24. 4. 2020 žalovanému částku 18 000 Kč v hotovosti. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl dne 11. 2. 2022 vyzván k úhradě dlužné částky žalobkyni ve lhůtě do 17. 3. 2022, dosud uhradil celkem 4 155 Kč.6. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud v prvé řadě konstatuje, že smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 24. 4. 2020 podle § 2395 a násl. o. z. vyhodnocuje jako absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. Soud nevzal za prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet (§ 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Bylo však zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez právního důvodu, a to částku 18 000 Kč v hotovosti. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 pak došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému dopisem ze dne 1. 2. 2022 oznámeno. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně dosud zaplatil celkově částku 4 155 Kč (před postoupením pohledávky 3 055 Kč, po zaslání výzvy k úhradě dalších 1 100 Kč). Žalobkyně tak má podle § 2993 o. z. vůči žalovanému právo na vrácení částky 13 845 Kč (jako rozdílu částek 18 000 Kč a 4 155 Kč). Soud tak žalobu shledal důvodnou co do částky 13 485 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.9. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaný tak byl podle 1958 odst. 2 o. z. povinen dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dne 10. 2. 2022, když mu byla zaslána výzva s lhůtou k plnění do 17. 3. 2023. Od 18. 3. 2023 je pak žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky. Úrok z prodlení byl soudem přiznán v intencích požadované výše dle žaloby v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) však soud shledal žalobu nedůvodnou, neboť ze strany žalobkyně došlo k chybnému vyčíslení dlužné částky v návaznosti na přijaté platby žalovaného uvedené shora, a sice 16 045 Kč namísto správných 13 845 Kč. Proto soud co do rozdílu těchto částek, tj. částky 2 200 Kč spolu s požadovaným příslušenstvím (úrokem z prodlení) žalobu zamítl.11. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního (ne)úspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 20 540,75 Kč (úrok z prodlení byl kapitalizován ke dni rozhodnutí soudu), úspěšná byla co do částky 17 724,35 Kč, celkový úspěch žalobkyně tak představuje 86 % a neúspěch 14 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 72 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za celkem 3 úkony právní služby (převzetí věci, odeslání předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 300 Kč dle 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), tj. celkem 900 Kč, spolu s náhradou hotových výdajů ke každému z úkonů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. celkem 300 Kč, plus DPH 21 % k odměně a náhradám hotových výdajů ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady řízení činí částku 2 252 Kč, přičemž z této přináleží žalobkyni 72 %, což představuje částku 1 621 Kč, jíž je žalovaný povinen zaplatit dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Pokud žalobkyně požadovala odměnu advokáta ve smyslu § 7 advokátního tarifu, soud se s tímto neztotožňuje, neboť v daném případě se jedná o typický příklad žalobního nároku opakovaně uplatňovaného na ustáleném vzoru touž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech, což je soudu známo z úřední činnosti, když předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč a v němž byla přiznána žalobkyni náhrada nákladů řízení, tedy popsaná situace zcela koresponduje s § 14b advokátního tarifu.12. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a sice do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.