22 C 737/2024-38 — Okresní soud v Ostravě

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 31 717,01 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně (dále také „banka“) uzavřela s žalovaným Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. , č. účtu, dne 5. 9. 2019 (dále jen „Smlouva“), na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr na sporožirovém účtu (dále jen "Kontokorent") až do sjednaného limitu ve výši 5 000 Kč. Dodatkem ke smlouvě o úvěru následně došlo k navýšení limitu na částku 30 000 Kč. Za poskytnutý Kontokorent se žalovaný zavázal platit úrok společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního Ceníku. Žalovaný byl oprávněn poskytnutý Kontokorent na svém účtu průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a má povinnost poskytnutý Kontokorent v celé výši splatit, tzn. zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Úplným splacením kontokorentu žalovaný dle Smlouvy automaticky nabyl možnost opět kontokorent za sjednaných podmínek čerpat. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalovaného. V souladu s obchodními podmínkami byla identita žalovaného ověřena zadáním autorizačního kódu, zaslaného žalovanému prostřednictvím SMS zprávy na smluvené telefonní číslo. Zadání autorizačního kódu pak zároveň nahrazuje písemný podpis žalovaného. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila a žalovanému předmětný úvěr poskytla tím, že mu umožnila na účtu č. , č. účtu, realizovat platby v rozsahu poskytnutého úvěru. Žalovaný své povinnosti porušil Smlouvu. V souladu se Smlouvou vznikl v případě porušení těchto podmínek na účtu nepovolený debetní zůstatek, který byla banka oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek byl žalovaný povinen bance neprodleně uhradit, avšak neučinil tak ani na poslední výzvu banky ze dne 1. 10. 2023, v níž banka současně vypověděla Smlouvu o sporožirovém účtu a dalších dohod o službách souvisejících s účtem a dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky , č. účtu, . Při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Žalovaný čerpal celkem částku 51 254,64 Kč (od 13. 1. 2023 do 20. 2. 2023) a uhradil celkem 26 163,38 Kč (leden 2 840,38 Kč, únor 19 323 Kč, červen 2023 4 000 Kč). Vzhledem k výše uvedenému dluží žalovaný ze Smlouvy žalobkyni částku 31 717,01 Kč na jistině, částku 3 359,95 Kč na smluvním úroku ve výši 15,00 % ročně počítaného z jistiny Kontokorentu za období od 2. 10. 2023 do 20. 5. 2024, částku ve výši 3 188,38 Kč na zákonném úroku z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku od 2. 10. 2023 do 20. 5. 2024, smluvní úrok 15,00 % ročně z částky 31 717,01 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení 15,00 % ročně z částky 31 717,01 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení.2. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků řízení v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).3. Smlouvou o kontokorentním úvěru ze dne 5. 9. 2019 a detaily zadaných operací bylo prokázáno, žalobkyně jako úvěrující banka a žalovaný jako klient uzavřeli smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr žalovanému ve výši 5 000 Kč formou přečerpání zůstatku na běžném účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet, platit úrok a poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního Ceníku.4. Z listiny Dodatek ke Smlouvě o kontokorentním úvěru vedeném na účtu č. , č. účtu, ze dne 30. 6. 2021 soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou označeni žalobkyně jako „úvěrující banka“ a žalovaný jako „klient“. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně navýšit povolené přečerpání zůstatku na účtu č. , č. účtu, na 30 000 Kč.5. Posouzením úvěruschopnosti klienta bylo prokázáno, že klient na žádosti uvedl příjem ve výši 33 367 Kč. Banka ověřila, že klient nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku klienta, z historie v interní evidenci klientů ověřila, že klient neměl žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání. Klient na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 6 000 Kč. Banka stanovila životní výdaje klienta na základě dat sdělených klientem (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení, atd.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 11 202 Kč. Klient měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: spotřební úvěr v ČS se splátkou 6 567 Kč (spotřební úvěr s limitem 275 567 Kč ze dne 3. 5. 2021). Orientační splátka nového úvěru činila 900 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 7 467 Kč. Revolvingové produkty nemají pevně stanovenou splátku. Splátka závisí mimo jiné na čerpání sjednaného úvěrového rámce či na smluvním nastavení. Příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.6. Potvrzením zaměstnavatele žalovaného , jméno FO, ze dne 30. 6. 2021 bylo prokázáno, že u jmenovaného je žalovaný v pracovním poměru ode dne 1. 6. 2019. Základní měsíční mzda dle pracovní smlouvy činí 24 000 Kč. Průměrný čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců činil 400 405 Kč.7. Výpisem z účtu č. , č. účtu, bylo prokázáno, že žalovaný čerpal celkem částku 36 754,19 Kč a zaplatil celkem 33 713 Kč v lednu 2023, čerpal 17 118,10 Kč a zaplatil celkem 19 323 Kč v únoru 2023.8. V listině „podklady pre súdne konanie“ je uvedeno: úvěr 5277594043, označení žalovaného, úvěr ve výši 31 717,01 Kč, založen dne 1. 10. 2023.9. Z výzvy ze dne 23. 5. 2024, 3. 10. 2023, 10. 5. 2023, předžalobní výzvy, dodejky, předžalobní výzvy a poštovního podacího archu soud zjištění podstatné pro posouzení věci neučinil.10. Soud neprovedl důkaz Sazebníkem poplatků a obchodními podmínkami, protože údaje rozhodné pro posouzené věci byly dostatečně zjištěny ze shora uvedených důkazů.11. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně poskytla žalovanému částku 53 872,29 Kč (od ledna do února 2023). Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 53 036 Kč (od ledna do února 2023).12. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („ZoSÚ“), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).Podle ust. § 87 odst. 1 (ZoSÚ) ve znění do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Po právní stránce byla smlouva posouzena jako smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně netvrdila, že výdaje žalovaného ověřila. Smlouva o úvěru je v důsledku absence porovnání příjmů a výdajů (nebyly zjištěny a ověřeny) spotřebitele neplatná pro rozpor se zákonem (§ 87 odst. 1 ZoSÚ, § 588 občanského zákoníku). Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR-Finance proti GK, C-679/18). Jedná se o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ). V důsledku neplatnosti smlouvy jsou neplatná i vedlejší ujednání.14. Plnil-li žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno jeho pl