26 C 224/2025-15 — Okresní soud v Ostravě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Ostravě dne 19. března 2025, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 927 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce.2. Žalovaná své procesní stanovisko nevyjádřila.3. Ze smlouvy o zápůjčce, z všeobecných obchodních podmínek, z výpisu z účtu dokládajícího poskytnutí jistiny a z upomínky soud zjistil, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 12. 2023 mezi společností , právnická osoba, , se , adresa, , IČO , IČO, , zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka , Anonymizováno, , jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., se sídlem , adresa, , IČO , Anonymizováno, zapsané v obchodním rejstříku vedeným Krajským soudem v Brně, oddíl B, vložka , Anonymizováno, , jako postupníkem a novým věřitelem. Žalobkyně je českou obchodní společností, jejíž předmětem podnikání je investování do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Původní věřitel , právnická osoba, (dále také jen „původní věřitel“) je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 23. května 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v původní výši 3 000 Kč, žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 9 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 22. června 2024. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný načerpaný úvěr do data splatnosti nesplatil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 1 927 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 10 927 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 000 Kč a ze smluvního úroku 1 927 Kč nejpozději splatných dne 22. června 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámil s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále žalovaný vyplnil registrační formulář, kde napsal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Poté byl žalovaný obeznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními, plynoucími z uzavření Smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní Smlouvy vůči původnímu věřiteli. Žalovaný potvrdil, že návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru přečetl a s jejím obsah. Jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto číslo smlouvy. Po přijetí této platby žalovaný doplnil zbývající údaje, kterými byly mimo jiné číslo občanského průkazu, název bankovní instituce, u které měl vedený peněžní účet a trvalé bydliště. Žalovaný byl povinen se seznámit s podmínkami, právy a sankčními ujednáními plynoucími z této Smlouvy. Žalovaný shora uvedenými kroky uzavřel s původním věřitelem Smlouvu o úvěru. Původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 23. května 2024 převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného , č. účtu, Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne vrácen. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 18. prosince 2024.4. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, která je však podle obsahu právně soudem hodnocena jako úvěrová smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („ZoSÚ“) žalovanému poskytnuté plnění považuje za úvěr spotřebitelský, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele.5. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované a zda ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr, že je schopna úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru neověřoval žalovanou tvrzené skutečnosti tak, aby bylo možno učinit závěr, že postupoval v duchu zásad zodpovědného úvěrování. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a smlouvu o zápůjčce shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 občanského zákoníku; jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.6. U nároků žalobkyně uplatněných ze smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno jeho dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Dle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 občanského zákoníku, pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, č. j. 15 Co 290/2020-42).7. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované z neplatné smlouvy poskytla plnění ve výši 9 000 Kč, což představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovanou zaplatit žalobkyní částku 9 000 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta prvá občanského soudního řádu. Ve zbytku pak soud žalobu co do částky 10 927 Kč za dobu od 23. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně jako nedůvodnou ve výroku II. tohoto rozsudku zamítl.8. Převážně procesně úspěšná žalobkyně má také proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž tato náhrada nákladů řízení spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč. Dále byla přiznána žalobkyni v rámci této náhrady odměna právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), přičemž zástupce žalobkyně učinil v této věci 3 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzva) a sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby podle advokátního tarifu činí 1 540 Kč, a proto při 3 úkonech právní služby je odměna 4 620 Kč. Dále byla v rámci náhrady nákladů řízení přiznána žalobkyni náhrada hotových výdajů, a to