40 C 209/2025-17 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 000 Kč spolu s příslušenstvím a částky 11 880 Kč. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela prostřednictvím svých webových stránek , Anonymizováno, s žalovaným dne 9. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému téhož dne úvěr na bankovní účet žalovaného. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Žalovaný byl povinna vždy nejpozději do 8. dne v měsíci uhradit úrok přirostlý k jistině za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit kdykoli. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru. V poslední upomínce byla informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 13. 5. 2024. Předmětem žaloby je pohledávka ve výši 42 000 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč a smluvního úroku ve výši 12 000 Kč za první měsíc doby čerpání úvěru nejpozději splatný dne 13. 5. 2024. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % p. d. z částky v prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení následující den po zesplatnění úvěru dne 13. 5. 2024. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu za období od 14. 5. 2024 do 14. 6. 2025 v kapitalizované výši 11 880 Kč. Žalovanému byla dne 14. 6. 2025 odeslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se nevyjádřil.3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené a navržené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou označeni na straně úvěrující společnost , Jméno žalobkyně, ., IČ: , IČO žalobkyně, , se sídlem , adresa, , a na straně úvěrované , Jméno žalovaného, , u níž je dále uvedena adresa, datum narození, rodné číslo, číslo OP, číslo telefonu, email a bankovní spojení. Předmětem smlouvy bylo sjednání podmínek poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč s úrokovou sazbou 40 % měsíčně. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. V místě podpisu úvěrované (klienta) je vytištěno: „, Jméno žalovaného, “. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla skutečně uzavřena smlouva o uvedeném obsahu, neboť tato skutečnost se z uvedené listiny nepodává. Z Výpisů z účtu žalovaného soud zjistil, že se jedná o výpisy z běžného účtu žalovaného za období od 10. 8. 2023 do 9. 1. 2024, vedeném u , právnická osoba, . V doloženém období proběhla na účtu žalovaného velká řada platebních operací, přičemž rozsahu příjmů vždy odpovídá rozsahu výdajů. Z účtu byly prováděny běžné každodenní platby, avšak naprostou většinu příjmů žalovaného tvořily od prosince 2023 půjčky od různých nebankovních poskytovatelů půjček (1. 12. 2023 , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč, 5. 12. 2023 , právnická osoba, ve výši 4 000 Kč a 16 000 Kč, 14. 12. 2023 , Anonymizováno, ve výši 14. 12. 2023, 14. 12. 2023 půjčka , IBAN, ve výši 3 000 Kč, 18. 12. 2023 , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč a , Anonymizováno, ve výši 12 800 Kč, 19. 12. 2023 , právnická osoba, . ve výši 5 000 Kč, 21. 12. 2023 , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč a 10 000 Kč, 28. 12. 2023 půjčka ID , Anonymizováno, ve výši 5 000 Kč, , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč, 3. 1. 2024 , právnická osoba, ve výši 88 000 Kč, 4. 1. 2024 , právnická osoba, ve výši 20 000 Kč a , právnická osoba, ve výši 40 000 Kč, 5. 1. 2024 , právnická osoba, . ve výši 10 000 Kč, 7. 1. 2024 , právnická osoba, ve výši 6 500 Kč a , právnická osoba, . ve výši 10 000 Kč, 8. 1. 2024 , Anonymizováno, ve výši 12 800 Kč). Jediný připsaná platba na účet žalovaného označená jako výplata byla přispána dne 16. 11. 2023 ve výši 30 229 Kč. Žalobkyně předložila k důkazu i kopie dokladů žalovaného (občanského průkazu, průkazu zdravotního pojištění a rodný list), z nichž soud nečinil žádná skutková zjištění. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 9. 1. 2024 ve spojením se sdělením , právnická osoba, . vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne 10. 1. 2024 finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Dopisem ze dne 10. 5. 2024 žalobkyně oznámila žalovanému, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek došlo k zesplatnění úvěru ke dni 10. 5. 2024, a současně jej vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 85 528 Kč (zjištěno z listiny Zesplatnění spotřebitelského úvěru). U této listiny soud nevzal za prokázáno její doručení ani odeslání žalovanému. Dne 14. 6. 2025 právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní výzvu, v níž jej vyzval k úhradě dlužné částky ve celkové výši 101 475,72 Kč ve lhůtě tří dnů. Výzva byla doručena do dispozice žalovaného dne 17. 6. 2025 (zjištěno z Výzvy k úhradě před podáním žaloby a Podacím lístkem ve spojení se Sledováním zásilky).5. Předloženými důkazy žalobkyně neprokázala, že by uzavřela s žalovaným tvrzenou smlouvu o úvěru. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 30 000 Kč.6. Jelikož žalobkyně uzavírala smlouvu o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná nikoli, je potřeba na smluvní vztah aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. (dále jen ZoSÚ), neboť tvrzená smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru, jak jej vymezuje § 2 tohoto zákona. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru byla povinna před jeho poskytnutím posoudit úvěruschopnost žalované tento úvěr splácet (§ 3 písm. c) ZoSÚ). Poskytovatel úvěru posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 ZoSÚ). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 ZoSÚ), což odpovídá judikatuře Soudního dvora Evropské unie. V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.7. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť tato svá skutková tvrzení nepodložila dostatečnými důkazy.8. Pro úplnost soud dodává, že rovněž nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva, tj. elektronicky, protože z předložené listiny ani ve spojení s ostatními předloženými důkazy se tato skutečnost nepodává.9. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovaným elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu smlouva neobsahuje.10. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok, popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.11. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 30 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 obč. zák. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení výzvy.