40 C 220/2025-14 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 4. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 16 900 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že dne 25. 7. 2024 uzavřela s žalovaným distančním způsobem Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit žalobkyni smluvní úrok v kapitalizované výši 3 900 Kč. Žalovaný požádal o úvěr prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz. Úvěr byl splatný nejpozději dne 24. 8. 2024. Žalovanému byla odeslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se nevyjádřil.3. K jednání konanému dne 17. 10. 2025 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.4. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník, kdy předmětem této smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému částku 13 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, celková splatná částka 16 900 Kč, datum splatnosti 24. 8. 2024, RPSN 2 355 %, úroková sazba 1 % denně. Smlouva je datována dnem 25. 7. 2024 a je opatřena podpisem za žalobkyně. V místě podpisu dlužníka je uvedeno: „, Anonymizováno, , Jméno žalovaného, klient“. Z listiny Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že v této listině jsou uvedeny základní informace o spotřebitelském úvěru a tato listina není opatřena podpisem žalobkyně ani žalovaného. Z listiny Potvrzení o provedené platbě ve spojení se Sdělením , právnická osoba, . bylo zjištěno, že dne 26. 7. 2024 byla na účet žalovaného připsána částka odeslaná žalobkyní ve výši 13 000 Kč. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ve spojení s podacím lístkem a Sledováním zásilky soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 18 843,71 Kč do tří dnů, s upozorněním na zahájení soudního řízení, nebude-li žalovaným hrazeno. Výzva byla žalovanému odeslána dne 22. 2. 2025 a byla mu dodána dne 25. 2. 2025.5. Po právní stránce soud posoudil předloženou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „ZoSÚ“).6. Jelikož žalobkyně uzavírala smlouvu o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný nikoli, je potřeba na smluvní vztah aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. (dále jen ZoSÚ), neboť tvrzená smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru, jak jej vymezuje § 2 tohoto zákona. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru byla povinna před jeho poskytnutím posoudit úvěruschopnost žalovaného tento úvěr splácet (§ 3 písm. c) ZoSÚ). Poskytovatel úvěru posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 ZoSÚ). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 ZoSÚ), , což odpovídá judikatuře Soudního dvora Evropské unie. V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.7. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť tato svá skutková tvrzení nepodložila dostatečnými důkazy.8. Pro úplnost soud dodává, že rovněž nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva, tj. elektronicky, protože z předložené listiny ani ve spojení s ostatními předloženými důkazy se tato skutečnost nepodává.9. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovaným elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu smlouva neobsahuje.10. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok, popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.11. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč a žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalovaného, byla dne 25. 1. 2025 předžalobní výzva.12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 13 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinen toto obohacení vrátit. Soud proto žalobě ohledně této částky vyhověl (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 1. 3. 2025, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Výše zákonného úroku z prodlení ke dni zesplatnění činila 12 %, a proto soud zavázal žalovaného hradit úrok z prodlení v této výši (výrok I.).13. V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul (výrok II.).14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Procesní úspěch žalobkyně při zohlednění požadovaného příslušenství činil 50 %. Plně úspěšné žalobkyni by vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 200 Kč (plus DPH), sestávající z odměny za celkem 3 úkony právní služby, a to za převzetí věci, odeslání předžalobní výzvy a sepis žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a 2 x písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky). Odměna za všechny úkony byla stanovena podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 1 100 Kč (1 x 300 Kč a 2 x 400 Kč). Za každý úkon právní služby náleží žalobkyni i náhrada hotových výdajů, a to za první tři úkony podle ust. § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Dále žalobkyni náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Jelikož byla žalobkyně úspěšná v 50 %, přiznal jí soud na nákladech řízení částku 1 100 Kč spolu s DPH ve výši 147 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 1 247 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že u něj již byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti ust. § 14b vyhlášky. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky, neboť soud má zato, že tato částka odpovídá účelně vynaloženým nákladům, které žalobkyně musela vynaložit, aby úspěšně hájila své právo u soudu. Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, je žalovaný povinen podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně.15. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke