61 C 179/2024-80 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované zaplacení částky celkem 29 646 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 7. 10. 2021 s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli ve sjednaných splátkách jednak půjčenou částku v uvedené výši a dále úrok a poplatky v celkové výši 12 596 Kč, žalovaná však zaplatila uvedené částky jen částečně, když zaplatila 2 950 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem došlo poté k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni, žalovaná byla o změně věřitele písemně informována. Předmětem žaloby tak byla nesplacená jistina ve výši 18 400 Kč, poplatky ve výši 11 246 Kč, a dále úrok a úrok z prodlení.2. Žalovaná se sama k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo původně rozhodnuto rozsudkem , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, (rozsudkem pro zmeškání), který byl posléze zrušen usnesením , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , když bylo zjištěno, že žalovaná je omezena ve svéprávnosti a nebyly tak splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání.3. Opatrovník žalované se poté vyjádřil k žalobě tak, že nárok neuznává a navrhuje žalobu zamítnout. Poukázal na to, že žalovaná je omezena ve svéprávnosti v takovém rozsahu, že nebyla schopna platně uzavřít předmětnou úvěrovou smlouvu a tuto je nutno vyhodnotit jako neplatnou. Nároky uplatněné u soudu nelze podle opatrovníka přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení, s odkazem na judikatorní právní závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 129/21.4. Žalobkyně s ohledem na zjištěné okolnosti navrhovala, aby v případě, že by soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou, bylo žalobě vyhověno co do částky 17 050 Kč s úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, když uvedená částka představuje nevrácený zbytek jistiny, kterou žalovaná skutečně obdržela od původního věřitele.5. Soud projednal věc při ústním jednání za přítomnosti zástupce žalobkyně a opatrovníka žalované, provedl všechny navržené důkazy a dospěl k následujícím závěrům. U žádosti o spotřebitelský úvěr a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 10. 2021 soud zjistil, že se jedná o formulářové předtisky ručně vyplněné pro konkrétního dlužníka, tímto dlužníkem je žalovaná, jsou zde uvedeny její osobní údaje a oba dokumenty jsou ručně podepsány žalovanou. Předmětem úvěru je částka 20 000 Kč. Z žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaná uvedla dvě své adresy, telefonní spojení, dále uvedla, že dosahuje příjmů 12 600 Kč měsíčně a měsíční výdaje má ve výši 3 000 Kč měsíčně. Z rozsudku , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, soud zjistil, že žalovaná je omezena ve svéprávnosti na dobu 5 let mj. tak, že není způsobilá právně jednat s výjimkou právního jednání v běžných záležitostech každodenního života, jejím opatrovníkem bylo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, . Ze souvisejícího znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, z , datum, z oboru psychiatrie soud zjistil, že žalovaná trpí duševní poruchou – alkoholickou demencí, tedy demencí na bázi nevratného poškození centrálního nervového systému vlivem působení alkoholu. Žalovaná je schopna chápat hodnotu peněz omezeně, není schopna samostatně nakládat s finančními prostředky, není schopna porozumět důsledků uzavírání smluv obecně. Na základě takto provedených důkazů soud uzavírá, že původní věřitel poskytl žalované částku 20 000 Kč jako úvěr, avšak úvěrová smlouva, na základ které byly tyto peníze poskytnuty, je absolutně neplatná. Neplatnost vyplývá jednak ze subjektivních důvodů na straně žalované, která v době uzavírání smlouvy sice ještě nebyla omezena ve svéprávnosti, nepochybně však byla ve stavu, kdy nebyla schopna řádně posoudit smysl a dopady uzavírané smlouvy (úvěrová smlouva je sice z října 2021 a znalecký posudek byl vypracován až v prosinci 2021, znalcem konstatovaný duševní stav žalované se však nepochybně vyvíjel delší dobu a jednoznačně lze uzavřít, že znalcem popsaný stav existoval u žalované i v říjnu 2021, tzn. žalovaná při uzavírání smlouvy nebyla objektivně schopna posoudit všechny její dopady), a jednak proto, že původní věřitel nedostatečně posoudil schopnost žalované splácet úvěr, když se spokojil pouze s údaji sdělenými žalovanou a tyto si nijak blíže neověřil (např. ze znaleckého posudku vyplývá, že žalovaná je bezdomovkyně, v žádosti o poskytnutí úvěru tento údaj zaznamenán není a naopak je zde řádná kontaktní adresa). Soud tedy hodnotí smlouvu o spotřebitelském úvěru ze 7. 10. 2021 jako neplatnou, byť na základě ní byla žalované vyplacena částka 20 000 Kč.6. Právním následkem absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy dle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku je pak povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. V řízení má soud za prokázané, že původní věřitel žalované vyplatil částku 20 000 Kč a že žalovaná vrátila pouze 2 950 Kč. Pohledávka byla později postoupena žalobkyni. Pokud tedy žalovaná nevrátila původnímu věřiteli ani žalobkyni rozdíl ve výši 17 050 Kč, přijatý na základě neplatné smlouvy, nezbývá než uzavřít, že se v rozsahu tohoto plnění na úkor žalobkyně (resp. původního věřitele) bezdůvodně obohatila a je proto povinna z titulu vydání bezdůvodného obohacení poskytnuté plnění ve výši 17 050 Kč vrátit. Současně v souladu ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku má žalobkyně nárok na úrok z prodlení z uvedené částky. Soud se přitom zabýval také otázkou, zda nárok žalobkyně není v rozporu s dobrými mravy, a to zvláště s přihlédnutím ke zhoršenému zdravotnímu stavu (duševní poruše) žalované, a dospěl k závěru, že nikoliv. Samotná skutečnost, že po uzavření úvěrové smlouvy byla žalovaná výrazně omezena ve svéprávnosti, stejně jako její prokázaná psychická porucha, ještě neznamená, že by nemusela vrátit finanční prostředky, které si objektivně od původního věřitele převzala. Ze znaleckého posudku totiž vyplývá, že žalovaná je, byť omezeně, schopna chápat hodnotu peněz, a nelze ani nevidět, že její duševní porucha byla způsobena vlivem toxického působení alkoholu, nikoliv takovými změnami organismu žalované, které by nebyla schopna dříve ovlivnit. Požadavek na vrácení půjčené částky tedy není v rozporu s dobrými mravy; naopak by se jevilo být v rozporu s dobrými mravy, kdyby osoby trpící duševní poruchou, vzniklou vlivem alkoholu, nemusely jen z tohoto důvodu vracet finanční prostředky, které obdrží.7. Z uvedených důvodů soud zavázal ve výroku I. žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 17 050 Kč, tedy odpovídající částce, kterou od ní přijala bez platného právního titulu a nevrátila, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky. Ve výroku II. tohoto rozhodnutí byla žaloba zamítnuta v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení ostatních nároků vyplývajících z výše citované smlouvy, a to s ohledem na výše odůvodněnou neplatnost smlouvy, jejímž důsledkem je, že nebyly mezi účastníky platně sjednány další platební povinnosti uvedené v žalobě.8. Soud nesdílí názor opatrovníka žalované, že by měla být žaloba zamítnuta v plném rozsahu s odkazem na právní názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021 sp. zn. II. ÚS 1292/21 (v písemném vyjádření opatrovníka je zjevně nesprávně uvedena sp. zn. II. ÚS 129/21). Předně je nutno podotknout, že Ústavní soud se nevyjádřil tak, že by u nesvéprávných osob nevznikalo bezdůvodné obohacení v případě přijetí peněžních prostředků na základě neplatné úvěrové smlouvy, jak lze dovodit z vyjádření opatrovníka, nýbrž pouze konstatoval, že obecné soudy mají vážit, zda je uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy. V případě projednávaném Ústavním soudem se obecný soud touto problematikou nezabýval, proto bylo jeho rozhodnutí zrušeno. Ve zde projednávané věci ovšem soud poukazuje na závěr odstavce 6 odůvodnění tohoto rozsudku a opakuje, že s ohledem na všechny okolnosti konkrétní věci má za to, že požadavek žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení není v rozporu s dobrými mravy.9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 a § 150 o.s.ř., když jednak žalobkyně byla procesně úspěšná jen částečně (měla procesní úspěch jen mírně více než poloviční), a jednak soud zohlednil omezení žalované ve svéprávnosti a její objektivně zhoršenou finanční situaci, stejně jako její objektivně existující duševní poruchu. V těchto okolnostech soud shledává mimořádné důvody pro výjimečné nepřiznání ani částečné náhrady nákladů řízení a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.10. Lhůta k plnění stanovená ve výroku I. tohoto rozhodnutí byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.