18 C 93/2026-22 – Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 097,58 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty ve výši 383,32 Kč s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, , na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 8 883 Kč. Žalovaný své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Dlužná částka v celkové výši 20 097,58 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 8 645,98 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 121,55 Kč, smluvního úroku 11 000,76 Kč, poplatku za službu Klidné spaní 76,91 Kč, poplatku za službu Presto 232,17 Kč a poplatku za službu Informační SMS servis 20,21 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za období od , datum, do , datum, v kapitalizované výši 383,22 Kč.2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s odůvodněním, že dosud uhradil žalobkyni minimálně částku ve výši 9 870,54 Kč. Žalovaný namítl neplatnost smluvních ujednání týkajících se příslušenství a poplatků, neboť jsou v hrubém rozporu s dobrými mravy, vykazují znaky lichvy a obcházejí zákon o spotřebitelském úvěru.3. K ústnímu jednání dne , datum, se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně se dne , datum, zavázala poskytnout žalovanému částku do výše 27 500 Kč na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky úvěru vrátit žalobkyni spolu s poplatky a příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Denní úroková sazba činila 1,066 %.5. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že žalobkyně poukázala žalovanému na bankovní účet číslo , č. účtu, dne , datum, částku 5 000 Kč a dne , datum, částku 3 883,12 Kč.6. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že majitelem bankovního účtu číslo , č. účtu, je žalovaný.7. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni v období od , datum, do , datum, celkem částku 9 870,54 Kč.8. Z výzvy k úhradě soud zjistil, že dne , datum, zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 22 045,54 Kč vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, nejpozději do tří dnů. Z podacího lístku se podává, že tato výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě.9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky v celkové výši 8 883,12 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 9 870,54 Kč.10. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).11. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to pokud jde o příjmovou i výdajovou stránku poměrů žalovaného. Žalobkyně blíže nezkoumala příjmy žalovaného ani jeho výdaje, pokud jde zejména o náklady žalovaného na bydlení. Žalobkyně se spoléhala na tvrzení žalovaného zaznamenaná v listině označené jako výpis o posouzení úvěruschopnosti, aniž by takto získané údaje o příjmech a výdajích žalovaného jakkoliv ověřovala. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho příjmech a výdajích. Soud byl připraven u ústního jednání žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit další důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne , datum, pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.).17. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému z neplatného právního jednání částku 8 883,12 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinen žalobkyni toto obohacení vrátit. Bylo prokázáno, že žalovaný dosud uhradil žalobkyni částku 9 870,54 Kč. Z titulu bezdůvodného obohacení již žalobkyni nenáleží ničeho, neboť nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení byl zcela uspokojen platbami žalovaného. Soud proto žalobu žalobkyně v celém rozsahu zamítnul.18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečností, že procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.