Okresní soud v Ostravě 21 C 126/2026-12 – Náklady řízení

o zrušení vyživovací povinnosti

Žalobkyně se podaným návrhem domáhala zrušení vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni, která byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2025, č. j. , spisová značka, . Svůj návrh odůvodnila tím, že je již ekonomicky samostatná, kdy pracuje jako justiční stráž na Okresním soudě v , adresa, u , právnická osoba, a je schopna se sama živit.Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že uvedl, že s návrhem žalobkyně na zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalované souhlasí.Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř.Na základě listinných důkazů a nesporných tvrzení účastníků soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Z výpisu z Centrální evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaný je otcem žalobkyně. Z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, soud zjistil, že povinnost žalovaného platit výživné žalobkyni stanovená rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 18. 9. 2018, č. j. , spisová značka, , , Anonymizováno, P a Nc , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byla změněna tak, že žalovaný byl povinen žalobkyni s účinností od 1. 11. 2025 platit výživné ve výši 4 400 Kč měsíčně. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nesporoval, vyplývá, že žalobkyně je schopna se od 1. 4. 2026 sama živit, kdy je již ekonomicky samostatná, neboť pracuje u , právnická osoba, jako justiční stráž na Okresním soudě v , adresa, .Podle § 910 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Soud po posouzení výše uvedeného dospěl k závěru, že návrh na zrušení vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni je důvodný. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je schopna se sama živit ve smyslu § 911 o. z., a proto soud rozhodl ve výroku I. tohoto rozsudku o zrušení vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni s účinností od 1. 4. 2026.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy plně úspěšný žalobkyně měla nárok na jejich uhrazení, nicméně ji žádné náklady nevznikly.